Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZměna
Autor
Jaropeace
Rozhodl se, že to přece jen zkusí. Nejel už měsíc. Rozhodl se, že to prostě musí zkusit.
Koupil si lístek, a pomalu kráčel po schodech dolů k turniketu. Na chvíli zaváhal, ale pak vložil lístek.
Mohl vstoupit.
Opět ucítil ten svíravý pocit někde uvnitř mozku. Po chvíli měl už záda celá mokrá, a začal se klepat. Viděl pohledy kolemjdoucích, cítil je přímo v té šedé hmotě.
Párkrát se zhluboka nadechl a ucítil mírné uvolnění. Jen klid. Opravdu – napětí povolovalo.
Začal se stydět, jak ho to mohlo předtím tak ovládnout. Pomalu se začínal usmívat.
A pak to najednou přišlo.
/ Brno 5.3.1998 /
5 názorů
vesuvanka: tak nějak jsem to měl na mysli. Uznávám ale, že jsem to mohl dotáhnout. Moc brzo jsem se toho " zbavil".
Pěkně vyjádřené pocity. Živě jsem si představila překonávání strachu ze vstupu na eskalátor, (který moc dobře znám, a pokaždé se vrací, kdykoliv mám na něj vstoupit), anebo trpěl klaustrofóbií a bál se jet metrem.
Radovan Jiří Voříšek
04. 10. 2020Tohle mi přijde zatím, pro absenci nějakého záchytného bodu, který by pomohl k orientci o co jde, nejslabší.
Je to vystavené poutavě. Ale bez toho, co jde zkusit, mi dílo přijde zbytečné. Čtenář nemůže ani trošku posoudit, porovnat třeby sebe s tou situací.
Nemohl by mi někdo poslat kritiku k této mé miniatuře? Nemám vůbec žádnou odezvu:-(. Udělal (a) by jste mi fakt velkou radost - a co je víc? I když bude kritika nemilosrdná, budu mít pocit, že ještě žiju - a co je víc? Děkuji velmi. Jaromír Štěpáník.