Uvozovky

aneb přímá řeč pokaždé jinak

1.

zvednul se z postele

těžce a pomalu

jako by poponášel svět

 

s podporou zdravotní sestry

nesoucí úsměv na krajíčku

došel k zrcadlu

 

kde mu řekla

"propláchněte si oči

podívejte se na sebe"

 

namísto přitakání

procedil sevřenými rty

"už dávno nejsem zvědavej"

 

2.

"tenkrát jsem vyhazoval z okna

jeden stůl za druhým pamatuješ?"

"ale prosím tě"

"a ona mě chtěla  já to vím doteď"

"kdo? karolína?"

"měla vlasy do půl pasu

a ty jen takového ježka o ničem"

"že sis mě vzal"

"každý holt udělá chybu

co tomu říkáš dám si ještě jednu"

"nezapomeň na maminku

probudila se a mluví něco o koních"

"dej mi pokoj"

"přines jí čaj a taky kapku vína

možná že usne bude klid"

"co se to tady děje?"

"slyšel jsi mě?"

"hergot můžu já bejt zase

aspoň chvilku mladej...!"

 

3.

když požár

pokouší záchvěvy sukně

a chřestění makovic

napoví mnohem víc

 

zašeptal

"po kapkách dojít až tam

kde slunce plné úžasu

vplete ti báseň do vlasů"

 

4.

v okapu prejzových střech

rostou sukulenty netřesku

pověra praví

že ochraňují dům před blesky

 

píše se rok 1968

 

děda upíjí kávu z plecháče

a stále opakuje "je to v prdeli"

jediný z nás

s povolením mluvit sprostě

 

---