Dekadent

Alfonsi,

díky za neodekadentní verzi jako od Krchovského i za tvůj típek.

Snoubí se tu klid a žal.

Proudy slzí plynou z krvavých očí,

ožralý hrobař na rakev močí

a svět se točí - dál.

Za tip děkuji a byla by škoda ho nedostat, protože tipu od tebe si obzvláště cením.

Jé - omlouvám se - to se mi snad ještě nestalo, napsat názor bez tipu - má nesoustředěnost dosáhla kolosální úrovně  :)

Škoda, že chybí típek, ale i tak dík a hezký den.

Hodně deka lahody ..

Je paradoxní, že dekadenti z 19. stol psali záměrně exkluzivně, snažili se zachránit "velkou" (= vzdělaneckou, aristokratickou, exkluzivní) poezii před zlidověním. Bylo to v době, kdy do poezie už hodně pronikala politika a kdy se začala hodně měnit v "užité umění", při tom ale sami věděli, že plebeizaci poezie nemohou zabránit a např. Karásek, který nestihl včas umřít jako Hlaváček, si plebejců užil až dost !

Beatniky bych zařadila(vrátím se k ženskému rodu, ať se to neplete) mezi popové básníky.  ... Každá citlivá duše může číst a chápat poezii tak jako může poslouchat hudbu. Je škoda, že energie kolektivního podvědomí se dál vlévá do hudby a textů a do poezie už ne . 

- kam bys zařadil beatníky? A v širším kontextu: - zvulgarizovala poezie, nebo společnost? A lze to vůbec oddělit - pokud se proměňuje společný komunikační kód - bez ohledu na vůli individua? (btw: pokud bych uváděl cizí dílo, jistě bych to uvedl)

Velmi dobře Ti v neochotě adaptovat se rozumím. Nejsi v tom rozhodně sám. Do žumpy se nikomu nechce. Ale - můžeme se potom divit, když poezie dnes působí, jako akademický anachronismus odvrácený od reality do vnitřního vesmíru? Jako v podstatě zbytečný artefakt, který jako NÁSTROJ společnost dnes není schopna používat - což paradoxně její situaci dále (a podsatně) zhoršuje?

Po stránce básnické- nádhera. Dal jsem ti za to tip a určitě, pokud jsi autorem, bych to vychválil do nebes i v kritice pod básní na panelu.

Je to ovšem nepochybně dílko neodekadentní , proto má tak razantní a vulgární závěr. Skutečným dekadentům nebylo nic vzdálenější než vulgarita. Dnešní neodekadenti se naopak v oplzlosti, agresivitě a silných slovech vyžívají. Dnešní člověk se neumí ovládat a ještě je na to pyšný. Je to smutné, ale co já s tím nadělám ? Mohu dělat jedině to, že se nepřizpůsobím trendům doby. Pro většinu lidí je velmi úlevné se někam zařadit, třeba do žánru neodekadence. Já se zásadně nezařazuji nikam a na nic se tak docela neadaptuji. Adaptovat se na "naši dobu" znamená totiž spáchat duchovní sebevraždu.

(- když tedy nedáš pokoj s tou hřbitovní dekadencí, tak jednu starodekadentní přihodím. Děkuji za inspiraci.)

na hřbitov vstoupil jsem tam do zahrady stinné

po svém dni unaven co noha nohu mine

do temných zákoutí kde prach se mísí s hlínou

do opuštěných hnízd obrostlých pavučinou

do barev vyrudlých kde modrají se tisy

kde otlučený Bůh na zrezlém kříži visí

do poztrácených jmen kde blikotají svíce

kde v zídkách k ramenům schrány na popelnice

na hřbitov vstoupil jsem když soumrak už se krad

na hřbitov vstoupil jsem – na vaše hroby srát

Ale to máš třeba jako s hrou na kytaru. Když budeš denně cvičit pět hodin, tak buď budeš nakonec hrát jako Paco de Lucia, nebo s tím nakonec sekneš a přestaneš poslouchat flamenco.

alexandrín pro mě není, z toho bych se zbláznil :D

Marku,

dík za chválu. Na ty barvy jsem položila důraz hlavně v básničce Vyhnálovský klid. Původně jsem to chtěla nazvat Vyhnálovské barvy.

Aru,

až budeš v depresi, pokus se psát alexandrínem. Buď se z tebe stane skutečný dekadentní básník, nebo tě deprese přejde.(No ale - třeba taky chytíš novou depku z toho, jak je alexandrín těžký.)

Veršotepče,

dekadence je opojná, i deprese je svým způsobem opojná, takže psát jako dekadent - to může nahradit i pití toho nejčernějšího piva. A ten, kdo je opravdu ale opravdu v depresi, za sebou pálí mosty, nechce nikoho vidět ani slyšet. Vše v sobě rozbíjí a to jak minulost a přátelské vazby, tak hlavně budoucnost. 

Opakuji se - výborně umíš zachytit atmosféru, slova nanášíš jak silné vrstvy barvy - a slovní obraty, toť jemné tahy štětce...

nevím jestli jsem byl dekadent, ale deprese bylo moje druhý jméno, ale už je to lepší (-:

Takhle báseň se mi líbí - vše v starých kolejíc mi vůbec nevadí, ale naopak mě ruší "vše v sobě rozbijí", takže na rozdíl od snakea bych spíš poupravil tohle. Ale jinak super.

Morticie,

mám v šuplíku básničku Nádražní bufet II, ale její zveřejnění pořád odsouvám, protože se domnívám, že mě napadlo něco lepšího.

moorgaane,

někomu pobyt na vedlejší koleji docela svědčí. Třeba Karel May a F.M. Dostojevskij napsali část svého díla ve vězení. Bylo to ale vězení pro dlužníky.

Indi,

díky za krásné indiánské citoslovce, krátké ale výstižné.

Minervo,

jsem ráda, že jsem zaujala a moc děkuji za tip.

Můrko,

děkuji. Opravdu je nejlepší takové dekadento, které jásá a všem přináší dobrou pohodu.

fialo,

dík. My "vázaní" si rozumíme.

blackie,

někdy bývá depka opojnější než samotný alkohol.

Evženie,

když se podívám ven, tak už to tam vypadá jako v listopadu. Doufám, že to tak nezůstane. Věřím, že ještě příjde babí léto.

Břízo,

to jak kdo. Někteří staré koleje nenávidí a myslí si, že ten, kdo není trvale originální vůbec není básník. Problém bývá v tom, že pak ta "originalita" je tahána až z paty.

Alegno,

ještě jeden alexandrín jsem uveřejnila dnes. Ale nemohu to zas přehánět, abych nezačala nudit.

Aru,

jsem ráda, že ti to připadá zajímavé. Dekadenti ale nechtějí být zajímaví. Své deprese vyjadřují naprosto upřímně a tomu, co píšou také věří.

Markel,

díky za hvězdičku.

Diano,

moc děkuji za chválu a za tip. Další má Vyhnálovská série bude psána alexandrínem, když se ten středověký verš kupodivu líbí tolika lidem.

Pražce voní karbolem...zapomenuté nádraží, úplně tam jsem.

...oooh..povedneeee...nekdy si pobyt na vedlejsi koleji neni zas tak spatne.-))))

Wow! 

Wow! 

Dobrá myšlenka a dobrá báseň. Tip.

tady se snoubilo téma s náladou i formou - vrcholnou, všechno dekadentno  ve mně beznadějně jásá.

S potěšením...

Jjjj......tohle se mi líbí.... bohémský pesimismus...*/****************************

Dobrá atmosféra.

- být trochu dekadent

básníka role je

(- co bychom dali dnes za staré koleje . . .)

jojo,  to ti sedne***

aha, zajímavé

*

Výborné. Dobrá myšlenka i atmosféra. A "rytmus prastarý" mne hladí po duši :-)

Dík za chválu i za típek, Goro.

U tebe mají básně vždy ducha, atmosféru... pěkné.

Dík, danny. Vážím si chvály.

hodně dobré :)

Snake,

díky za kritiku. Poslední verš má zdůraznit, že Dekadent je stále sám a sám se svými gramatickými rýmy, zatímco kamarádi z mokré čtvrti se veselí v družném kolektivu. Železniční metafora mi připadala vhodná. Dekadent uvízl na odstavné koleji.

Velmi dobře provedené, jediné, co mě zarazilo, je "vše v starých kolejích". Možná bych ten posledn verš zkoušel poupravit, přeci jen je to nejvíce exponopvané místo textu. Jinak vše dobré T.