Miluji pečovatelky

Díky  za pochopení, Arwen. 

Každý to vidí jinak, někdo jako banální příběh ze života, někdo jako milý příběh ze života. Mě se vyprávění líbilo.

Ale nejvíce mě pobavila věta "Několikrát jsem cestou uvažovala, že ji vysadím v lese, ale nešlo to." :-)))))

Děkuji ti,  Umbratico. Je fajn, že nejsem sama a podpora druhých je milá.

Nějakou dobu jsem se starala o nemocného otce(alzheimer + parkinson). Je to velmi náročné, možná náročnější než hlídání malých dětí. Déle než několik měsíců bych to nezvládla. Takže - tip plný pochopení.

Kdo jiný by mi měl rozumět než ty, Gábi.

dokud se zpívá, ještě se neumřelooo *  znova oceňujem, že nestrácaš zmysel pre humor a dokážeš čitateľov pobaviť, ja som sa usmievala

Řekla bych, K3, že tvůj náhled je podobný mému. Není pokaždé posvícení a abych zachovala jakousi návaznost, není někdy ten děj zrovna nejzajímavější. 

Občas je s babi sranda, Ivi, ale fakt jen občas. Připadá mi, že se rychle zmenšuje.

Zatím, Lído, nevíme, co přinese spolupráce s pečovatelkou, ale nechám se překvapit.

jedna chvilka všedního dne....a co všechno přinese.....držíš se statečně....to musím upřímně říct.....a babička také :-)))...Jj zvenku to vypadá dost vesele..."Jelikož mi tyto kousky předvedla již několikrát, mohu i zabodovat".....a boduješ...*/******************.

Jardo, myslím si že tady nemáš pravdu, je to vyprávění ze života a ten bývá většinou složený ze všedních dní, nemyslíš? Každý životopis je svým způsobem nezáživný, pokud tě ten člověk zrovna hlouběji nezajímá. Ale možná se pletu.

jak píše Gora, pečovatelky jsou zvyklé na ledacos a jsou to většinou lidé, kteří to  dělají s láskou, plus je, pokud je maminka zná :)***

Já to chápu a znám takové situace se starými lidmi, a cosi jako srandu si nevynucuji. Jde ale o to, že když vyprávíš takový příběh, musí být něčím "jedinečný", což nechybělo u toho v soutěži a zde mám pocit, že to chybí.

Samostatně to není nic moc. Vyvíjelo se to postupně celý rok a už to jen zakončím. Je to o starém člověku a to není jen sranda.

Ale děkuji za přečtení, kvaji.

Nevím, tohle mě nijak zvlášť neoslovilo, zejména ve srovnání s tím, co bylo v soutěži "próza měsíce".

Už s tím budu končit, Čudlo. Stačilo to.

Děkuji, Andělko.

Luboši, babi je člověk neomezených možností.

Děkuji za pokračování. Vždy se na něj těším. /*

***

Já v tom mám přinejmenším pozemní hokej – tak ti babi zpívala, nebo četla nějaké povídky?... ;-)

Myslím, že někdy může být při řízení docela dobrou ochranou proti mikrospánku.

Veselé to je, zatím. :-)

Evži, ony jsou zvyklé. Budeš klidnější...

Pěkně to píšeš, celkem zvesela /pokud je to možné/.

Ony to budou mít těžší.

Jak vidět, babička snad bude pečovatelky zvládat. A snad i ony ji.:-)