Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sehluboký nádech pod větrným mlýnem
Autor
trojort
Někdo zabušil na dveře.
Přítel či nepřítel?
Neměnná otázka všech časů.
Bez hlesu čekáme na odpověď.
Všichni nejsme hrdinové.
Bylo by nás moc na hrdinství a medailí zase není tak moc.
„Dobrá, tak mu dáme ještě jednu možnost,“ řekl někdo velitelským hlasem.
Padl na mě smutek, jak vejce, co se rozbije o lebku.
Pukavec.
Prásklo to chodbou, jak při nedávné manželské výměně názorů.
„Další kulka bude patřit tobě,“ řekne bez obalu tvář, co nemá hlavu.
Nakreslil jsem žirafu na domovní řád.
V touze po klidu.
Chytila se do elektrického vedení.
Zuhelnatěla.
Měl jsem vztek na sebe.
Na člověka.
Bušení na dveře nepřestávalo.
Možná to bylo jenom moje srdce.
TVŮJ ČAS PŘICHÁZÍ.
Fakt?
A já myslel, že to je sousedova kočka.
„Opil jsem svůj den,“ šeptám do dveří.
„Zvířata umí žít. My si na život jen hrajeme.“
Řekl jsem to já anebo někdo ten druhý?
Co je tu k smíchu?
Cokoliv.
8 názorů
blacksabbath
20. 08. 2020s hluboký nádechem smekám klobouk.....*/*****
Evženie Brambůrková
20. 08. 2020Jak pravdivé.
umíš pěkně žít:) náhodou ... tam někde uvnitř je kořínek ze sousedovy kočky
Ano, zvířata umí žít. A my musíme být hrdinové, protože žít neumíme. :-)