Theia a Eindri -3- Ť-pfň, nejroztomilejší králíček

Vyndal jsem králíka z klícky, dal jsem mu trochu trávy, kterou si vzal, natáhl se k mému uchu a pošeptal mi, že je Ť-pfň a že tohle je jeho cestovní podoba. Podotkl jsem že ne příliš bezpečná. Nesouhlasně mávnul pacičkou a dodal, že není bezpečné ani se za druhé vydávat a ukázal na mě, odpověděl jsem mu, že jsem si ho vymyslel zcela sám ještě v nekráličí podobě. Nesouhlasně zakýval hlavou s tím, že to stejně byla krádež, ale že mi odpouští. Odhopkal za strom odkud vytáhl baťůžek ušitý ze lví kůže, chvíli se v něm prohraboval, než vytáhl mapu kterou položil vedle ohně a sám se před ní svalil na bříško. Ukázal na místo kam pokračovala cesta za lesem k městu kam bychom došli, kdyby jsme šli podle ukazatelů Klubu za lepší značení po lesních cestách. Králík Ť-pfň se na nás důležitě podíval a prohlásil, že to místo je prokleté, Theia odpověděla že právě tam míříme, naklonila se těsně ke králíkovi a do ucha mu pošeptala, že tam má Aru nevěstu. Ť-pfň se tvářil naprosto zkoprněle a odpověděl Theie že 'ta nevěsta' je všechny zabije. Theia si sedla na své místo a řekla, že s tím ať si nedělá starosti, že je Eindri ochrání. Když jsme dopili bylinkový čaj s kterým se mořil Eindri, tak jsme usnuli.

Zdálo se mi že mám mimořádné detektivní schopnosti a po vzoru laciných seriálů pomáhám na policejní stanici řešit případ vraždy, jehož okolnosti mi v tom snu byli neznámé. Sen začínal dlouhým kabátem, který jsem měl na sobě, když jsem spěchal do práce přes staveniště a starý most na jehož konci byla ona budova kde jsem měl pracovat. Ale jak už to tak bývá ve snu, na konci staveniště byla při zemi malá zábrana, která mi zcela zabránila v jejím průchodu. Vrátil jsem se domů, kde jsem pobíhal s dvěma kočkama na vodítku. Ale když mi padl pohled na hodiny na stěně, které ukazovaly 10 minut do nastoupení do práce, znovu jsem vyběhl na ulici na staveniště (protože to bylo nejblíž) a tentokrát jsem se s tím nemazal, ukázal dělníkům odznak detektiva a vběhl před policejní budovu, kde bylo potřeba zazvonit. V kanceláři seděl můj šéf, hrozně nepříjemný člověk, ke všemu ještě z jiného snu, čímž se mi připomněl jako starému známému. Měl hrozný zlozvyk všechny komandovat a hrát se mnou šachy na skříni na které jsem neviděl. Nepříjemně mě pozoroval, musel jsem vyjít před služebnu, abych ze strachu mohl opět nahodit srdce, kolegové mi radili, že bych mu mohl natrhat kytky které rostly kolem. To jsem zavrhnul jako nesmysl, vešel zpátky po odzvonění, přisunul si židli ke skříni, složil krále s tím že mám důležitější věci na práci a odešel jsem za případem, se kterým jsem se nestihl obeznámit, jelikož mi Eindri třásl s ramenem a vůbec bylo ráno. Protože rána jsou od toho aby se pokračovalo po cestě k dalšímu městu.

Bez sebemenšího tušení hrůz které nás čekají jsem se tvářil ospale a občas si zívnul. Eindri měl jasný pohled plný odhodlaní, aniž by tušil co na něj autor, nebo snad osud chystá. Theia se do mě zavěsila, jen jsem si povzdechl, už jsem věděl že potřebuje svojí přítomností neustále otravovat a to jsem ani netušil že kdesi nad našimi hlavami v kosmu poletuje šutrák, který nese její jméno. Hned by mi bylo líp kdybych věděl že jdu s tak důležitou osobou. Ť-pfň šel před námi, na zádech lví baťůžek a toulec s šípy. V packách svíral malý lučík a tvářil se nebezpečně. Dosud jsme šli v bezpečí lesa a každý druhý strom byl zřetelně označen cedulí. V lese se nic nestalo, občas na nás sice vykoukl nějaký ten skřítek, málem nás utancovaly víly a jedna ohyzdná babizna nám chtěla prodat tablety do myčky na nádobí a já si natrhal něco lesních plodů, které byly prudce jedovaté, ale Theia mě zachránila před jejich snědením. Když jsme vyšli z lesa spatřili jsme zelenou pokosenou louku svažující se mírně k dost zvláštnímu městu.