trumpetka

Rozsadil partu plyšových medvídků kolem sebe na dřevěné bedýnky a taky kyblíky z pískoviště.
Sezval i ty z okolí, aby publikum bylo početné.
Chystal se odehrát koncertní vystoupení na svoji novou trumpetku.
Scéna je v modré.
V pověšených osuškách na prádelní šňůře.  
Mohutný špalek na sekání dřeva.
Medvídci vypadají spokojeně.
Připraveni k tleskání ve finále.
Jen by snad potřebovali klobouky, aby je mohli vyhazovat do vzduchu až koncert skončí.

        „Myslím, že bordely by měly patřit pod ministra kultury,“ říká jeden z medvídků do prvních tónů, aby ho kluk neslyšel.
    „On by se sice chvíli vrtěl, ale moc dobře by věděl, že mu to všichni kolegové z vlády budou závidět.“
        „To by byly teprve interpelace,“ směje se jiný medvídek nevině.
        „V TV teď pořád zkvalitňují erekci,“ říká ten, co sedí na kyblíku s motivy květin.
        „Už jsou s tím otravní.“
        „To je fakt tolik chlapů, co se jim to nepostaví bez tabletek?“ zmlkne se svojí otázkou, protože klučíkovi došel dech a přestal hrát.

        Očekává reakci od plyšových kamarádů.
        Nic.
        Jen jednomu vypadlo špatně přišité oko.
        „To jste čučeli, co?“ řekne chlapec v reakci na oko, co zůstalo viset za niť na prsou medvídka.
        Ještě jednou přiloží trumpetku ke rtům a zaduje něco jako fanfáru.
        Vezme do dlaní medvídka s vyhřezlým okem na niti a přenese ho ke špalku na dřevo.
        Opatrně ho položí na plochu špalku hlavou převěšenou přes okraj.
        Zdvihne těžkou sekyru a tne.
        Na první dobrou odpadne medvídkova hlava od těla.
        Klučík se podívá ke spolku posedávajících medvědů a prohlásí k nim tiše, ale důrazně.
        „To aby se netrápil.“
        A fanfára trumpety zazní ještě jednou.