o "zvojtění"

Znáte to, jak herec Vojta vyprávěl vtipy? Někdo mu pověděl:
"Řekni 'tři'."
"Tři."
"Zadek si vytři."
Vojta řekl "jé, to je dobrý." a šel domů ke své ženě:
"Slyšel jsem dobrej fór: řekni 'vosum'."
"Osm."
"Zadek si vytři."

Inu... vidíte, že to nefunguje. Kdysi jsem tu měl (a ještě mám) báseň jménem "Volání jádra" s textem:

když sedím uvnitř ticha v klidu
a zklidněním se vynoří jen vědomí
to Tě volám jménem

některé básně, narážky a úlety
snaží se Tě, před zraky publika,
volat odkazem

když jdu, se srdcem fungujícím,
a pomůžu někomu dostat se trochu blíž
volám Tě hodnotou

a někdo mi v komentářích radil to slovo "hodnotou" zaměnit za jiné, že tam ruší. Ovšem báseň má druhou rovinu: "volání" jakožto volání podprogramu na počítači: a to lze dle teorie informatiky třemi způsoby: jménem, odkazem a hodnotou. Změna tohoto slova by druhou rovinu básně rozbila.

Nedávno se mi stala další, podobná věc, báseň vypadá takto:

"hledač"
hledal království Boží
aby mu všechno ostatní bylo přidáno...

Nyní jsem se kouknul do vytištěné sbírky (která obsahovala více autorů, já tam mám tři básně) a někde v rámci horlivé korektury někdo odstranil uvozovky z názvu básně, což samozřejmě posouvá význam úplně někam jinam: chtěl jsem říct, že právě takto to nefunguje, hledat Pravdu "kvůli něčemu jinému" a bez uvozovek to naopak vypadá jako návod.

Poslední, třetí příklad, věřím, že už jste v obraze: ve svých šestnácti letech jsem byl na jednom prázdninovém pobytu, kde se rozebírala Bible. Bylo řečeno, že Kain Ábelovi něco řekl, nikde tam není napsáno co, Ábel šel na pole a Kain ho tam zabil. My jsme měli přemýšlet o tom, co mu tak asi mohl říct. Já udělal českou slovní hříčku: Kain podle ní řekl Ábelovi "jdi do prdele", Ábel šel na pole: jak víme, Kain byl zemědělec, tedy pole bylo jeho: zavítáním na Kainovo pole ho tedy ztotožnil s "prdelí"... Inu, o pár let později jsem se dozvěděl, že se tento "vtip" rozšířil, ovšem špatně přeložený do angličtiny, mezi česky nemluvící lidi tak, že úplně ztratil pointu: podle ní řekl Kain Ábelovi "fuck off". A tak se z historky, která byla míněna jako vtip, stal vlastně jenom takový obhroublý nesmysl, postrádající pointu.

Neznamená to, že bych byl nějaký pedant, který si capluje na přesně napsaném každém slovu: v nedůležitých pasážích lze slova, která nenesou nějaký důležitý, třeba "několikarozměrný", význam, samozřejmě obměňovat: ale jsou místa, ve kterých to naopak vadí: občas prostě v dobré víře chceme něco opravit, ale místo toho to "zvojtíme": rozbije se nějaká pointa, která tam byla buď v druhém plánu, nebo dokonce právěže v tom prvním: a banální nepochopení potom napáchá škody.

Jednou jsem četl duchovní knížku od Anity Moorjani, která mi velmi pomohla. Ihned jsem se začal shánět po anglickém originálu: právě proto, že i když překladatelka ve své nejlepší víře přeložila všechno do češtiny, Anita má přímou zkušenost a čtení originálu zajistí, že posuny významu budou minimální.

Někdy mi připadá, že jedním z mých "úkolů" tady na Zemi je psát a tím sdělovat svoje nápady. A otázku, proč jsem se nezůstal "flákat" někde v nadzemské sféře, kde bych pouze jiné inspiroval, abych psali a místo toho se vtělil a píšu sám je právě možno odpovědět: aby došlo k co nejmenšímu "zvojtění".

Jednou jsem se v jednom hudebním klubu v Brně dal do řeči s dívkou, se kterou jsme probírali svoji duchovní cestu: a když jsem jí řekl, že na to jdu empiricky a snažím se všechno co nejvíc si "osahat" sám, usmála se a řekla, že to je právě takový "ajťácký" způsob. A ano: u počítače je každé "zvojtění" hned poznat: možná právě proto má s počítači hodně lidí problémy: splní přesně to, co zadáte a ne to, co si myslíte, že má udělat: musíte se, zvlášť při programování, ale vlastně i při používání uživatelských programů, vyjadřovat přesně.

Jedna další pointa mi tady svítí: většina náboženství, které lidé v současné době uznávají, jsou tu už několik tisíc let. Jak moc víme, zda nedocházelo k posunům významu, posunům při překladu a podobně? Předpokládáme, že zakladatelé to mysleli dobře, ale před prvními písemnými prameny většinou předcházela nějaká doba ústního předávání. Inu, ta "nová" náboženství, která zase nejsou těch několik tisíciletí stará, mohou být zase "rychlokvašky" neprověřené časem, nějaké duchovní experimenty, u kterých ještě nevíme, zda nesou dobré ovoce a zda se uchytí. Proto právě, viz minulý odstavec, kladu velký důraz na ono praktické prožívání a zkušenosti, protože to, co jsem přímo zažil a ne jenom vyčetl, již z principu není "zvojtěno". Ale v životě nemůže člověk úplně všechno zkusit sám, to by se zbláznil: ale trochu zdravé skepse se hodí při kritickém myšlení při čtení o tom, co prožili jiní. Takže vám přeji, ať máte rovnováhu mezi důvěrou a skepsí právě v takovém bodě, jak je pro vás nejlepší.