Šeřík

Delahaye,

vždycky mě potěší patnáctý típek, který mi otevře další místo na panelu. Moc děkuji.

Raději nehledat ..

T.

Romane,

když jsem to psala, prožívala jsem takový divný den. Měla jsem silné tušení, že se něco stane a dokonce jsem si v duchu začala sumírovat závěť. Nakonec z toho byla "jen" zlomená noha. Ale dost ošklivě.

Taublo,

děkuji za návštěvu a jsem ráda, že tě moje dílka zaujala.

Norsko,

chápu, že se každý nevyzná v katolických svatých. Ale mystička Sv Terezie z Ávily je vůbec nejvýznamnější katolickou svatou. Jelikož za svého života konala zázraky, jak už to tak bývá, církev si s tím nevěděla rady a váhala mezi jejím upálením a odklizením do ústraní. Nakonec, po několika stech letech byla ovšem jmenována papežem první "učitelkou církve".  

Terezu z Ávily je dobré znát taky proto, že nejznámější barokní socha vůbec, Berniniho Extáze Svaté Terezy, je věnována právě jí.

Kromě toho, že bylaTereza mystička, byla to spolu se Sv.Janem od kříře taky nejznámější katolická básnířka všech dob.

blackie,

s tímhle(co je mezi tímto životem a těmi předešlými) má zkušenosti asi dost lidí. Ale čím větší zkušenosti s tím mají, tím míň o tom mluví, alespoň v naší kultuře.

Pavle,

tou pasáží o "starém filmu", kde se loukotě kol točí po zpátku jsem metaforou chtěla vyjádřit to, že přihlížející vzúpomínají na to, co s nebožtíkem prožili.

Alegno,

ano, tyhle básně jsou hodně pocitové. Až mě to možná trochu děsí.

Filosofko,

ta druhá básnička vlastně komentuje vznik té první. Zmátlo mě, že se Šeřík napsal celý tak nějak sám od sebe a taky jsem pak měla dojem, jako bych tu scénu měla doopravdy před očima. Třeba jsem ji měla před očima - ve snu.

Verše mě zaujaly.

Terezie je pro mě naprosto neznámá bytost. Z Àvily, jo? Ve Španělích?

spojení prožitého a tušení....kdo z nás ví co je mezi životem a tím následným...*/***

Tady na vesnici zemřel někdo, koho jsem měl rád, tak se v tvé básni docela nacházím. Jen nevím co jsi chtěla vyjádřit tím, že se paprsky loukotí točí pozpátku. Pro mne se točí dál.

pro mě jsou obě silně pocitové***

Tip za tu druhou. Je pro mě (jako psychiatra) o podvědomí, pokušení bránu do podvědomí prorazit a setkat se s těmi nevědomými obsahy. Intuice a tušení budoucnosti v tom vidím taky, když jsem si pak přečetla v jakém stavu jsi to psala. 

Ano, každý si může najít v textu něco svého a někdy samotného autora překvapí, co všechno v básni pozorní čtenáři najdou. Potěší mě, když v mé básničce někdo najde něco, o čem jsem ani nevěděla, že to tam je.

aha, no mě to připomnělo jednu událost na kterou se připravit nešlo, ale tak každý si nakonec v textu najde trochu toho svého :)

To je moc pěkný postřeh - vzpomínka, oživuje ponurou scénu s "nakládáním" :-)

Goro,

jako dítěti mi připadalo strašně divné, že koně žerou šeříkové listí a větvičky. Spásali nám šeřík, když nám uhlíř dovezl uhlí a pak ho nosil v putně do kůlny. Koně měli dlouhou chvíli.

Indi,

"krásně pochmurný" ... To je skvělá charakteristika a o to mi taky šlo. Dík.Co taky chtít jiného od bývalé dekadentky, ctitelky Karla Hlaváčka ?

Obě velmi vydařené, pro mne krásný výjev koní pojídajících šeřík:-)

Šeřík je krásně tiše pochmurný. Terezii z Ávily jsem musela guglit. Opět dovzdělat. Děkuji :) 

Aru,

tvá kritika mi připadá v jistém smyslu zvláštní. Píšeš, že se stanou události, na které se nelze připravit. Ale právě tyhle dvě básniičky - Šeřík a Tam někde mezi jsem psala před vážným úrazem v podivném duševním stavu, kdy jsem věděla dopředu, že se mi něco stane. Připravovala jsem se na to, že se mi něco stane. Myslela jsem si ale, že to bude něco horšího než zlomená noha. A taky jsem byla dost zmatená z toho, kde se ve mně ta báseň vlastně vzala. Připadalo mi, že jsem právě napsala kousíček scénáře k jakémusi filmu. Ve skutečnosti mám jen zážiiky s koňmi, kteří chroustali šeřík z našeho plotu, když nám přivezli uhlí, co pak nosil uhlíř v putně do kůlny. Kde se tam vzal ten pohřeb, nevím.

velice citlivě vyjádřeno, bohužel z Šeříku mám podobnou zkušenost, stanou se události na které se nejde připravit