poloautomatický text nemocného

všechno je obehraný, všechno už tu bylo, jednou nebo mockrát, nebo vůbec. ležíš a nedýcháš, pára stoupá, oči v sloup, kapky potu objídějí prsa, všechno na tobě je nechutné, mokré a nemocné. zdárně (alespoň částečně zdárně) vyštváváš ze sebe záněty všeho druhu, které tě těď karmicky (a disharmonicky) často napadají. je tak. dnes je tak. zítra bude taky tak. (jiné tak.) široký náhled světa se smrsknul do skleněné kuličky duhové, jenom dvoubarevné. jedna barva je moře a jedna poušť. jsou spojené, a na jejich konci žiju já, jako androgyn, jako homunkulus, jako nahá bytost bez zkušeností, vzpomínek a naivní. přál bych si být mořským koníkem. nebo mantou. přála bych si být baletkou, ale toto přání mi někdo ukradl. u nás se teď hodně krade. nejenom kalhoty, ale i záchodové papíry. uklidňuji se psychofarmaky. nezabírají mi však. jsem stále bez sebe. (jsem stále bez tebe. ale to ještě neznamená, že chci být s tebou. nechci.) euthanasii ještě 90% obyvatelů tohoto státu nepochopilo. protože člověk si PŘECE NEMŮŽE rozhodovat o své smrti. to přece nejde. blatouchy kvetou. vzduch na venkově zavoněl a po víkendu se ztratil. buď úplně, nebo jinam. je nestálý, nikde ho to nebaví dlouho. jako mě. ZTRATILA JSEM SE DNES V ZÁCHODOVÉ MÍSE. hledala jsem tam nějaké tajuplné překvapení, ale bylo hloub než jsem čekala. ponořila jsem se do toho hledání celá. nemůžu to dopsat. musím se ještě dusit.