Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTajně
Autor
namcholtiv
probudí se v noci
a je sama
přichází k ní z dálky
jako vina
na střechách hoří plechový měsíc
a ohnutý hřbet prázdnoty
nejsou slova
jimž by rozuměla
snad jen tichá melodie
velmi pomalého deště
v němotě svlečených míst noci
dáváme smutku nová jména
ale tajně
neboť velká srdce
nesmí dál šířit
svá zoufalství
7 názorů
Evženie Brambůrková
16. 10. 2020O úplňku nikdy nepřijde nic dobrého. Snad jej sezvat přátelé a propít se k ránu.
namcholtiv
16. 10. 2020Děkuji za kritiku. Snad právě naše vlastní zoufalství k nám přichází, když jsme sami. Snad to není něco jiného.
Radovan Jiří Voříšek
11. 10. 2020V první sloce mám nejasnost: píšeš - přichází k ní z dálky/jako vina ... co, nebo kdo?
Zdánlivě to vypadá na ten měsíc a ohnutý hřbet prázdnoty, ale máš to formulováno jako popis oné noci, nikoliv jako onoho přicházejícího. Jestli jde skutečně o ten měsíc, dalo by se to k sobě svázat slovem "hořící".
Melodie velmi pomalého deště se mi líbí.
První dva verše poslední sloky (konec konců celá poslední sloka) mi přijdou jako sumář, dovysvětlení nebo jako zobecňující závěr předchozího děje. Ale právě proto, že předchozí dění mi přijde nejasé, tak se domnívám, že poslední sloka k předešlému "nepasuje".
Úplně závěrečná výpověď (poslední tři verše) nejsou špatné, je tam kus mourosti. Ale tím pádem by si zasluhovaly to, aby sdělení před nimi bylo jako nahrávka na smeč. Mně přijde, že není.