Haiku 9/20

Pavle,

děkuji za podnětný komentář. Občas nějakými svými haiku tedy zase přispěju.

Všechna jsou skvělá. Vypích bych první a druhé. Jedna věc je vnímat haiku jako fotografii, vystižený okamžik tady a teď, který může mít přesah v naší fantazii. Potom tu můžou být ještě další vrstvy, které vnímáme úplně jinak. Tady přichází ke slovu symbilizmus a metafora. V prvním nacházím kontrast dočasného (obrazy) versus věčné (měsíc v okně). Ve druhém se dá hluboká mlha chápat jako nevědomé sféry duše.

Filosofko,

právě vystěhováváme byt po rodičích a nabízíme ho k prodeji. Bohužel. Bude se mi po tom bytě stýskat. Polední roky jsem v něm trávila zimu.

Goro,

díky. Něco z toho už tu v září bylo, ale nebylo to v hlavním seznamu děl. Vybrala jsem to, co dostalo nejvíc tipů a něco jsem k tomu přidala. 

Nejvíc se mi líbí ta první 

Um - tvá haiku nepostrádají překvapení a poetiku, moc pěkná!

Ne, že bych ten obrázek měla pořád před očima, ale když jsem si včera četla japonská haiku o hrobech(a že jich je !) , vytanul mi ten obraz před vnitřním zrakem.

mám radost, že jsem si hřbitovní haiku vyložil přesně tak, jak popisuješ svůj dětský zážitek...:o)

O comp nejde. Já mám compy dokonce tři. Jde o to, že nechci domácí připojení na internet.

dcera také pracuje v knihovně....zatím nic neříkala....nezbude ti nic jiného než si pořídit nějaký comp....třeba z druhé ruky.....na Písmáku přeci musíš být!!!

Co bude na dušičky netuším, ale velmi pravděpodobně budou zavřené knihovny a já tady na Písmáku nebudu.

nech si to na dušičky......zdravím a měj hezký den

Já jsem jako děcko nechápala, jakto že rakev zmizela a kosti zůstaly.

K těm hřbitovním námětům mě ale přivedla četba japonských haiku. Tam se to hroby jen hemží. Častým námětem bývá opuštěný, tzn zanedbaný hrob. Tohle téma jsem si od Japonců vypůjčila a hodlám ho dál rozvíjet. Ale to až zase někdy příště.

jjj.....já vím....vrátí se do hrobu trochu hlouběji, aby udělali místo pro další...také to tak udělali s prapra.....dnes, když se spaluje je to trochu jiné...

blackie,

já si většinou haiku vymýšlím. K tomu se přiznávám bez mučení. Ale zrovna ta čtyřka je autentickým zážitkem z dětství. Často jsem chodívala s prababičkou na hřbitov udržovat hrob. Jednou jsme šli kolem hrobu, který právě hrobník vykopal. U ohromné hromady žluté hlíny ležela na kusu špinavého hadru lebka a pár kostí. Prababička mi řekla, že se ty kosti zas do hrobu vrátí.

já bych se obešla bez čtyřky, ale i to k životu patří......obdivuju jak dokážeš do tří řádek namalovat obraz......hned bych si je pověsila....*/*********************

Evženie,

díky za tip a jsem ráda, že se líbilo.

Jako bych to viděla.

v každém případě ať se daří, všecko

Bez berlí už chodím asi měsíc. Půjdu ale ještě na jednu operaci. Budou mi vytahovat z nohy šrouby a dráty, takže se k berličkám na nějakou dobu zas vrátím.

... mám obrovskou radost z bezberliček, díky :)

Můro,

díky za zastavení a za tip.

Pro mě první dvě skvělé. Díky.

... I trojka má hezké přesahy.