Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOdněkud nikam
Autor
dablik008
kategorie Blbost ;o) věnováno všem, co znají to, o čem to je (a taky pro nás bez nebe ;o) )
Každé nádraží
má své milence
s dlaněmi na skle
si teprve uvědomují
jak moc tam
být nechtěli
vzdálenosti se zkracují
láska hořkne
hned na jazyku
a místo snů
včerejšek s příchutí zítřka
mírně syntetickou
(jako moje první
Coca-cola
kolovala, v plechovce
chorvatské slunce
mhouřilo oči
úplně stejně –
byli jsme děti)
on the road
podruhé bych se chtěl
narodit ve vlaku
za skřípotu brzd
potratit slzy rozloučení
(to dodnes neumím
na cestách
tam i zpátky
zkouším zadržet dech
třeba na pár hodin –
předstírám zívání
v zimě jsem nosil
sluneční brýle
a spíš než jako
excentrik
připadal jsem si
jako korková lodička)
prožít pár dní
toporných úsměvů
a výkřiků o lásce
(genialitě Puškina
neexistenci boha
a příliš vysoké
teplotě piva)
má asi tolik smyslu
jako ustavičně spát
zívat a pohrdat
slunečným dnem
slova se ztratila
(odněkud nikam)
tak příště
příště ve vlaku
nebo dřív?
dnes je pátek…