Proměny

Díky za típek, Aru. Ten patnáctý vždycky potěší. Budu moci vložit další básničku.

rujiny

Minervo,

baví mě občas přehodit výhybku a psát i volné verše. V nich je tady ale obrovská konkurence a tak nevím, jestli zrovna ty moje výtvory obstojí.

Leraku,

děkuji. Zájem o mé smutné básničky mě povzbudil k psaní dalších.

blackie,

Zbor děkuje za hvězdičky.

law,

když píšu o dluzích, vím proč. Ta nejhonosnější stavba v našem údolíčku, které říkáme vila Tugendhat, už několik let stojí, je před dokončením, ale dál se nestaví. Její stavebník je patrně zavřený a rozestavěný dům se nedaří prodat. Kdo by jej taky koupil za 22 miilionů, že ? 

Markel,

jsem ráda, že čteš i moje volné verše, nejenom ty vázané.

Štírko,

na bývalých polích vyrůstá kolem několika starých usedlostí nové satelitní městečko a bývalé "samoty u lesa" bere les do své zelené náruče. Taková je realita. 

Alegno,

ta první básnička je ze současnosti. Stavby kolem našich pozemků už zase utěšeně rostou. Když ráno otevřeme okno, uslyšíme takový rambajs, že ho zas rychle zavřem.   Ten zbor, o kterém píšu, už ale neexistuje. Psala jsem o něm popaměti.

Filosofko,

jsem spíše smutná básnířka, jsem tak trochu tragéd a vždycky mě potěší, když se lidé dokážou naladit na mou notu. Psát smutné verše dnes není zrovna v módě.

Krásné obrazy. Děkuji. Tip.

Zbor - a jednoznačně. Krásná poezie s úžasně vedenou atmosférou melancholie. 

"... a ztrouchnivělé plaňky v plotě / drží už dávno pohromadě / jen stehy psího vína." *

(Snad jen. Mohl bych  se obejít bez adresně určujíci poslední sloky. Ale jen můj názor.)

ráda jsem obě četla....Zbor vede,,,,,,*/********

můj favorit je Tento způsob léta, je to možná tím pohledem, basetím - že takhle jsme si to léto nepředstavovali (... každé:), lidské oko z perspektivy suchých nohou - než se protrhne s novostavbami hráz:)

můj šálek *

Dobre popsano - na chvili jsem se tam ocitla... diky za vylet

mistrně jsi zachytila pocity i atmosféru, ostatně jako vždy :)*

Líbí se mi obě, více ta druhá, jsou tam moc pěkné obrazy ("okna bez očí"), atmosféra místa je hezky vystižená. Inspirativní poezie.

Goro,

já jsem už napsala pár básní o zbořeništích. To je pravda. O zastavených stavbách jsem ale zatím nepsala. Dvě máme na doslech od našeho pozemku, takže když v červnu tolik pršelo, vždy mě ráno překvapilo to podivné ticho.

aleši,

ten domek o kterém píšu, dnes už neexistuje. Někomu stálo za to, aby tam poslal bagr, ale jinak les zvítězil a místo polí jsou pastviny pro ovce. Podivné je jen to, že k tomu místu vedou staré dřevěné sloupy elektrického vedení.

První už asi znám, také dvojka zaujala...

číslo popisné : nula ...hmm...