nejde jen o hlínu II.

Někdy mi přijde, že dát jenom tip je jako dát básni políček. Tip...pít...někdy se vpije do mozku a zůstane. Jako souřadnice lásky k člověku, kterého jsem nikdy neviděla. Dnes už se nenosí upřímnost a cit, přejmenovali to na asertivitu. Pod tu se vejde všechno. Kromě upřímnosti a citu. Toť vše. ano :)

můj šálek *

Hm, bílá lež je taky má oblíbená rekvizita, vlastně i ta hlína, máš to hodně dobře celé pospojované a fungující ..

I ve smutku jsou pozůstatky radosti.

smutné, ano, ale plné a silné, jako vždy, věřím, že stále budeš ty*****

Ach agátko, já jsem spíš psí... a přesto rozumím, možná víc, než bych si přála.

Nad tohle se nedá povznést, lze se jen smířit a to Ty víš.

Rád jsem tě zase shlédl a četl. Tuším, že vlečeš cosi za sebou, ale vlečeš to stále snadněji a píšeš o tom v nadhledu. A to je dobře. Bezva. 

V prologu čmuchám, čmuchám... propojení zmrzlých a horkých prstů :).

......<(* _*)>.......*/*************************************

K3 přesně! pod to se podepisuji :) 

Slunce je vynikající, ale i druhá půle se mi líbí. Je to smutné, nevím co na to říct, asi by se mělo uvažovat takhle smířlivě: (bylo to na draka, ale stálo to za to):). T.

law, proto jsme sestry - že víš :))) 

goro, njn, obě jsou to agáty prdlý :)))

mám ráda, když se hlína směje ... jako ta kytičková mísa od tebe, kotěcí oči - trošku bubák, mozaika s motýlem a držák na papír, kde trůní orvaná rulička :) život má bejt veselej ... směju se s tebou, hlínou zabalíme celej svět! Jo :* ráda tě čtu

Obě části jsou ... no, agátovské. Je tam od všeho trochu, druhá ještě víc smutná, je-li to vůbec možné... a že se taky  přimlouvám za kočky!

:) jituš, jak jinak? jsem to i to :)  a že jsi ráda pobyla mě těší :) 

Tomu se říká dva v jednom a jestli to nebude ještě jinak. Každopádně - byla jsem tu ráda, jako vždy u Tebe. 

aru, slunceblunce ti děkuje :) 

mě se hrozně líbí prolog (-: