Marnost

Jen smutná paní

v kočáře sedí...

Venku dva páni

ve tvářích bledí

a sluhové v livreji.

Vítr žene ze silnice

vločky sněhu do polí.

Oba sáhli do krabice

pro jednu z dvou pistolí.

Ten zvolna, druhý rychleji.

 A bez dlouhých úvodů

zády k sobě kroky měří.

Proč? A z jakých důvodů

ve své právo oba věří -

srdce ženy vydobít?

Tři, dva, jedna – teď!

Prudký obrat, oba střelí.

Tak jen smrti střely veď,

hlouposti se těžko velí.

Toho hluku kdyby mohla znít. 

Z pistolí se valí dým

a ten mladší k zemi padá.

Přes tvář ženy letí stín.

Koho měla více ráda?

Dnes už se to nedovím.