Naivní malíř

En,

už dlouho jsem nebyla nikde, kde by onen jiný svět  snad ještě existoval. Nemohu ale vyloučit, že v nějaké chalupě na odlehlé samotě, třeba někde kolem Moravského Berouna, existovat může.

Vedu tady s různými lidmi různé diskuse. Například s Břízou o tom, zda je podstata života světlá nebo temná a zda dekadence, jakožto umělecký směr, dnes má nebo nemá šanci. Já, jakožto naivní malíř - optimista, dávám do většiny svých básní  spíše pozitivní obsah, protože vím, že temné básně tady na Písmáku moc šancí nemají. Je to dost velké pokrytectví. Moje životní pocity jsou ve skutečnosti dost podstatně jiné, než to, co píšu. V popu ale dekadence dnes boduje a to tak výrazně, že se nad tím zamýšlejí i hudební kritici. Boduje hlavně Billie Eilish a nad tím fenoménem se chci zamýšlet ve své nové sérii, z níž zatím zveřejňuji True blue, Hrany a Little Rose.   Nejtemnější dekadenci v české poezii 21. století ale spatřuji v posmrtné sbírce Violy Fischerové Hrany. I jí se nechávám inspirovat, ale je mi jasné, že ona, možná na rozdíl od Billie, by neměla na amatérském literárním webu, jako je Písmák, sebemenší šanci. 

Ten jiný svět ještě tak úplně nezmizel. Aspoň doufám. Někdy stačí se dostat do zapadlého pohraničí a člověk je o třicet let zpátky. Ty oblasti, které stát macešsky zanedbával, si to kouzlo uplynulého ještě nesou. Naivní malíř mi přijde poněkud ironický. Nemám pocit, že by naivní malíři lakovali narůžovo, ta naivita jako by byla spíš předstíraná. Ale téma spásy pro "způsobné" a "cnostné" je dnes předmětem sporů. Vesmír je asi opravdu hlubší, než černá díra pro palec, líbí se mi takto rebelské texty.

obě mne vtáhly do jiného světa, líbilo *

Vlastně už jsi to psala, promiň.

Já jsem z Vyhnálova. To je taková fiktivní vesnička nedaleko pralesa Mionší.

A díky za tip.

Um, v popu vládnou chmury a dekadence již dávno. Zábavné na tom je, jak milionáři zpívají o životě, který stojí za hovno. Temné stránky jsou něco jiného. Ani nemusí být úplně temné, ty možná ještě projdou. Víc dráždí pravda a skutščnost.  Ve společnosti, a v naší poezii zvlášť, vládne hedonismus a lidi se přímo fyzicky vyhýbají složitějším, natož kontroverzním tématům. A když, tak to musí být témata libová, oficiální - ekologie, rasismus atd. Mám to bohatě vyzkoušené.

Odkud jsi? (já z Nymburka)

Milá Umbratico, zabýváme se stejnými věcmi. S farářkou se opět dohadujeme o mém věčném tématu Vyhnání z ráje. Z toho, co píšeš, je vidět, že o vyhnání z ráje uvažuješ. Já jsem si s tím nalámal hlavu opravdu hodně. Stál bych o  porovnání našich závěrů. Jsi pro?

       Včera jsem napsal Pukání ker, které se také zabývají teplem a zimou, které jsem si promítl do Naivního malíře. Umístím je sem hned po Tulákovi po hvězdách. Tulák po hvězdách je také retro, jako V černé kuchyni II. Snad je to tím podzimem.

       Nyní konečně k Naivnímu malíři. Moc se mi líbí. Bohužel je má četba podkreslena francouzkou andličtinou školitele. Na naivním malíři se mi líbí to, že si Adam s Evou mohou užívat ráje. Jablka poznání ještě nedozrála. 

Pro mě je to trošku z ruky.

Má inspirace byla galerie naivního umění v Litoměřicích. Doporučuji.

Bude zajímavé si ta dílka se stejným názvem porovnat. Před chvílí jsem se bavila s Aru o tom, kolik je na Písmáku synchronicit. - Takže - zase jedna : dva autoři ve stejný den napsali dílko se stejným názvem. Pozoruhodné !

Předevčírem jsem napsal povídku, která se jmenovala Naivní malíř, ale přejmenoval jsem jí na Tulák po hvězdách. Příště jí zde uveřejním. Až mi skončí školení, s velkou chutí si přečtu tvá dvě poslední díla.

Evženie,

někdy se cítívám jako Hrubínův děda na vozíčku.  Navíc jsme tu hlášku používali na výšce na studiích, když už byla přednáška moc dlouhá a nezáživná a chtělo se nám spíš do hospody než domů. - Domů, pane Berka.

Safiáne,

ten Naivní malíř se dotýká otázky, nad kterou teď často přemýšlím, bavím se o ní tak trochu s Břízou.  Tady na Písmáku je žádaný optimismus, veselé a vtipné vklady, zatímco negativisticky laděné básně jsou označované za "ufňukané". Ale v současném popu naopak boduje Billie Eilish, temná to dekadentka, jejíž klipy se pohybují na hraně horroru. Zpívá o temných stránkách lidské existence a a má miliony příznivců, je možná nejpopulárnější zpěvačkou - autorkou současnosti. Znamená to snad, že dekadence se vrátila ? Bude zas vládnout ?

blackie,

je to tak trochu dekadentní báseň - prázdné kulisy bez lidí, kteří jsou už celá desetiletí mrtví, bez mé babičky a dědy. ... Hrozně se hádali a já jsem se už jako malé děcko mezi nimi dvěma učila jakési diplomacii. Chvíli jsem byla na straně dědy, chvíli na straně babičky. Rodiče mě nechali na statku, než jsem začala chodit do školy. Pak jsem se přestěhovala do moderního bytu s koupelnou,novým nábytkem a s lepší televizí. Byl to pro mě šok. Od té doby ale často žiju střídavě v docela jiných světech.

Norsko,

díky. Na vesmír a černé díry si potrpíme oba.

Domů, pane Berka, půjdeme domů. 

Líbí se mi obě.

Obě básně svou úrovní zaslouží tip.  Ale přece jen ...  Černé kuchyni by slušela větší stručnost. Autorka nám, jako poměrně často i v jiných básních, musí sdělit víc, než je třeba. 

Naivní malíř mě zarazil polemickou víceznačností, kterou bych za názvem nehledal.

protiklady se přitahují.....růžová a černá se krásně doplňují......mně ale ta černá kuchyň sedí líp...však víš...:-))))).......*/****************************

Za hlubší vesmír a černou dírou pro palec!

:-)

Alegno,

to mě těší. Jak jsem psala v komentu pro Aru : je to zase jednou spíš pro dříve narozené.

k oběma textům mám blízko***

aha, to hodně vysvětluje :)

bixley,

díky. Je to takový dekadentní sentiment.

Aru,

jsem ráda, že tě oslovil aspoň Naivní malíř. Ta druhá básniička je pro dříve narozené, neboť vyžaduje znalost Romance pro křídlovku, buď knihy nebo filmu, nejlépe ale obojího. 

Hezky vyjádřená atmosféra.

víc mě oslovil naivní malíř, v černé kuchyni jsem ztrácel