City jiné

Usmála ses na mě vřele,

já Ti ten úsměv uvěřil.

pohladila jsi mě hebkou dlaní po předloktí,

ten dotek cítím i když jsi kdesi v dáli.

Řekla jsi, že moh bych se Tě klidně dotknout;

že ani nevíš, co hledáš, slova se Ti pletou,

stojím-li Ti poblíž. 

Bylo to jako měkký a teplý maminčin polštář;

ten jsem však nikdy nepoznal.

Proto jsem Ti vše uvěřil, 

šel vstříc krásnému snu

jako lačné bezprizorní dítě.

Pak jsem Tě náhle potkal, nevím proč,

jako bych cítil, že to vše bylo jen běžnou mluvou. 

V tu chvíli zmatek mě pohltil, 

bolestivá úzkost mi hruď pevně sevřela.

Snad jen nevíš co já - kdybych šel,

jen Tvého dechu, záře tvých očí, 

natož ruce Tvé se dotknul, jen sen,

jen pouhý sen by zbyl ...