ÚPS

"Inženýr Baxa, kandidát věd," představil ředitel Ústavu pohlavních studií muže za monitorem. "Pracuje na vztahové kalkulačce, převratném vynálezu, jenž uleví mužům v jejich trýznivé úloze chodících peněženek," v nejlepší zkratce představil předmět bádání ekonomického specialisty. Inženýr Baxa si všiml zájmu kolegy a nadšeně ukazoval na monitoru: "Zde, do vstupního pole, zadáte proměnné: výši čistého měsíčního příjmu a nezbytných výdajů, povahu vztahu, délku jeho dosavadního trvání, počet a cenu dosavadních vnosů a perspektivu trvání v celých pololetích. Když pak vyrazíte kupříkladu na jednodenní výlet, kalkulátor vám vypočte útratu, již jste sto pro udržení vztahu vynaložit bez větší újmy." A skutečně, program vydal částku, která svítila z monitoru jako němý vykřičník. Inženýr ale nadšeně pokračoval: "Jsou tu ovšem i vyšší funkce! Když zde do řádku přijatá plnění uvedete, co vše jste již od dotyčné získal, zohlední to stav a  výsledek bude ještě přesnější," spokojeně odezíral překvapení z tváře hosta. Ředitel naznačil, že je třeba jít.

Zaklepali na další dveře. "Jsou ženy v bocích velkoryse ustrojené, ale bezprsé. A naopak ty s prsy bujnými, ale s boky chlapeckými. A pak ty, jimž příroda dopřála všeho dost, ale ani na břiše nešetřila," namlouval právě do diktafonu muž v bílém plášti stojící u řady silikonových figurín. "Docent Posolda," představil badatele ředitel, "pracuje na klasifikaci ženské postavy." Docent zamáčkl diktafon, uklonil se a zas pokračoval: "Konečně jsou ale i ženy zcela chlapeckého růstu - prsou i boků nezřetelných." "Pojďte, docent je citlivý na přeryvy kompozice," bral za kliku ředitel.

Stanuli před dveřmi s výstrahou Dodržujte ticho. "Tady profesor Soukal provádí jazykovědná bádání. Pomocí básnivých analýz se snaží proniknout až k samé esenci ženství. Musíme zachovat absolutní mlčení," ozřejmil ředitel a opatrně otevřel dveře kanceláře. S pohledem upřeným z okna seděl v křesle muž, nehybný jako sfinga. Na stolku vedle lahve kořalky a kalamáře ležel papír s divoce proškrtaným textem, z nějž ušetřena souvisle čněla jediná věta: "Usnul s tváří zabořenou mezi listy knihy psané klínovým písmem." Ředitel uznale pokýval hlavou a naznačil, že je čas jít.

Na chodbě se rozloučil. "Inu, tak jste poznal některé z budoucích kolegů, a já se budu těšit, že u nás budete spokojený a že to bude oboustranné. Prvního se u mě zastavte pro výkaz a - naviděnou!"