věnováno

Jé, vy jste tak hodní. V pátek u nás ve VM pořádám čtení, nejspíš si ji zařadím... Vždycky je to alchymie:)) Zdravím Evži, Jirko, Jani a přeji krásnou sobotu:))

Ta je, panečku. Četla jsem ráda a s respektem.

Díky avízu, které tak často v jiných případech i otravuje, jsem si připomenul poezii.

Zase musím napsat, že je to krásné, prostě srdcovka.

Zuzulinko, Dagmaram - děkuji za ponor staršího dílka. Potěšilo. Moje srdeční...

nádherné

Hezký zachycené vzpomínky a atmosféra:-)

Mocičko děkuju. Pocta pro mě...

Dokonale'!!

život, bez pozlátka, s něhou vzpomínek...

Jituško, děkuji také, a ta útulná knížečka je pojítkem. Má krásná haiku a ta mají jména. Blízká jména.

Domů

Sněženky v skleničce od hořčice,

ubrus ze zeleného kanafasu,

narovnaná deka.

Tisíce koutů pohlcených tichem,

skácená bříza, dveře

bez jména.

Ahoj milý Jiří, napsal jsi mi krásný komentář a já ti za něj ani neumím patřičně poděkovat. Zaklepal jsi na kouzelná vrátka a já ti za nimi otvírám na kávu a voňavou bábovku. Včera jsem si s nimi pročítala nově přišlou, překrásně vyvedenou, sbírku haiku Šálek dál hřeje dlaně. Nedošlo samozřejmě na všechny texty, zvědaví byli především na moje a ostatní autory jsme prolistovali, sem tam zastavili a přesto se i v nich našli... A za to patří poděkování i Tobě. 

Přeji hodně zdravé radosti. 

per_zay, díky moc za zavítání. 

Honzo, jasně Vysočina a kůrovcová kalamita - to je kapitola sama pro sebe. No to si člověk snad ani nezvykne, když projíždí známými místy a teď bezlesím, s obnovující se džunglí trav, než dojde k rekultivaci. 

Křížem krážem ... kudy jsi chodil? 

Do Balin se vydávám převážně na kole, ale je to dost turistická trasa a taky zásadně prokacená. Řeka stále nádherná, divoká, klidná, ...

Většina "mých" luk je na kopcích za městem. Svobodný výhled a přitom nikde nikdo - občasně uklidňující životní prostor:)

Včera jsem vyfotila pár podzimně pošmourných fotek z vycházky. Tak Ti je někdy pošlu jako důkaz:)

hmmm ... T

No jo, ale Ty máš za domem údolí Balinky, přírodní park, kde žijou dokonce i bobři, to se nepočítá! :)

Letos jsem opět prochodil Vysočinu křížem krážem a na rozkvetlou louku jsem nenarazil. Je fakt, že jsem tam teda kolikrát nenarazil ani na les, který tam podle mapy měl být...

Honzo, louky přece nezmizely. Alespoň u nás stačí vyjít kousek za město. Ale chápu, že v některých lokalitách je člověk musí i hledat. A mobil schovat minimálně do kapsy:)) Nebo zahodit, nechat doma. No ale, co kdyby bylo třeba něco krásného, například motýla, vyfotit?:))

Taky už nejsou rozkvetlé louky, někam prostě zmizely. Jako děti jsme chodily k rybníku přes obrovskou louku na které květly miliony květů různých barev a nad nimi poletovaly stovky motýlů různých druhů a celé to omamně vonělo. Ta louka tam je pořád, ale nekvete na ní skoro nic. Motýli taky zmizeli. Ale teď zase máme všichni mobily, žejo. Nic není dokonalé... 

Ahoj Honzo, díky moc za Tvůj obsahlý, retrospektivní komentář. Také mám plno dalších úžasných vzpomínek z dob, kdy jsme celé dny, odpoledna po škole lítali venku a vymýšleli skvělou zábavu -průzkumné cesty městskou kanalizací, artistickou chůzi na prázdných, obrovských kabelových bubnech a taky po zakázaném drátěném chodníku pod železničním mostem... No, přežila jsem, abych mohla zažívat i (v mém nynějším pohledu) celý řetězec romantičtějších momentů i v tom duchu, jak sám píšeš. Zdravím Tě:)

vesuvanko, Philogyny, silene, guy, děkuji a zdravím též:)

(Mně se tu tak nechce mluvit... ale o to raději pod text chodím, tak aby to bylo srozumitelné, ty cesty.)

...v každém tahu takový klid...

je tam všechno 

Krásně a procítěně napsané... TIP

Včera jsem si dopřál ten luxus a jen tak procházel zapomenutou krajinou někde za Benešovem. Pohoda mírného sluného podzimního odpoledne s náladou téhle básně dobře korespondovala. Vzpomínal jsem na všechny ty artefakty, o kterých v ní píšeš. Dosazoval jsem další a další položky do seznamu Tebou nastíněných dobrot dětství, které už nikdy neochutnáme, a bylo mi trochu úzko. Pak jsem došel k obřímu stohu slámy, který tam stojí už desítky let a vzpomněl si, jak jsem z něm jako dítě skákal. Snad i několik metrů volným pádem. Trvalo celých pár vteřin, než malé tělo dopadlo do měkké vrstvy spodního patra stohu. Byl to úžasný let, to naše dětství, kdy sme hodně řádili v teplákách jen tak venku a rodiče o nás celý den nevěděli. Sláma se dneska balí do kulatých bobků a tak je mi trochu líto, že třeba tohle nezažijí moje děti. Jasně, s balíkem se dá dobře koulet, dá se na něj vylézt, ale ten let už to jaksi není. Je nutné si zaplatit nějakou atrakci na pouti. Tak díky za tuto báseň. Vracím se, abych ji s trochou nostalgie posunul do ZV.

Je víc druhů zapomínání a vzpomínání a potěšení nebo nepotěšení z nich (a v nich), jak to tak v životě bývá ..

Dostala jsem od vás krásný dárek ovázaný tisíckrát propsanou mašlí. 

Dě - ku - ju!!!

Básně, které věnuješ svým předkům, patří k tomu nejlepšímu co jsem tady četl. Smysl pro detail svědčí o tom jakou máš účast na jejich životech, je to láska v té nejčistší podobě. Ještě bych vyzdvyhl, že se v díle objevují tři etapy lidského života, dětství, dospělost a stáří.

Hezké

Krásné.

...*

páni, páni, páni.......to je tak krásné, krásné, krásné....*/************************

Tahle by šla. Má příběh, když si nevymýšlíš různé kolmice, jsi ke čtení

Tolik lásky! Krása! Děkuji za ni! *

Jituš, s takovou něhou a pochopením napsané, že něco takového jsem už dlouho nečetla...

Je dobře, že tady tohle dílko prostě je. Nestojí ani trochu za pendrek. ;-)

nádherná báseň, tip