Byl jednou jeden Matěj.1.,2.3,4.,5.,6.,7, 8.,9.,10.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Bylo to v neděli  po obědě, když maminka upozornila Matěje, že s ním potřebuje mluvit. 

"Mati, odlož cestu do hospody, musíme si o něčem popovídat. Jsi můj  druhý nejmladší a víš, kolik mi je let. Nebudu už zvládat práci a ty si také neporadíš, kdybych ulehla? Co bys dělal sám se zvířaty a domácností? Měl by sis najít ženu."

"Mami,  která by chtěla chlapa bez nohy? A léta už také mám a možná  bych si také těžko zvykal. Však pokud budeš potřebovat, já i uvařím třeba večer, když se vrátím z pastvy. Také bychom mohli brát  obědy z kuchyně  JZD nebo Státního statku. Vaří tam dobře i maso mají z vlastního chovu, zeleninu pěstují, drahé to taky není."

 

"Co bych to byla za hospodyni, kdybych neuvařila? Ženské by mě pomluvily." Bránila se.

"Divila by ses, kolik si nosí jídlo, potřebují dělat na poli a pak u domů, na zahrádce, není čas vyvařovat."

"To jsou vymoženosti, to my jsme musely všechno zvládnout. Ale nezamlouvej tu ženu, poohlídni se po nějaké, také se poptám mezi známými. Musela by se ale přistěhovat."

"Do toho mrňavého domu? Kampak bys nás dala? V dnešní době už chtějí lidé lepší bydlení."

"Mám to vymyšlené, neboj se. Máme přece letní kuchyň, kde je místa dost, uděláš z toho výměnek, já se tam nastěhuji. Stačí  dát postel,almaru na šaty a hotovo."

"Mami, i  tak je chalupa malá, museli bychom ji přestavět a na to ještě nemáme."

"Musíš si najít skromnou ženu, pracovitou, pak si uděláte po svém, nebudu vám do toho mluvit."

"Tak jsi mi řekla,co si přeješ, nějak to uděláme. Chtěla jsi jít na odpolední do kostela,ne? Tak já půjdu dnes s tebou a do hospody na karty zajdu potom.Večeři připravovat nemusíš,  dám si tam guláš."

Jak řekl, tak udělali. Matějovi leželo v hlavě, co máma řekla. Není nakonec nemocná?  Neměla lehký  život. Z dvanácti dětí vychovali s tátou jen šest.Jedno se narodilo mrtvé, další zemřeli v dětství.Zůstaly tři dcery, které se záhy provdaly a odešly z domu a tři synové, Matěj byl prostřední z nich. Po smrti otce, který zemřel nedávno v necelých 60 letech zůstal Matěj jen s mámou. Museli snížit počet ovcí, krávu si nechali jen jednu a prase, slepice.

Ten večer byl Matěj obzláště mlčenlivý. Když šli se sousedem Jurou domů a ten se  divil, co s ním je, řekl o čem mluvili s mámou.

"Víš, nechtěl jsem s ní o tom mluvit,  ale vzpomněl jsem si, jak jsi mluvil o Magdě, té vdově s dítětem. Co by na to máma řekla. Hlavně na to dítě. Ale stejně bych musel vědět, jestli by o mě stála."

Co na to říct? To musíš zjistit sám.  Bydlí v domku s matkou muže, která jí hlídá dítě a nevíš, jestli by se chtěla stěhovat k vám. Jsou vlastně obě vdovy a třeba se ani nechce vdávat. Zkusím něco zjistit, jak to mají, abys zbytečně neztrácel čas. Třeba by se našla i jinde samotná žena. Kamaráde, nemáš to jednoduché, budeš se muset snažit. Tak dobrou, ovečky opatruj."

"Jo, budu, ale dnes u nich spát nebudu, abys věděl."Matěj se sice zasmál, ale skoro zalitoval, že o tom nočním spaní  u ovcí kamarádovi tehdy povyprávěl. Jura jeden,hned to dal k dobru v hospodě a  chlapi se ho pak ptali, co  mu ovečky v noci békaly.

3.část.

 

Matěj s maminkou začali upravovat letní kuchyni k celoročnímu bydlení.  Matěj byl přesvědčený, že tam maminku nedá, ale nakonec uspořádání a doplnění místnosti poměrně velké, mohlo posloužit do budoucna, kdyby chtěli upravit domek. Dost sice šetřil, ale podle  sousedů i sourozenců koupil čerpadlo, které  přivádělo do té letní kuchyně vodu. Často tam zpracovávali úrodu ovoce, také při zabijačce a výrobě klobás, uzeného a  sýra z ovčího mléka kuchyně posloužila. Do domku zatím vodu nezavedl , raději mamince vodu nanosil do dvou kýblů .

V námluvách to zatím nějak nevycházelo. Mladá vdova s dítětem se s Matějem sice docela hezky bavila, přijala jeho pomoc při zabíjačce, ale právě při té příležitosti poznal, že se sblížila se zaměstnancem  Státního statku, který měl zájem hlavně se přiženit do domu. Bydlel na ubytovně statku  pocházel ze vzdálenější obce, kde nesehnal práci v zemědělství, do fabriky se mu nechtělo. Magda se mu líbila a nevadilo mu ani dítě, ani bývalá tchyně. Stručně řečeno, Matěj byl rád, že si Magdu nenamlouval, vyhnul se odmítnutí.

Dověděl se od  kamaráda Jirky, že by se Magda stejně nestěhovala nikam. Měla slíbený domek od tchyně, když u ní zůstane a případně si dům  upraví. Mezitím se objevila zájemkyně. Byla dokonce vrstevnice Matějova. Bezdětná vdova. Byla prý v mládí veselejší, nechala si udělat potrat a následek toho byl , že nemohla mít děti. Vzala si válečného invalidu, ale  ten jí po čase zemřel. Zlé jazyky tvrdily, že ji navštěvovali muži nejen samotní, ale mnozí ženáči. Tuto ženu, kterou Matějovi dohazovali chlapi v hospodě neschvalovala maminka.

"Maty, nech ji být. Je to divná žena, nedobrá, ani do kostela moc nechodí, aby se nemusela zpovídat z hříchů. Ještě by ti nemoc  jakousi dala. Střídá chlapy a ti jsou jako slepí. To raději počkej  a šetři si na opravu domku. Já tady dlouho nebudu a pak se třeba najde slušná žena. Tahle by tě jen obrala o úspory. "

"Mami, to už budu starý mládenec a o takového málokterá stojí. Mám rád svůj klid a dokud mám tebe a bratry s jejich rodinami, nic mi vlastně nechybí. Hodně věcí si udělám sám, ženu vlastně nepotřebuji, však víš"Ukončil tu rozmluvu a máma si jen povzdechla. Asi to tak má být, však se trochu bála:

"Co kdyby si Matěj přivedl nějakou megeru," říkávala sousedce.

Jen máma věděla, kolik asi peněz má Matěj.. Žili skromně, vydělávali na prodeji vlny z oveček, prodeji sýra. Matěj měl příjem  za pasení ovcí, dobré výslužky při pomoci na zabíjačkách. Jídlo  zajišťovala zahrada, drůbež, kráva. Lidé po vsi  si špitali, že je milionář, což asi nebylo pravda, ale další  čas  ukázal, že nebyli  od pravdy daleko.

 

pokračování...

4. část

Léta ubíhala, maminka byla čím dál slabší, Matěj však nijak neusilovalo o  to, aby si vyhlédl ženu.  Odrazovala ho totiž jedna zkušenost ,  se kterou se nesvěřil ani kamarádovi,natož mamince. Z vedlejší  vesnice  chodívala občas ke své tetě mladá žena. Ta teta  Rézka se  velmi kamarádila s Matějovou maminkou a ráda by svou neteř, která si stále vybírala mládence, až zůstala sama, namluvila Matějovi. Podle zvyklostí to už byla dávno stará panna. Tedy jestli panna, o tom byly určité pochybnosti.

 

"Aničko, co bys na to řekla, kdyby se  naši mladí seznámili blíž? Matějovi roky přibývají, naší Kači také, dobře by jim bylo spolu." Hučela do Matějovy mamy Rézka, když spolu jednou šly z kostela.

"Neblázni, ta tvoje Kačka je o 15 let mladší než Matěj. Má ale ještě možnost mít děcko, to ale Matěj je už na děti starý. Bůhví, jestli by je mohl ještě mít." Namítala Anka, která měla z tak mladé nevěsty strach.

"Tak to nevíš! měli už i starší chlapi děti, znáš to, ne? Starý muž, mladá žena  - dětí kopa."

"Dej pokoj, vnoučata už máme a dalších netřeba. Matěj  o to ani nestojí. Říká, že mu stačí synovci a neteře. Chodí občas k bratrům, má své ovečky, vždyť by ani neměl čas na ženu." Bránila syna mama.

"Myslím, že  by se mohli aspoň seznámit, pobavit se spolu. Kačenka je docela milé děvče, aspoň já ji tak znám."

"Jo, jo, když si dosud nevybrala, starého kořena si bude všímat. Tu padesátku mu neodpáře."

"Však to nějak zařídíme. Vezmu ji  sebou na odpolední mši v neděli, ty nás pozveš na návštěvu, hlavně zařiď, aby byl Matěj doma." Kula pikle Rézka.

"Tak to je kámen úrazu, Matěj chodí do hospody hrávat karty, jen mariáš, nic moc, ale to je jeho zábava v neděli. Jako ostatních chlapů. Nevím, jak ho přemluvit, aby byl doma."

"Zkus to, třeba nebude krávě dobře, nebo některé ovečce, však si poradíš." Naváděla ji Rézka.

"Ty jsi hrozná baba dohazovačka. A jestli je ta tvoje Kača podobná,tak potěš pánbůh, to si mám tahat do rodiny?" Naoko se durdila Anka. V duchu si ale řekla,že za  pokus to stojí.

Matěj se s Kačkou seznámil a docela se mu zalíbila. Zajímala se o celé jejich hospodářství, hladila ovečky, počítala slepice, vyptávala se na všechno. Jak to s mámou zvládají. Jen pes se od ní držel dál, čehož si Matěj všiml. Matce pak řekl, že Rikimu se Kačena nelíbí nebo se jí bojí a nebude tedy asi dobrý člověk.

"To nemůžeš  vědět. Ještě ji nezná, ale pokud se  nelíbí tobě, tak se s ní nedomlouvej, já tě nenutím." Navrhla matka.

"Najednou, chtěla jsi mi nějakou dohodit. Sama vidíš, že to není jednoduché. Nakonec bavit se  můžeme, spíš ale soukromě, mezi lidi s ní nepůjdu, aspoň ne hned. Je hezká a zajímá se o  mě. Vypadá to tak, ne?"

"Jak myslíš, rozejít se můžete vždycky. Jen jestli se nezajímá spíš o tvůj majetek." Vzpomněla si matka na drby o Matějově majetku ve vesnici.  To už ale Matěj neslyšel, protože uháněl, tedy spíš pokulhával do nedaleké  hospody, aspoň na jedno pivo a kolečko mariáše. 

 

Pokračování. 

5.kapitola

  Matěj se s Katkou scházel, ale bylo to většinou ve dnech,  kdy přišla na návštěvu ke své tetě. Ta bydlela nedaleko a tak obvykle věděla, jestli je Matěj doma. V pasení ovcí se občas střídal s dalším ovčákem .  Potřeboval udělat práci  doma, chtěl šetřit maminku. Nestěžovala si, ale on si všiml, že bývá  unavená. V té době také poskytli po domluvě se starším bratrem kus  zahrady  synovci, který si chtěl  postavit rodinný dům. Bydlel u rodičů i se ženou a třemi dětmi a na jedné straně obce byla vytyčena stavební místa pro zájemce.

Pěkné bydlení tam mělo být, ale spojení s vesnicí poněkud z ruky. Tím, že měli u Matěje průchozí branku ze zahrady na místo, které se podařilo synovci získat, měl  usnadněnou cestu přes  Matějovu zahradu , přes dvůr přímo ke kostelu a na cestu do dědiny-jak říkali. Za to jim přislíbil synovec, že pomůže případně s úrodou ovoce, porytím zahrádky a pod. Matěj se na to moc nespoléhal, se stavbou bude prý mít  práce dost. Synovec  pracoval na tři směny v továrně, kam dojížděl a tak musel dělat ve svém volnu. Šlo to pomalu.  

Katka přišla podle domluvy na návštěvu k Matějovi.  Její teta vytáhla maminku Matěje na nějaké nákupy do  vesnice , domlouvala Kačce:

Měla by ses trochu víc snažit sblížit s Matějem. Jinak se nedovíš,  co plánuje Matěj v domku upravit, přikoupit. Taky bys  měla nenápadně zjistit, jestli už mají s maminkou domluveno, že domek i zahrada zůstane jemu nebo se má ještě dělit s bratry."

"To víš, že by mě to zajímalo. Do starého domu   se stěhovat nechci, ale dlouho to táhnout by nebylo dobré. On nevypadá zle a je takový klidný, co vím. Jen jestli nebude lakomý, povídá se po vsi, že by si nechal pro korunu koleno vrtat. Uvidím, co z něj vytáhnu."

"Jen to nepřeháněj, hloupý není a ať si o tobě něco nedobrého nepomyslí." Teta  šla za Aničkou, která už na ni čekala před domem. Katku přivítal Matěj za brankou a zval ji  nejprve do domku, že tam ještě něco musí vzít. 

Provedl ji  po malém domku, skromně , ale hezky zařízeném starodávným nábytkem, ukázal kromě kuchyně a  pokoje i komoru, kde si všimla zásob uzeného masa, špeku,  klobás, zavařenin. Uznala v duchu, že chudí určitě nejsou. Partie by to byla dobrá. Matěj vzal do košíku láhev domácího vína, sklenici okurků, v ubrousku zabalený ovčí sýr, klobásu.

"Půjdeme do  letní kuchyně, ano? Je tam vše potřebné a budeme tam mít klid."

Matěj připravil na stůl pohoštění, vytáhl z kredence skleničky na víno, příbory, nůž na krájení sýra a klobásy, talířky a ošatku s chlebem.Nabídl Katce židli, sám si sedl na druhou stranu stolu na  otoman.

Katka si  prohlížela  Matěje, nezdál se jí nějak starý. Tvář měl podlouhlou, tváře hladké, mírně narůžovělé, byl hodně na vzduchu, také vlasy oříškové barvy neměl prošedivělé. Postavu celkem štíhlou, ale svalnatou. Protézu nebylo pod dlouhými kalhotami ani vidět. Jen mírné pokulhávání prozrazovalo, že něco není v pořádku. Trochu se divila, že už se dříve neoženil.

Seděli proti sobě, ukrajovali sýr, klobásu, okurky přikusovali chleba a  upíjeli víno.Mluvili o všem možném.  

"Jestlipak neplánujete opravu domku, slyšela jsem, že synovec u vás bude stavět za zahradou. To byste se mohli zároveň domluvit, ne? Tedy jestli  to maminka bude chtít, že?"

"To záleží jen na mě, maminka to tady má na dožití. Bratry jsme vyplatili, potřebovali na bydlení  a tak po otcově smrti se to vyřídilo. Já s tím ale nespěchám, jedno po druhém, musíme někde bydlet a bourat není jednoduché. Katka si oddechla, tak to už by nebylo těžké donutit ho k opravám domu.

Víno z domácích fialových hroznů, které pěstovali  odedávna před domem i v zahradě za domem,  bylo lahodné a Katce i Matějovi stouplo do hlavy. Katka seděla dosud na židli a najednou přisedla k Matějovi na otoman a se skleničkou v ruce mu nabídla:

"Matěji, už se pár týdnů známe, co kdybychom si tykali?"

"Nejsem proti, jen jestli vám nepřipadám moc starý." Zasmáli se , přiťukli si a Katka ho sama políbila. Matěj ji k sobě přivinul a v líbání pokračovali. 

"Jak jsi mohl být tak dlouho bez ženy, vždyť jsi tak přitažlivý muž?" Tiskla se k němu a cítila, že je vzrušený. Když mu však sáhla na knoflíčky u košile a pak na opasek kalhot,  oddělal jí ruku.

"Promiň, to nejde. Co kdyby se vrátila  máma. Možná někdy jindy, ale hlavně potmě. Pochop, nerad  bych se ti ukazoval s tou mojí nohou."

"A to myslíš, že bych to ve tmě necítila?  Vím, že máš protézu a co? Na to se dá zvyknout."

"Možná bychom měli na vše jít pomaleji , teprve jsme se seznámili blíž."

Cítila se uražená. Měla chuť mu říci, není divu, že jsi ještě svobodný, ale zarazila se.

"Takže někdy příště, ano? Musíme se přece blíž poznat, pokud se chceš vídat." 

Zapnula si knoflíčky u blůzky, které se jí jaksi  náhodou předtím porozepínaly a vstala se slovy, že už bude muset jít.

"Nezlob se, Katuško, to víš, nejsem moc zvyklý. Polepším se. Vezmi tetě kousek  sýra a klobásku, třeba jí bude chutnat."

     Už usmířená vzala balíček, který v rychlosti připravil a on ji vyprovodil ze dveří a pak s ní šel i k brance. Zrovna tam přicházela teta s maminkou a tak Matěj jen pozdravil a  odběhl do dvora, prý poklidit dobytek.Chtěl se vyhnout vyptávání. Maminka se jen pousmála a šla domů.

Pokračování...

 6. díl.

 Katka se snažila setkávat s Matějem co nejčastěji i mimo  jeho domov, ale byla zaměstnaná v kanceláři Státního statku a tak jen někdy odpoledne se setkali na nedaleké louce, kam občas  chodil Matěj pomáhat pást dobytek z vesnice. Soukromníkům, kteří mu za to platili. Prodával nejen vlnu z ovcí, ale  i mléko od krávy i ovcí na výrobu sýrů. Kůže z ovcí, které nebyly určené  na chov  byly také zdrojem příjmů.  

"Matěji, kdy začneš něco dělat s domkem? Neměl bys už zajistit přípojku na vodovod od obce? Bude studna stačit na zásobování vodou, až si zařídíš koupelnu, splachovací záchod? Také přípojka na odpad se bude dělat u vašich sousedů, bylo by dobré se přidat.  Nechci vám do toho mluvit, já jen, že se o tom debatovalo u nás v práci a teta také říkala,  že o tom uvažuje."

"Když já nevím, to je docela velká úprava kolem domku, mám určité plány, ale musím nějakou chvíli počkat, máma je nějaká bolavá. To víš, už má léta. Nestěžuje  si, ale vidím to na ní . Nechodí už ani k  večeru do kostela jako dřív, sedí potmě doma, ani si nerozžne lampičku a žmoulá růženec.  Chtěl bych, aby tady byla co nejdéle, v klidu. Nezlob se, jsem s tebou rád, škoda, že se nemůžeš nastěhovat aspoň k tetě, bychom se viděli častěji."

Matěj se rozhlédl a když viděl, že na ně koukají jen přežvykující ovce a krávy, přivinul Katku k sobě a hladil ji po vlasech. Nečekala to, ale přitiskla se k němu a  políbila ho na tvář. Matěj byl  v tu chvíli rád, že se ráno pečlivě oholil. Na rozdíl  od staršího bratra a většiny   zralých mužů ve vesnici,  si nepěstoval  pod nosem knírek, takže vypadal mladší než většina jeho vrstevníků.  Katce nebyl nemilý, jeho dotyky jí byly příjemné. V duchu si říkala, že by si na něj mohla zvyknout i když si musela  přiznat, že nějaké chvění v podbřišku u ní nepřichází v úvahu při jeho laskání.

Obavy o matčino zdraví se bohužel naplnily. Maminka si postěžovala, že se jí nějak těžko dýchá, píchá ji v zádech. Matěj ji posílal k lékaři, dokonce slíbil, že tam s ní hned po neděli  půjde, případně jí zavolá sanitku, kdyby nemohla jít.

"Mami lehni si, já  všechno venku udělám, donesu čerstvou vodu, uvařím ti čaj. Nechceš něco jíst? Je tam ještě trochu guláše, co jsem včera  uvařil."

"Děkuji, čaj bude stačit, měla jsem chleba se sýrem, nemám hlad." Uklidnila ho matka a sedla si do křesla.

Matěj odešel poklízet. Když všechna zvířata  obsloužil, zavřel slepice, podojil krávu a  pár ovcí, donesl vodu ze studně. Měli sice čerpadlo a kohoutek s vodou byl v chodbě, ale čerstvá voda  prý je na kávu nebo čaj lepší. Uvařil čaj pro oba, zanesl  jej mamince. Poslouchala rádio , hlavu opřenou o křeslo. Položil hrnek na stolek a pohladil ji po rameni.

"Mami, běž si lehnout, zajdu jen vedle k sousedovi, máme se domluvit na sobotní  zabíjačku. Potřebuje pomoc. Aspoň bude nějaký kousek masa a jitrnice i pro nás."

Matěj odešel a opravdu nebyl dlouho pryč. Když se vrátil, zašel se podívat, jestli matka šla spát. Ležela klidně, oči zavřené, peřinu jen přes  nohy. Natáhl ji i přes ruce složené na prsou, zhasl lampičku, která ještě svítila a tiše odešel.

"Dobrou noc, mami". Nedpověděla mu. Ráno se trochu divil, že matka nepoklízí, jako obvykle, ale vzpomněl si, že jí sám říkal, že nemá ráno nic dělat a  šel dát krmení všem zvířatům.. Vypustil ovce  do zahrady, slepice do ohrady a krávě dal do žlabu krmení.

"Dnes ven nepůjdeme,   počkej chvíli, hned tě podojím, musím udělat snídani, víš?" Domlouval  krávě, která do něj strkala tlamou. Vrátil se do domu, postavil vodu v konvici  na  plotýnkový vařič, chystal se zatopit. Šel se podívat, jestli se maminka nevzbudila.

Ležela tak, jak ji večer přikryl a byla bledá. Sáhl jí na čelo, na složené ruce, pak vzal ze stolu  zrcátko a  dal jí je před ústa. Nic, nedýchala. Zrosilo se mu čelo, do očí mu  hrkly slzy. Pohladil ji po tváři:

"Mami, vzbuď se, zavolám sanitku od souseda. Prober se, mami..."V kuchyni pískala konvice, honem vypl vařič. Čaj už nevařil.  Maminka se už neprobrala. Sousedé Matěje uklidňovali, že měla krásnou smrt.  Na to, jak docela těžký život měla, dožila se osmdesátky, vlastně o dva roky více, netrpěla. Matěj byl jako zmrazený. Dlouhá léta žil už jen s matkou, rozuměli si. Ani do hospody  dlouho nešel. Jen dělal, co bylo třeba doma, chodil jen do kostela a něco málo nakoupit.. 

Všechny věci okolo pohřbu mu nakonec vyřídili starší bratr a  synovec. Teta Katky jej navštívila a nabídla mu pomoc, Katka také přišla a společně  uklidili vše, co bylo třeba. Maminčiny věci  Matěj nechal tak jak byly, ve skříních a  truhle. Neměl náladu cokoliv řešit. Co bude dál se  uvidí...

 7.kapitola

S Matějem byla po smrti maminky docela těžká domluva. Chodil pást, vypomáhal při práci na dokončení domu synovci a  přitom plánoval opravu domku. Synovec Honza mu dohodil odborníka , který Matěji na rovinu řekl, že domek opravit nemá cenu. Navíc by získal jeho  zbouráním  a zrušením předzahrádky víc místa na nový dům. Oprava by byla moc drahá a do nového domu bude mít možnost zavést vodovod, který se v obci buduje, kanalizaci, protože je v ulici, kde lidé ji chtějí. To ho přesvědčilo.

 

 Bylo dobré, že okolní sousedé měli domy  zmodernizované. Projekt na dům mu dělal architekt známý s Honzou, či spíš s budoucím tchánem Honzova syna. Jak se později ukázalo, byl v tom plán do budoucna. Matěj byl pořád sám a tak synovcova rodina měla  docela zájem, aby se už na stará kolena neženil.  Slíbili mu pomoc při stavbě, zvali jej  na nedělní oběd. Přes týden bral obědy v družstevní jídelně. Když byl na pastvě dál, brala mu je do misek sousedka, která je brala také. Byla  starší, známá maminky, také sama a tak si vypomáhali.

Teta Katky pozorovala s nevolí, že Matěj má málo  času na schůzky s neteří. 

"Kačí, měla by ses víc zajímat, snažit, nevypadá to na krátkou dobu. Pokud byste se měli brát, hleď, aby ses podílela aspoň na zařizování domu, když už ne na stavbě."

"Teti, to půjde těžko, ti jeho příbuzní se motají kolem tak, že spolu nejsme nikdy  sami. Oni nás snad sledují. Přestává mě to bavit."

"Já vím proč, to ten nový technik u vás tě zajímá, že? Co je to  zač?"

"Jeho rodina  pochází odtud. On se kdysi odstěhoval za prací, oženil se až v Praze. Velkou svatbu měli, čekali dítě, tak musel za ní.Jenže jeho  paní byla rozmazlená a Karel se tam necítil moc dobře. Bydleli v domě  u jejích rodičů, táta byl nějaký hlavoun. Karel sice má maturitu na průmyslovce, ale byl pro ně málo.

 Mladá paní si našla milence a nakonec se s ním dala  rozvést, zůstal jí syn a Karel měl vypadnout. V té  době zemřela jeho vdaná sestra, za nějaký čas  otec na infarkt a maminka zůstala sama v nově postaveném patrovém domě. Zavolala Karla domů. Takže našel  práci tady, obývá patro domu, zařizuje si ho a pomáhá mamince."

"To ti všechno řekl?Jen aby to nebylo jinak s  tím odchodem od ženy. Možná jí byl  nevěrný on."

"Teto, to asi ne. Je spíš tišší povahy. Skoro jako Matěj, žen se nyní asi trochu bojí, ale je mladší, jen o dva roky starší než já. Hezký, trochu hubený, ale to by se dalo spravit."

"Už vidím, jak to s tebou  a Matějem dopadne. Je otázka, jestli by měl o tebe zájem Karel, není tady nějaký výběr. Zjisti, jaký má na tebe názor, než se s Matějem rozejdeš . A určitě platí alimenty ten Karel."Brblala teta.

"Vždyť my se vidíme  jen tak jednou týdně. Nakonec je to lepší, mám pocit, že Matěj má teď jiné starosti a čas letí. Alimenty by mi nevadily, spíš jaká je ta jeho máma, jestli by do jeho domácnosti moc nemluvila."

Ukázalo se, že má Katka pravdu, Matěje chytla stavba domu  a na nějaké randění neměl čas. Domek byl zbouraný,  ubytoval  se ve výměnku,  poněkud snížil počet zvířat a omezil i pastvu, střídal se  s mladým chlapcem, který byl rád, že má práci.

Pokračování...

Kapitola 8.

Čas plynul pro někoho rychle, pro Matěje v poklidu.  Stavba domu byla pro něj na prvním místě. Podle všech známek jeho chování, patřil k typům starých mládenců, kteří se díky  delšímu pobytu s rodiči nejen  nesnažili osamostatnit, ale nakonec právě díky péči o zestárlé rodiče se  naučili  být samostatní, spíš nezávislí. Bez potřeby péče o svou osobu. 

Při hovorech s rodinou - bratry, synovci  odsouhlasil jejich připomínky na jeho šetření. Není dobré mít hodně úspor a  nemít na stará kolena pohodlí v domku. Dokud si hodně věcí umí udělat sám, rozhodnout co kde chce mít, nemá čekat. Jen tak nenápadně mu synovec nadhodil, že  mladší žena by ho mohla připravit nejen o peníze, ale hlavně by muselo být vše po jejím. 

 

Mezitím se Katčin zájem zcela přesunul  k mladšímu Karlovi. Zjistila, že s maminkou Karel sice žije  v jednom domku, ale zcela samostatně. Mluvili spolu, to ano, ale ona měla svoji zahrádku, vařila jen pro sebe, protože  měla dietu a jen někdy v neděli se domluvili a zatím co byla v kostele, Karel uvařil pro oba. Mohl si brát výpěstky ze zahrádky, vajíčka od slepiček také byla, maso koupil, takže předvedl mamince, že mluvil pravdu,když tvrdil, že žena mu večeře nevařila, ani když byla na mateřské. 

Ona dostávala jídlo od maminky a pro něho byly studené večeře, případně se najedl někde po cestě domů, když zjistil, že doma na něj nic nečeká. Na otázku, proč to nevyžadoval, se podíval úkosem a zakroutil hlavou. Maminka se už na nic neptala, ba ani mu nepřipomněla, že jí hned  mladá připadla rozmazlená, jemu bylo marné něco říkat. Jen občas mu v současnosti připomněla, že ona tady napořád nebude a dům bude prázdný.

"Karči, všechny ženy nejsou stejné. Ty z venkova jsou zvyklé dělat, tady ještě bývá muž hlavou rodiny. Najdi si nějakou ve středním věku, máš byt, já vám nebudu do ničeho mluvit, znáš mě. Jen když budete něco potřebovat, řeknete si."

"Mami, neříkej mi Karči jako  nebožka babička, když tak Kájo nebo Karle aspoň před lidmi. Nejsem už malý."Durdil se a pak najednou  řekl:

"Víš, je tady jedna, která by se mi líbila. O dva roky mladší než já, dělá účetní tady, dojíždí z vedlejší vesnice, má tady tetu."

"Myslíš Katku, tu já znám, je to slušné děvče, měla jen smůlu."Prořekla se maminka.

"Tady se nic neutají, myslíš, že bych ji mohl pozvat k nám? Už jsme se párkrát  sešli."

"V pořádku. Přijdete ale  ke mně, uvařím oběd tentokrát já a pak jí můžeš ukázat  svůj byt, ale hleď si tam uklidit, ba přímo vygruntovat. Víš, že ti tam nechodím, ale dovedu si představit, jak to tam vypadá."

"No,  tvrdíš, že mi nebudeš do ničeho mluvit a už komanduješ." Smál se Karel a matka si uvědomila, že ho už dlouho neviděla se  smát.

Matěj poslední dobou tušil, že ze strany Katky už mu nehrozí nebezpečí svádění a ani mu nechybělo. Stavba se protahovala, nebylo to a zase ono a on musel  využívat zkušeností příbuzných, kterým kdysi pomáhal se stavbou jejich domů. Stále častěji sahal do úspor, staral se o svá zvířátka a sledoval, jak pomalu, ale jistě se rýsuje opravdu pěkný domek.

Mezitím se Katka s Karlem natolik sblížila , dokonce s jeho matkou si porozuměly, že začali s Karlem uvažovat o svatbě. Na co čekat, léta mají a mohli by mít  třeba dítě. Marie, matka Karlova vzpomínala  na dobu, kdy si brala Josefa, který do vesnice přišel učit z Bratislavy, byl daleko od rodičů, ona  neměla maminku a byla na všechno hned po svatbě sama. Zařekla se, že bude dobrou tchyní a k mladým půjde jen na pozvání případně pomůže, jen když budou potřebovat.Však Katka není taková mladice a ví si rady.

 9. část.

Těžké je sledovat stavbu domku člověka, který je zvyklý v poklidu pást ovečky, případně i pomalu  upravovat okolí domu, zahradu, poklízet  zvířátka. Matěj si nechal sice prasátko, ale nakonec krávu již ne. Stačily mu ovečky, slepice, k tomu  menší zeleninová zahrádka . Trávu na zahradě mezi stromy mu posekal synovec, také s mnoha pracemi mu pomohl i jeho syn.  Z meruněk, švestek a jablek si dal vypálit v místní palírně  pálinku, z hroznů, pěstovaných u plotu zahrady vyráběl  víno, které případně nabídl i pomocníkům na stavbě.

 Našel si čas na návštěvu  hospody, v neděli chodil na mši a navštívil  i staršího bratra Jana a po jeho smrti  švagrovou Helenu. Bylo zajímavé, že už mu nikdo nedohazoval nevěstu a jemu to nevadilo. 

 

Stalo se, že  jednou cestou do místního obchodu potkal Katku s kočárkem. Věděl, že se vdala, na vesnici se nic neutají a chlapi s gustem vyprávěli , jak prý uhnala syna vdovy Marie - Karla. Matěj se jen usmíval jejich posměškům, že on se na nic nezmohl.

"Ahoj, Katko, tak mi ukaž svoji ratolest. Máš prý holčičku. To měla Marie radost, že? Jakpak se jmenuje?" klidně  se vyptával , usmívaje  se Matěj.

"Je to  Josefa, po dědečkovi. Marie po babičce  jsme nedávali, protože to jméno měla její dcera, tedy Karlova sestra, která zemřela mladá. Přála si to jméno Karlova maminka. Je to moc hodná žena, rozumíme si, moc mi pomáhá." Ochotně vyprávěla Katka.

" No, není u vás pečená, vařená? To tchyně dělávají." Rýpl si Matěj.

"Jakpak ty to víš, nepoznal jsi přece žádnou, že? Nebo je to vzpomínka na maminku?" Nedala se Katka. Ale Matěj, jak měl ve zvyku,  se jen usmíval.

"Co ty, ještě hledáš skromnou, pracovitou ženu? Mohla bych se po nějaké poohlédnout. Od tety jsem se dověděla, jak se to dělá." Nabízela Katka, ale Matěj  si všiml jejích  očí, které mhouřila, jakoby se smála, ač rty   úsměv nenaznačily.

"Dělej si ze starého člověka blázna, opice jedna!" Durdil se naoko. 

"Já bábu do domu nechci a mladou už teprve ne. Vydržel jsem to doteď, do smrti už vydržím. Víš , že bratr  měl infarkt, máme to asi v rodině, tak si v klidu dožiju."

"No, jen se netěš. Možná bys opatrovnici potřeboval." Katka chtěla ještě pokračovat, ale malá začala v kočárku kňourat, tak se jí musela věnovat. Matěj nakoukl do kočárku:

"Je to celý tatínek, znal jsem Karla jako mimino. Víš, že jeho máma je moje sestřenice? Takže jsme vlastně  do rodiny." Vzpomněl si najednou Matěj .

"Nikdo mi to  neřekl, ale nic divného. V dědině jsou asi samí příbuzní, aspoň ti starousedlíci. Musím se zeptat  tety, jestli nejsme s Karlem také příbuzní."

"Neboj se,  to ne, o tom bych něco věděl. Leda-jako naše kráva se napila ze stejné louže s vaší krávou. U  nás tedy ovce." Zasmál se, rozloučili se dokonce potřepáním ruky. 

"Moment, Katko, počkej." Matěj sáhl do kapsy, vytáhl větší bankovku a strčil ji do kočárku.

"Kup  Jožce nějakou panenku, já to tak neumím, ať má něco  od strejdy."  Trochu rozpačitě se usmíval  a překvapená Katka  mu poděkovala a utrousila:

"To bude určitě vycpaná ovečka, ta jí bude strejdu Matěje připomínat lépe než panenka."  Matěj se za ní díval a najednou jako mu bylo něčeho líto, přestal se usmívat , otočil se k odchodu  a otřel si  hřbetem ruky oči.

 Kapitola 10- poslední.

Byl jednou jeden Matěj - 10.

A to je vše...