úklid

díky:)

Tip za první.

Díky moc, Renato a přeji pěkný den:)

Moc krásné.

...nakonec, podstatné zůstává, a to si nosíme v sobě. díky, emanueli:)

Růža z Moravy, tak nějak:))

Josephine, no pravda, na chvíli jsem znejistěla, jestli mé zažité třepotání je vůbec správně. Díky:)

Haiku je zvláštní útvar básní

co tím chtěl autor říci

se musí vycítit

Haiku je zvláštní útvar básní

co tím chtěl autor říci

se musí vycítit

hezká momentka * tady ve středu a severu ... třepetají ....

Všem vám ze srdce děkuji a bezrouškově objímám;)

...i pro mě je jedničkou první. :)

nejvíce se mi líbí ta první

cislo jedna nejlepsi pro mne :)1

Ze všech třech haiku vane krásná, ale velmi smutná nostalgie. Každý ji ale vnímat nemusí, protože není prvoplánová a haiku vlastně mohou fungovat pro méně vnímavého čtenáře i bez této pocitové stránky.  Tip.

snake_01, velice si vážím Tvého zhodnocení. Děkuji mnohokrát:)

Myslím všechny tři.

Mj. dobře uspořádané i v rámci stupňování tématu Pomíjivost/Nostalgie. 

Můj pocit pomíjivosti věcí se postupně prohlubuje - začíná se nalezenými básněmi, pokračuje přes pomíjivost květin (a konec léta) a končí se (podzimem a) naznačenou pomíjivostí lidí.

Mně se Radovanova kostřička ve skříni také moc líbí.

srnečku, které z těch tří (haiku) myslíš? 

Evženie, Dales, děkuju, skoro, jen je tedy z těch převislých, s měnšími okvětními lístky

hvězdičková blacksabbat, díky moc:)

Kočkodánku, Radovane, super variace, kluci.

Radovane, kostřička je úchvatná, ale já se stejně těším a říkám/píšu to již po několikáté, že se moc těším až to haiku jednou opravdu napíšeš. Kostřičkou (nebýt tohoto obsahu) máš opravdu našlápnuto:))

Zbora, děkuji. Potěšilo:)

úklid skříně

dětská kostřička

loňský vítěz schovky

šikmá věž v Pisu

bojuje s gravitací-

z výšek zvracím

První je skvělé.

Za mě (chronického pokoušeče haiku, kterému z to vychází senrjú nebo miniatuara) jsou všechny tři mňam a mlask (všimla sis jistě zvukového slova, citoslovce, které užíval i velký Bašó). Mezi námi, trénuji i v komentářích.

Při nabídce „skříně“ jsem prostě nemohl odolat, abych na rýmovou scénu zase nepřivedl tu tak poměrně dost často mými variacemi vláčenou osobu. ;-)

V zem úklid tchyně

bude ku štěstí klíček

usmál se slastně

Hezky šikmá jsem

a rekord si vzít nedám

i věž má hrdost

můj favorit jsou muškáty.....a ty předloňské básně......a vlastně.....děda také.....*/****

Vidím ten červený lístek  z klasické staré  pelargónie, co se na podzim, úplně ošmikaná, schovávala do sklepa.

Ta pavučina s loňskými lístky muškátu je /podle mne/ taky dobrá, vyjádřila pomíjivost ...

Jako bych to viděla. 

Mohu se zeptat, jakou myšlenku jste touto básní chtěla vyjádřit? Jaký je cíl básně?

Ale chápu asi tu poznámku, i z hlediska ukotvení. Změnila jsem na pod balkónem, ale uvidím, jestli vůbec zůstane:) 

Děkuji oběma, ano, inspirační zdroj, v jehož blízkosti člověk žije, se nemůže neodrážet ani v mých textech:) Pěkná poznámka. 

Pavučina pod schránkou, (člověk se jde podívat, jestli něco...a ono něco)mi přišla prostě úchvatná. Okvětní lístky - rudé - nemohla jsem se vynadívat. Prostě konec něčeho u něčeho, kde také život končívá. 

Dokonce jsem si i fotila, ale tu jemnost vláken se mi s pozadím plotu nepodařilo zaznamenat. 

Moc se mi líbí první a poslední. Prostřední jsem ještě neobjevil. Nejde o to ho přečíst, pochopit ale prožít, najít ten mimořádný pocit, který Tě inspiroval.

Jednou možná o dědovi vydáš sbírku básní.

:-)

Jituš, děda je můj favorit! ale vše fajn, jako bych viděla...