Semtínská lípa poprvé a naposled

Semtínská lípa spatřena poprvé a naposled

Ráno jsem se probudila do sobotního slunečního dne, bylo 27. května 2000. Vešla jsem ven před dům a můj táta přidělával na auto cyklistická kola.

Vyjeli jsem si i s mamkou z Vidonic do Sobotky. V Sobotce jsme zaparkovali auto a vyrazili na kole na hrad Kost.

První zastávka byla v Semtíně u Semtínské lípy. Bylo to opravdu úžasné, nikdy předtím jsem neviděla tak obrovský a skoro 300 let starý strom. Mamka mě poučila, že je lípa vysoká 35 metrů a její obvod 800 cm. Dotkla jsem se kmenu lípy a zadívala se do rozkvetlé košaté koruny stromu. Zatočila se mi z toho hlava… To je fantastický. Troufám si tvrdit, že tu třeba pod lípou mohl přenocovat Karel Hynek Mácha, nebo si tu knížata dělávali piknik.

Prý sem rád chodíval i Fráňa Šrámek. Těšila jsem se, že při zpáteční cestě si můžu znova vychutnat tenhle jedinečný strom.

Když jsme přijížděli na hrad Kost, přestal mi ukazovat tachometr na kole. Tak jsme slezli z kola a šli se nasvačit. Náhle můj táta prudce vstal a doslova se vrhnul na projíždějícího cyklistu. Cyklista zastavil. Táta se ho chtěl jen zeptat, jestli by nám neporadil vyřešit problém s tachometrem. Závadu jsem vyřešili a pokračovali dál na Plakánek.

Kochali jsme se přírodou, natrhali jsme si do pytlíku u cesty sladké třešně a bylo nám fajn. Náhle se zvedl silný vítr a začalo pršet.

Po pár kilometrech, jsme se schovali do stodoly, kde měl zdejší statkář zaparkovaný traktor. Ještě, že už jsme byli v bezpečí. Začala bouřka a lilo jako z konve. Ve stodole jsme měli dlouhou chvíli tak jsme jedli nasbírané třešně.

,,Pan statkář se asi bude divit, kde se tu vzalo tolik pecek od třešní.“ Uculuje se mamka.

Stále silně pršelo, tak se táta rozhodl, že pojede pro auto a naloží nás. Po půl hodině se celý mokrý a uřícený vracel na kole.

,,To snad není pravda, určitě si zapomněl klíče od auta,“ divila se mamka.

On z dálky volá: ,,Spadla Semtínská lípa, je přes celou silnici.“

,,Dobrý vtip, sis zapomněl klíče ne?“ Kroutím hlavou .Nebyla jsem schopná uvěřit, že by lípa spadla, před pár hodinami se krásně vyjímala na slunci, že by jí opravdu ta vichřice zbavila života?

Když jsem se vraceli už začalo opět svítit slunce.

U lípy stálo hasičské auto a hasiči necitelně rozřezávali její spadlý kmen na kusy,aby byla silnice co nejrychleji průjezdná. Bylo mi jí líto, jak si na ní okamžitě smlsla motorová pila. Naštěstí při pádu nikoho nezranila.

Byla výrazným symbolem celého kraje. Všem výletníkům bude moc chybět. Za dobré viditelnosti byla vidět i z Krkonoš.

Později jsme se dozvěděli, že z ní přeci jen něco zůstalo, ale už nikdy nemůže nahradit ten dokonalý zážitek, kdy byla živá a dávala radost i energii mnoha a mnoha generacím.