RAPEP & ČAJÁ 3. kapitola

RAPEP & ČAJÁ

3. kapitola

 

 

[ Všechno tak snadné, jako se o tom později snadno píšou věty, ani tenkrát nebylo.

Lidská paměť odjakživa selhává, přesto, přesto jsem se před pár dny, až za čas po napsání předhozího, divil, jak třeba všeobecně byla koncipována sice souhlasná odpověď pana Bárty, vyšetřovatele Ústavu vyšetřování zločinů komunismu, která mi navíc přišla až dva dny poté, co už měl Jarda navždy se mnou všechno vyřešené, čili odtud až do věčnosti pro veřejnost zajištěno, že estébáckým agentem nikdy nebýval.

A že zasloužil si proto později prezidentský řád.

 

Některá moje e-mailová korespondence jemu z tamtěch dnů se sice zachovala, jiná už ne, a třeba možná se nachází ve složkách, v nichž už ani nehledám.

Zbyla však ona všechna všechna zapřisáhání, jež Jára tenkrát večer odeslal mně, zbyla, zbyla, třebaže pro mne nejsou památeční a s oním vídeňským koncertem z léta roku devětaosmdesátého už nemají vůbec nic společného, takže vzpomínky s ním související se už nikdy více nerozvinou.

Dílčí blanky nezsvětlí. ]

 

> Datum: 05.08.2010 20:57

> Předmět: RE: Test spojení.

>

Prošlo.

Zatím jsem jen dostal jakési mejly, které jsi někomu kamsi posílal, ale nic,

co by bylo přímo mně.

Tak čekám.

J.

 

[ Souhlasy oněch mnou tří oslovených přišly nazpátek, i k mému překvapení, víceméně ihned, takže po jejich přeposlání Jára proto začal o to víc korespondenčně předstírat, že je nedoslýchavý.

Inu, jako nějaká ta poštolka, s ušima ještě večer zalepenýma od horka.

 

Jenomže já, jak nějaký zas plašilov, jsem nepřestal toho večera před 10 roky těmito dalšími zásilkami proloupávat lýka odpoledne narafičeného perníčku ve snaze doškrábnout až na samu dřeň Járovy lhavosti. Setrvávaje na domluvě zpřed pár hodin proběhlé na parkovišti před krámem s hudebninami. ]

 

Pro> Datum: 05.08.2010 21:31

> Předmět: RE: 1. a 5. byly adresovány přímo tobě.

>

 

Bohuši, pochopil.

Jen ty jsi zřejmě plně nepochopil, o co dnes šlo. Že jsem dnes konečně měl možnost udělat to, co jsi mi tím, že ses mi léta vyhýbal, nestihl.

Dnes jsem ti prostě do očí řekl, že jsem nebyl agentem.

Protože nebyl - a ty to víš.

O víc mi fakt nešlo.

Nemám chuť být hlavní postavou tvého filmu. A patlat se v cizích hovnech.

Máš - li chuť pokecat, probrat minulost, vysvětlit si, napiš...rád za tebou do Těšína zajedu. Můžeš přijet i ty do Ostravy.

Pročti si mé stránky www, konkrétně Archiv pod lupou, poslechni si mé album Ikarus, ale i Mikymazuzoleum, /jestli nemáš,dovezu ti/ dozvíš se mnohé, co tě zajímá.

A můžeš se i ptát. Rád ti odpovím.

Jarek

 

[ I nekončící se motanina nekonečnosti jakéhokoli uroborose ze kteréhosi možného pohledu kohokoli se rovněž může jevit jako kruh, který se namísto krmení jen pouze dáví sám sebou.

I ty řeky, do nichž každé podvakrát vstoupit nelze, náhle vypadají, jako by na tomtéž místě odjakživa jenom jediné bývaly přítomny rovněž nejmíň dvě.

Život není film – ale setrvale svéřepě bráněná černá místa v blanku odžitých příležitostí možná nejlépe ukazují nedobytnost dílčích zatajovaných konkrétních lidských osudů. ]

 

> Datum: 05.08.2010 22:28

> Předmět: RE: 1. a 5. byly adresovány přímo tobě.

>

Bohuši, aha.

Tvá první věta mi vše vyjasnila : Ty se neptáš.

Ty prostě víš.

Tak si žij ve svém světě.

Nebudu tě z něj tahat.

Jsem rád, že jsem tě potkal na svém prvním koncertě v těšínském

divadelním klubu a po třiceti letech dnes v Těšíně.

Pro mne se kruh uzavřel.

Klid v uši.

Jarek Nohavica

 

[ Proto není divu, že kvůli neukončenosti jsme se s Járou setkali ještě jednou.

V den sobotní dušičkový před pěti lety, zcela náhodou, na českotěšínském hřbitově.

Na němž ani jeden z nás dvou ležet nebudem.

Já tam byl shodou okolností kvůli mé dávné vzpomínce týkající se místa možného hrobu Bláznivé Markéty, o níž kdysi Jára napsal ten svůj hit.

Jenom se doslechl, neznal ji, natož příjmením, neboť zdejší město dodnes tvrdošíjně zapírá okolnosti jejího života, jaké to bylo jenom živoření, třebaže potomci těch, co jí, vykořisťovatelce, tedy po válce repatriované původněji vychovatelce v hraběcí rodině v Pešti, nedopřávali nežli nuzotu, dneska v houfech nabíjejí Járovy vánoční koncerty, jimiž jim agent velmi vstřícně zábavnou machou lže.

 

Jenom jsme po sobě sklouzli pohledem, on stál vedle hrobu své tchýně, jehož obrubu čistila její dcera Martina, Járova manželka.

Jak její otec, korepetitor Těšínského divadla, ale zajména její matka, bývávali rodinnými přáteli mých rodičů.

O kus dál před růžkem, o pár uliček výše, v hořejší vrstvě nad nebohou Markétou, jen pouze zdánlivě jen tak bláznivou zametačkou z prvního demlochu a na posledně úředně hlášených adesách zpuchřelých sklepních bytů nikdy mezi zdejšími nebydlící, pokud jí městským úřadem bylo vůbec na hřbitově spočinout dovoleno, leží bývalá tělesnost jedné paní bydlící na vzdálenějším rohu naší ulice.

K okolí netečnou Markétu, zaměstnanou předtím jeden čas coby chůva i kterousi honorací ve Vídni, navštěvnici tamních oper a údajně ovládající hru na piáno jako nějaký kapelník, jsem třeba pro její úředně nařízenou odloučenost zasedlou v hledišti slavného místního kina jmenujícího se Slovan nikdy neviděl.

Zdali jsem aspoň v náznaku zastihl její hrob a zdali píseň o ní dal vědoucně Jára k lepšímu v průběhu tamtoho vídeňského koncertu na přelomu letních měsíců července a srpna roku devětaosmdesátého, tak tohle se zřejmě už nikdy nedozvím.

 

Blank. ]

 

 

.

---