Druhá světová válka 2

Na ceduli karikatura vášnivého čtenáře detektivek s bublinou u pusy říká: „Najměte si mé služby! Největší soukromý detektiv ve městě – Johan Kastrol, vypátrá všechno a všechny.“ A ta bublina má pravdu, Johan Kastrol si vážně o sobě myslí, že je nejlepším soukromým detektivem ve městě a že dokáže vypátrat každého, a proto se vždy rád přimluví k nějaké té blbosti, kterou by normální soukromý detektiv nevzal.

Jednoho dne za ním přijde důchodkyně, která dostala na důchodě přidáno, aby ji vypátral psa. Kastrol ztraceného psa nenajde, ale sežene nového v útulku a mírně zmatenou důchodkyni přesvědčí, že je to její ztracený pes, i když nově ''vypátraný'' pes má jiné rozpoložení skvrn na srsti, s takovou vynálezavostí Kastrol přistupuju k případům. Taky k němu chodí žárlivé manželky, které podezřívají své muže z nevěry, avšak tyto manželky většinou nemají žádné kloudné stopy, kde pátrat, a už vůbec ne důkazy, ale některé vyjímky a zároveň profesionální stiháčky důkazy předloží a jelikož je Kastrol dobrák, tak se rychle kontaktuje s manželem dané dámy a vymyslí nějakou absurdní krycí historku, kterou on licencovaný detektiv potvrdí, a tak zachrání manželství. Takže když za ním příjde mladá slečna: „Dobrý den pane Kastrol, mám menší podezření na svého muže, jednou jsem se vracela za práce a slyšela jsem v bytě sousedky jeho hlas, vlastně byli oba dva docela hlasit.“ A tak Kastrol rychle sežene kontakt na manžela a už spolu vymýšlí krycí historky, aneb došel džus a mléko, a tak se manžel vydal na dlouhou pouť a najednou ho zastavila sousedka, která se ho zeptala shodou okolností jestli jde pro džus. A on že ano, a tak ho poprosila, aby ji vzal nějaký džus, ale nechce třešňový, protože drží dietu a třešně jsou přece sladší než pomeranč, nemyslíte? A tak jde manžel do večerky, kde vezme dva džusy s mlékem a už zase valí po schodech nahoru do bytu, kde se (Aby to měl už z krku.) zastaví u sousedky, ale sousedka náhle nechce pomerančový džus, ale třešňový, protože si přečetla, že třešeň je výtečná na pleť, ale manžel se to v bytě sousedky snaží urputně vyvrátit a to pak vysvětluje ty hlasité zvuky přes chodbu, když se jeho mladá paní, která neměla ani ponětí, že se na střední škole vášnivě zabíral výživovým poradenstívm, vracela z práce.

Někdy taky Kastrol dostane vážnější úkol, jako například, aby našel pomateného strýčka, který jakožto veterán z války, utíká před nacisty na jihovýchod, to pak Kastrol vyráží do terénu. Nejdřív oběhne všechny bývalé kasárny a pojede se podívat i do opuštěného bunkru, obkoukne pár nemocnic, psychiatrických léčeben i policejních stanic, ale po strýčkovi ani stopy. Jeho praneteř akorát řekla, že strýček se jednoho dne vypařil a z domu zmizel už znehodnocený lehký kulemet ZB 26 a jeho všekeré doklady i fotky. Jediné co strýček zanechal byl vzkaz, kde bylo napsáno: „Hitler se vrátil a s ním taky válka! Jedu co nejdál od Třetí říše! Mám vás všechny rád, jako Československo – Josef Košťálek.“ Kastrol si nejdříve zjistil jaká trasa autobusu, jelikož strýček je už muž v letech a není schopen to ujít po svých, je co nejdál od Německa, autobus číslo 43 jede na jihovýchod a tento autobus zastavuje také na nádražní stanici. Kastrol, který po návštěvě poslední možné psychiatrické léčebny, ve které by mohl strýčka potkat se vrací s prázdnou a nastupuje na autobus číslo 43 a doufá, že někde zastihne strýčka, u kterého ani nevěděl, jak pořádně vypadá, podle popisu to je velmi starý muž s šedivými vlasy, který chodí o berlích a nosí seniorské oblečení. Kastrol tedy obchází autobus a ptá se postarších spolucestujících mužského pohlaví, jestli nejsou strýček Pepík Košťálek a jestli takového strýčka někde neviděli, bez výsledku. Autobus dorazí na nádraží a Kastrol se jde podívat po něm, bez výsledku, akorát si koupí kafe z automatu a narychlo ho vypije než přijede další čtyřicet trojka. Nasedne na ni a už zase obíhá spolucestující a ptá se jich jestli nejsou anebo neviděli strýčka Pepíka, nikdo prý nikoho takového nezná a to jméno jim nic neříká. Autobus dorazí na konečnou. Kastrol to vzdá a odloží pátrání po strýčkovi na další den. Celý zkroušený nasedá zpátky do autobusu číslo 43 a vyráží na svoji za dnešek poslední cestu. Na zastávce, která se mu zdá povědomá, jelikož na ní prvně dnes nastupoval na tento autobus, když se vracel z léčebny, nastoupí takový třepotající postarší pán s berlami a brašnou, Kastrolovi to nedá a jde se ho zeptat jestli není strýček Pepík a tento postarší pán mu odpoví: „Ano, ano synu, jsem to já, jsem strýček Pepíček. Známe se?“ Kastrol zajásá na celou tramvaj, že se na něj všichni otočí a říká potichu strýčkovi: „Strýčku máte u sebe tu zbraň?“

„Jakou zbraň?“ podíví se strýček a pak dodá: „Aha tuto, už vím. Nene ta je schovaná, daleko za humnami, tam kde hříbky rostou a sýček houká: hú huhu hú.“

„Takže jste ji schoval v lese?“

„I tak se tomu dá říkat.“ odvětil strýček.

„Strýčku to nevadí, tu zbraň najdeme příště, ale teď pojeďte se mnou, vaše neteř má o vás starosti, že se vám něco stalo. Už máte určitě hlad jako vlk, pojedeme zpátky domů, pojďte, přesedneme si.“

„Já mám vždy hlad jako vlk!“ dodal strýček sebejistě.

Kastrol se celou cestu se strýčkem Pepíkem vyptává na různé otázky, ale strýček byl už tak unavený, že mu na ně odpovídal metaforicky, většinou napůl a nevěcně, například: „Strýčku vy jste byl v odboji nemám pravdu?“

„O ano synku, v odboji, v odboji, tam daleko v odboji vidím dívenky v závoji, v té rudé vesnici, jak jdou pro vodu! Dívenky moje!“ usmál se blahodárně strýček.

Konečně dorazili do cíle a Kastrol pomáhal strýčkovi vystoupit z tramvaje a také mu pomáhal při cestě do domu jeho neteře, při této cestě už strýček doslova blábolil: „Přede-li kočka, tak pes záde?“ ptal se zvědavě usměvavý strýček. Po otázce: „Pane Kastrole? Syslí sysel peníze? Humr mu to přece spočítá, ne ? Nebo mu to liška vylíže?“ byl Kastrol celkem rád, že už jsou pár kroků od cíle. Kastrol si myslel, že rozhovor se strýčkem bude zajímavý, ale celou cestu z něho nevypadlo nic kloudného, ale tak co by se od muže s tak pokročilým věkem a s tak velkými zásluhy, jaké měl strýček, dalo čekat. Zazvonil a stál se strýčkem před domem jeho praneteře a čekal, praneteř spontálně otevřela dveře a koukla se na Kastrola: „Pojďte, pojďte, rychle dovnitř se na něco podívat!“

„Ale kampak pospícháte, už vám vedu vašeho milovaného strýčka.“ řekl usměvavě a se vší blažeností Kastrol.

Praneteř se podívala na strýčka a pak zase na Kastrola, zase na strýček, zase na Kastrola a pak řekla: „Proboha kdo to je? To není strýček Pepík!“

Cizinec vydávající se za strýčka Pepíka se začal smát, zařval: „Apríl! Už mě hledaj v léčebně, tak pádím! Nemáte náhodou Nimvastid? Ne? Dobře tak já pádím! Nevím sám, kam to já odpádím.“ a začal utíkat pryč, cestou si porozpěvoval: „Nevím sám! Kam to já zas odpádím. Jsem to hlava děravá! Haha haha há!“

„Mezitím co vás tenhle idiot okrádal o čas, tak já našla doopravdy svého strýčka.“ vyčítala mu praneteř strýčka Pepíka.

„A kde byl?“

„On tam ještě pořád je. Koukejte je v televizi!“

Kastrol šel dovnitř a podíval se do obývacího pokoje na televizi a viděl toho opravdového strýčka Pepíka. Pod záběrama, jak je odváděn policií byl nadpis: „Policie zadržela v Lednico-Valtickém areálu seniora, který ohrožoval německé turisty kulometem. Senior také tvrdí, že se vrátil Adolf Hitler a že jsme stále ve válce s Německem. Nebohé německé turisty obiňoval z okupace Československa.“

„Tak vám tedy pěkně děkuji!“ řekla praneteř strýčka Pepíka a vyvedla Kastrola ven z obýváku. Kastrol si myslel, že to ještě něčím zachrání, ale jakmile před jeho nosem praštila dveřmi, tak věděl, že by ji měl radši dát pokoj, ale také ho napadlo, že kdyby praneteř byla starší a méně by toho viděla, tak by to mohlo hezky vyjít jako s tou důchodkyní a jejím pejskem.