Stařec Bukowski

En,

já jsem toho sice od mladého Bukowského přečetla mnohem víc, řádově desítky básní, abych pochopila možná jediný a poslední kolektivní básnický idol určité generace, stejně jako ty jsem ale nedokázala dočíst do konce ty objemné knihy Velkého Chrliče.  Starý Bukowski mě ale baví víc. Baví mě to bilancování, to že je chvíli Falstafem a pak zase antifalstafem, baví mě ta jeho zranitelnost mezi řádky, která tam v mládí nebyla.

Přiznám se, že od Bukowského jsem četla jen pár básní na internetu a přišlo mi to hrozně samoúčelné. Ty vulgarismy. Člověk asi musí přečíst víc věcí a něco o životě autora vědět, aby dokázal jeho tvorbu zhodnotit. Taky bych se obešla bez posledního verše. Ale závěr tvé básně mě donutil dojem z Bukovského tvorby, s kterou jsem se letmo seznámila, přehodnotit.  

Žít do bezvědomí... To je moc krásně zformulováno. To si musím zapamatovat. Díky.

B. ako pokorný prasák ... žil do bezvedomia  aby zabudol a kedže nezabudol poeticky dokumentoval ... zrejme bol deň čo deň na umretie ... kde vzal silu?

Norsko,

já taky chci být mladá až do smrti, proto odteď budu(občas) psát jako Bukowski. Už mám přichystanou báseň " Já - Bukowski ".

Bukowski byl mladej až do smrti. Vyfavači sb9tek stojek ko

Oltář za hovno. Teď jde ! Četl jednu o kočkách. Jedná báseň, slovy jenom jedna báseň

Umbratico, já se skláním před tvými znalostmi nemám jich ani za nehet, co ty o Bukovském a Prévertovi, jen máme asi jiný jazyk. Slovo sentimentální pro mě označuje člověka, který miluje levné kousky červené knihovny, dojímá se nad anděly a nejlépe má doma jejich sbírku, je romantik každým coulem a pokud není zamilován, tak snad ani nežije a neví, co je hloubka života, žije jen na povrchu. Bukovski na mě působí jako prokletý básník, který miluje vášeň, neřesti, rád boří pravidla. 

aleši,

z toho, co CH.B. o svém otci píše, se dá vyvodit, že to byl brutální zuřivec, který nešel pro rádu daleko. Syna neustále vyhazoval z domu, ten se někam odstěhoval, chlastal ještě mnohem víc, neučil se, propadal a tak byl domů zase vzat zpět, aby nedělal rodině ostudu. Vypadá to, že celé to extrémní superbohémství Bukowského byl vzdor proti otci, požději prostě byla taková doba a Ch.B. styl života se do padesátých a šedesátých let prostě hodiil. Byl to trend.

Filosofko,

zajímalo by mě moc, proč právě tenhle dovětek ti nesedí.

Bukowského jsem si v knihovně půjčila proto, že tahle sbírka(Příliš blízko jatek) vypadala jako úplně nová. Ona celkem nová je, ale jiné CH.B. sbírky jsou naopak strašně ošuntělé, plné vpisků tužkou, takže je vidět, že byly nebo jsou, čteny velmi horlivě. Když jsem přečetla pár prvních básní, pochopila jsem, že čtenáři o takovéhoto Bukowského nestojí. Není to už ten ostrovtipný sprosťák, kterého znali.

Možné je ale taky to, že Bukowski už celkově vyšel z módy. V jisté době, relativně nedávné, totiž módní byl. Teď už ale asi ustoupil z centra pozornosti. Kdo ale nahradil tenhle idol ? Nikdo ? Má vůbec současná mladá generace básníků nějaký idol, který by přesahoval rámec poezie ? Bukowski byl obecně známou osobností díky tomu, že byl prozaik. Ačkoli sám sebe považoval především za básníka, veřejnost ho zná jako spisovatele.   Nemám příliš dobrý přehled, ale nezdá se mi, že by ho jiná, mladší osoba dnes dokázala nahradit.

a není poslední žádek věnovám Bukowského otci?

Jenže právě to (závěr) bych nechal na čtenáři.  Bez posledního řádku to víc působí jako báseň. S ním víc jako zamyšlení. Alespoň na mne.

Moc hezký, krásně to plyne, nemusím se vracet, abych pochopila smysl, ale ráda si čtu znova, abych se potěšila rytmem a slovy. Souhlasím s PavelIK. Nějaký dovětek by byl fajn, ale tento mi tam nesedí. Možná, kdyby to končilo..prasák Bukowski...Pod slovem sentimentální si nedovedu představit člověka, co žije takto divoce..

Kvůli tomu poslednímu řádku byla celá báseň napsaná.

I tak dík za názor. Jsem ráda, že se líbilo.

Smáznul bych poslední řádek. Jinak se mi to líbí.

Já myslím, že prokázal neobyčejnou fyzickou odolnost. Připisuji to jeho nezdolné vitalitě. Když si ale čtu některé jeho básně ze seniorského věku, připadá mi, že už je psal jiný člověk.

Ale líbí se mi, jak se to v něm v pozdním věku pralo. Jednou je to ten starý známý Bukowski a najednou se objeví čtenáři neznámý básník mnohem mírnější, uvolněnější a tak nějak smířený s tím, že co bylo, už nebude.

to je tobře nastolená otázka, jestli při svém způsobu života v 74 letech zemřel mladý...