Li Čching - čao : Vítr nad jezerem

Tip jsem zapomněl. Doplňuji

Krásné, ale na tip to není ?

krásné

Jak jse ti psala jinde, fialko, k líčení monumentálních krajin se alexandrín asi hodí nejlíp.

Krásné verše :-)

Pavle,

s těmi trigramy máš samozřejmě pravdu. Jsou mnohem starší než taoismus. Byly součástí věštění. Nejprve se věštilo z puklin na želvích krunýřích rozpukaných žárem, pak pomocí stébel řebříčku a knihy I ťing. To bylo ještě před narozením filosofů jako Lao ć a Čuang ć, kteří vytvořili taoismus jako filosofi. Až dlouho po té vznikl taoismus jako konkurenční státní náboženství konkurující buddhismu.

61. hexagram je symbolem člunu, vyjadřuje jakési zapouzdření, jakousi "ulitu" duchovně zralého člověka, neboť má vně čáry jangové a uvnitř čáry jinové.

Jsem ráda, že je tu někdo se znalostmi o taoismu a moc ti děkuji za patnáctý tip pro Vítr nad jezerem, který byl pro mě hodně důležitý.

61 hexadram Wilhelm překládá jako "vnitřní pravda" Jezero symolizuje to, co nelze postihnout slovy. Vítr čeří hladinu, dostává se do ní. Vítr symbolizuje duchovně osvíceného muže, ale může jím být i dobrá báseň. V prologu máš drobnou nepřesnost. Trigramy jsou mnohem starší něž taoismus a v Číně udávaly směr i konfuciánům, částečně  buddhistům, vlastně téměř všem.

Ten smutek podzimu se vypsat nedá. To je jezero. Ten smutek, který dokáže vepsat básník mezi řádky to je vítr, který tím proniká. Popravdě řečeno líbí se mi víc Stočesova verze, ale tyhle tvé variace to je úžasná nanásilná škola poezie. Už mám doma z knihovny Préverta. Máš opravdu hodně načteno a dokážeš napsat cokoli na vysoké úrovni.

Zajíci,

smutek se určitě vypsat dá a vypisuje se už slovy " Ten smutek podzimu se slovy vypsat nedá". Nejsem žádná odbornice na čínskou literaturu, ale přecejen jsem už pár stovek staročínských básní přečetla a dosud nikde jsem nenarazila na tak "romantickou" báseň jako je tato. Pozoruhodné je už to, že v době, kdy byla tato báseň napsána, vládla u nás latina, vzdělanci česky vůbec nepsali a ve vyspělejších národech Evropy vládly hrdinské eposy. Fenomém přírodní lyriky, který byl v antice zajisté velmi významný, ve středověké poezii prakticky v Evropě už, respektive ještě  neexistoval.

Alegno,

třeba ti to opravdu připomíná nějaké romantické básně, například Máchův Máj. Tam je líčena jarní příroda u jezera, tady je líčena podzimní příroda u jezera, ale v zásadě se tahle báseň docela Máji podobá. A nejen Máji. Jak známo, úvod ke své básni Mácha "poněkud" opsal od Byrona a proto mu vlastenečtí současníci spílali : "netřeba nám anglického lorda !"

Konkrétně se úvod k Máchvě Máji silně podobá I. oddílu Byronovy básně  Parisina, kterou pro zajímavost uvádím v dobovém překladu Josefa Jaroslava Kaliny :

Parisina

I

To doba, kdy ze větviček

Slavný klokot slavíka zní.

To doba, kdy sliby milých

Sladkým linou se šepotem,

Libé větévky v blíži zdroj,

Hudbou v ucho osamělého.

Každý květ lehko porosen,

Sešlyť se hvězdy na nebi,

Hlubší je blankyt na vlnách,

Na lístku temnější brunát,

Na obloze ten svit šerý

Tak temnojemný temnočist,

Co sleduje dne schýlení,

úsvit taje pod lunou.

Evženie,

své přebásnění já hodnotit nechci, ale bylo by hezké, kdyby čtenáři Stočesův a můj překlad daly lepší představu o originální básni.

law,

malý ohlas, který tahle básnička vyolala, zcela zpochybňuje, že bych mohla být dobrou učitelkou literatury. Budu se asi muset vrátit k svým písňovým textíkům.

Andělko,

díky za hvězdičky.

blackie,

někdy atmosféra přírody zcela dokonale ladí s našimi pocity a obraz vytváří jednotný celek s našim vniřním rozpoložením. Li namalovala krásný obraz, který ale není nijak specificky čínský. Spíš mi opravdu připadá jako báseň od Keatse. Já jsem se jen pokusila ten obraz přemalovat do češtiny a zhudebnit ho jiným způsobem.

vesuvanko,

moc díky za chválu i za tip.

Knihomole,

myslela jsem, že plenérová báseň Li, ostatně vlastně jediná v celém výboru, vyvolá větší ohlas než básně vztahové, kterých je tam většina. Vidím, že opak je pravdou.

Jsem v zásadě eurocentrista a to proto, že si uvědomuji, jak těžké a vlastně nemožné je uchopit kulturu, myšlení a dějiny rodného světadílu. Přesto se rád někdy přiučím něco málo i o velkých kulturách jiných koutů světa, byť vím, že mé znalosti budou vždy jen povrchní a nesystémové.

A tak zbývá jen otázka: Co by na to řekl Mácha? Ten Mácha, jenž tak krásně opěvoval některé ze severoitalských jezer, jež dokázal věrohodně ztotožnit s Velkým dokeským rybníkem. 

Jezero je veliký literární a psychologický symbol, je zpravidla hluboké jako lidská duše, která se v ní zrcadlí jako nebe. Proto byl tento symbol oblíbený u preromantiků, romantiků a mnoha jiných básníků různých epoch a regionů. Škoda, že u nás máme tak málo přírodních jezer.

Já vím jediné a totiž, že smutek se slovy vypsat nedá.

opět to máš krásné, nemůžu se zbavit pocit, že jsem to už četla ***

Obojí je krásné.

Super prolog, měla bys psát učebnice  :) bez legrace, zaujmout žáka, jako jsem já - klobouk dolů. Dík. A jdu si dočíst ještě ostatní prology ...

***

básní mě provází pastel barev...šum stébel trav a štíhlých rákosin....mávání křídel volavek a racků.....a jako ten šum a mávání na rouloučení hladí.....tak (h)ladí.....tvůj rým...je to jako když......svůj smutek šeptáš......do vlnek na jezeru..............*/******************

Krásně napsané, přesně to vystihla Markel TIP

Opäť dobré. 

Markel,

tvoje poznámka mě velmi potěšila. Ano - právě o tohle mi šlo - aby ta báseň plynula jako klidná široká řeka. Alexandrín to umožňuje a je skvělé, že někdo tu plynulost cítí.

krásné, hladce plynoucí *

V době, kdy byla tato báseň napsána, ještě česká literatura vůbec neexistovala, pokud pomineme českou píseň Svatý Václave, která má základ ve dvanáctém století.  Naopak. Ve dvanáctém století u nás zvítězila latina, kterou byly psány legendy o světcích a kroniky jako třeba Kosmova kronika. Kdepak lyrické básně ! Vždyť i padělatelé své texty z Rukopisu královédvorského "umístili" teprve až do třináctého století. 

Krásné ... podzimní loučení s milovaným mîstem

Díky, Diano. Tak krásná báseň se velmi dobře přebásňuje. Jsem si ale vědomá, že mezi originálem a přebásněním bude v kvalitě propastný rozdíl. Já si ale mohu čínská básně jen představovat, protože třeba na rozdíl od básní ruských nebo anglických, které jsem překládala, nevím ani jak originál vypadá, ani, jak tahle zpívaná báseň asi zní.(Ve skutečnosti je to písňový text.)

Moc pěkně přebásněno! ****