Píseň o krásné jeptišce

Já potkal krásnou jeptišku

a zmámen zůstal stát,

neb živě jsem si představil,

co skrývá její šat.

 

Ach, dotknout se jí na kůži

až tam, kde bych byl rád,

tak pospíchal jsem pro růži

a spěchal jí ji dát.

 

Já řek jsem, že ji miluji,

a ona, že mě ne,

a přání býti jeptiškou

je pro ni neměnné.

 

Já začal žárlit na Boha

a bloumal dědinou,

vždyť on má dívek jako much

já ani jedinou.

 

Pečlivě jsem se oholil,

sčís vlasy dozadu

a v šatě dívky měšťanské

se zapsal do řádu.

 

S mou milou jsem se spřátelil

a v chvilce modlení

jsem o všech jejích krásách snil

a sedal podle ní.

 

A při večerní modlitbě,

když letní měsíc hřál,

zbyly jsme spolu samy dvě

a já jsem prudce vzplál.

 

Ach, nechal jsem se přivábit

a klíček v zámku sklap,

já zajel rukou pod hábit:

má milá byla chlap.

 

To už se nikdo nedoví,

co hledal tady snad,

ten hnusný bratr řádový

s mou dýkou v hrudi pad.

 

Jsou hořké cudné pocely,

oč sladší děvek smích,

ať přivedou mi do cely

tu nejlevnější z nich.

 

Neb až mě zítra pověsí

na trámy z čerstvých klád,

přestane asi navěky

mé srdce láskou plát.

 

A to je konec popěvku,

člověk se namáhá

a přitom není nad děvku,

která se nezdráhá.

 

(ze sbírky Koukat v davu po holkách)

zhudebněná verze: https://www.youtube.com/watch?v=msAvtr3hsU0

 

---