Deník - neděle

Se psem jsme dívali se z dáli,

jak lidé v televizi žrali,
zesláblí, v puse jenom sliny.
Psí pohled budí pocit viny.

Měl bych se umýt, holit, česat,
když náhle začne srdce plesat,
v sebezáchovném „lajf-end“ pudu,
mě napadlo, kam se psem pudu.

Síla se sice rychle ztrácí,
však stihnem najít restauraci
a tam si dáme skvělá jídla.

A žerem, aby nevystydla.

A pak odejdem do hotýlku.

Pokoje čistý. Jen tak v tílku,
jsem rychle na postel se vrhl
a všechno rozházel a strhl.

A potom usnul. Zhas jak svíce,
jak na začátku expedice,
a zatímco pes svou kost chroustá,
poznávám, že je času spousta.

Až trochu načerpáme síly,

co s ním bychom se poradili,
pak že to nejde. Ach ty ženy!

Už od Boha jsou pokažený …