jádro pudla - realita

Hezky jsi objala podzim.

Děkuju všem. Radují se. V dnešní době je i malá radost veliká, v porovnání s tím, co se vůkol děje:)

Mějte se podzimně zdravě...!

Obzvlášť vydarená, striedanie v rytme pôsobí prirodzene a zároveň premyslene. Vložené otázky vyprovokovali moju fantáziu pri pauze v čítaní. Vychutnal som si ho.

Krásně melodické. Moc se mi líbí.

Bůh duď, zda je bůh suť. Pro mne tedy ne, ale jinak velmi oceňuji, žes dokázala změnit styl svého psaní. Nepoznala bych že je to od tebe a ta lehká hravost se mi moc líbí. Tip.

***

Kulálí se od jednoho k druhému, a potom znovu, kdybych byla Luboš, napsala bych, že ze vžití do náručí jsem pár dní mimo, ale takhle raději bude rozumnější...

počkat

... kam jsem to jen zmizela?

kutálecí pantomimou....třu si ruce zimou...každou sloku zas a znovu pročítám...*/*************

Trochu si připadám jak u sebe na zahradě, sedávám v koutě u kamenné zdi. Kolem mě se pohynují kočky.  A když jsem prázdný, vše ke mě promlouvá...

Na rovinu, nemám moc rád díla, kde se kombinuje volný a vázaný verš. Takže se kategorii smíšené verše vyhýbám. Ale jsou výjimky. Tvá báseň patří mezi ně.  Jen je na mne trochu moc komplikovaná.

Uf - ta je eňo ňuňo! Tu si schovám.

Mimo, kutálecí pantomima, opadanost, demoliční revoluce, zeď, krev, kuropění – takhle pěkně plasticky popsanou cestu ožraly domů jsem v básni už hodně dlouho nečetl… ;-)

Ráda bych slyšela, jak ji recituješ... podařená podzimní poezie /nejen/.

Chtěl jsem napsat "zenové", ale tím bych to příliš redukoval. Prostě tvoje. Tip.