Hrnečku vař

„Moc mě rozmazlujete,“ řekl jsem a vzápětí se probudil.
Většina lidí, co mě rozmazlovala je mrtvá, a já to sám nezastanu.
Jsem na to moc línej.
Na všechny ty emoce, co člověka bez ustání válcují.

Žádný princ se nepřizná: ZABIL JSEM PRINCEZNU.
Když utíkal před drakem.
Kdo má rád svědky svojí zbabělosti?

    Na podlaze leží zmuchlané prostěradlo.
    Čichám k němu.
    Byla tady?
    Byla tady vůbec někdy?
    Kašlat na realitu.
    Bez toho nemáme ponětí co to je.
    Je to jen naše kotva.
    Bohapustá agitace.

Mám víru, že drak tu byl.
Určitě.
Než jsem šel spát, tak jsem ho dal kus vařit do pomalého hrnce.
Vzbudila mě vůně.

Nic nekončí.
Jsem rozmazlován pomalým hrncem.
Zmizel jen čas princezen.

PS.
    Jedné holce jsem vykládal, jak mě baví hrát v životě různé role.
    Jako kdybych byl herec ve filmu.
    Dívala se na mě jako na magora, ale přesto jsem si s ní poprvé vyzkoušel pozici 69.
    Při polibcích mě lechtalo chmýří nad jejím rtem.
    Nebo kde...