Řeka a motorkář

Milá Umbratico,

      jak už jsem psal, poezii považuji za mrtvou a tak mohu těžko psát o současné poezii. Z tohoto hlediska nemohu uvažovat ani o Madonnách nebo Bukowských II. Myslím si, že spisovatel může utvářet postavy tak, jak jsem napsal a vyjdou mu ty archetypy. Nevidím tam žádný rozpor. Ústřice jsem tam dal proto, že mi korelují s vášní. Nemám chuť je zkoušet. Nevím, zda jsem pocitový autor. Egocentrický myslím ano. Bohužel. Jestě nejsem autor klasický a ani nemám takové ambice. Myslím si, že i klasické umění má své problémy, které jsou ostatně velmi živě viditelné v dějinách malířství. Četl jsem třeba kritiku rafaelismu. 

S přáním všeho dobrého

Ten příklad s ústřicemi je z logického hlediska nepařičný, ale pro mne je klíčový. Ukazuje mi, že i ty vnímáš svět jako dobový pocitář. Pro mne je možné být dobrým člověkem a dobrým umělcem, aniž bych kdy okusil ústřice. Chuť ústřic je dokonce i z hlediska poznání světa jako celku naprosto nepodstatná. Jsem agnostička a je mi jasné, že svět jako celek nemůže poznat nikdy nikdo. Skutečné umění je tu proto, aby pomáhalo člověku v duchovním růstu a z tohoto hlediska je chuť ústřic irelevantní.

Ano - spisovatel může vytvářet své postavy takovým způsobem, jaký uvádíš. Ale dá se postupovat i jinak. Existuje poměrně omezený soubor lidských archetypálních povah. Třeba Madona je narcistická provokatérka až chorobně vázaná na sex. To je prostě jakýsi archetyp. Hodně žen je takových. Já jsem dejme tomu její opak. Dokážu psát básně jako ona ?

Dám ti příklad z vlastní tvorby. Má báseň Stařec Bukowski byla vcelku úspěšná. Komentuji totiž Bokowského svým slušňáckým způsobem. Básně Stařec Bukowski II, III úspěšné nebyly, protože hodnotím Bukowského poetikou samotného Bukowského. Najednou nejsem slušňák, mluvím slangem a poněkud vulgárně. Většina lidí to bere tak, že tohle už "nejsem já", ale vk to tak nebere.  Za tahle dílka mi dal jediný výběr, jaký jsem od něj kdy dostala. A mé St.B. II,III ocenil taky Oljerry, který je sám stařec. To mě velmi povzbudilo. Možná bych Madonou být mohla, ale lidem by se to asi nelíbilo, protože "to nejsem já".  Jenže kdybych psala jen jako Bukowski nebo jen jako Madona na různým nickname a úspěchu bych dosáhla, nerozbilo by to celou tu stupidní pocitářsko- egocentrickou doktrínu současné poezie ? Co myslůíš ? Ten úspěch Madony č II nebo Bukowského č. 2 by ovšem musel být grandiózní.

Milá Umbratico,

      myslím si, že spisovatel postavy spíš opisuje ze svého okolí nebo ze svého nevědomí. Udělat něco z ničeho podle mě neumí. 

     U Everestu jsi psala, že člověk je schopen mnoho udělat z nedostatku něčeho, aby si jej nahradil, vykompenzoval. Je to jako by viděl jenom půlku vah. Podle toho, jak je vychýlená, odhaduje závaží na druhé straně. Je schopen jí vyvážit negací? Kdyby znal vše ostatní, je schopen to, co nevidí "dopočítat"? Když už ví, jaké by to mělo být, je schopný to pocítit? Další pomůcka: Jedl jsem vše na světě kromě ústřic a vím i, jak chutná svět jako celek. Mohu z těchto chutí sestavit chybějící chuť ve svých ústech?

     Jako impotentní muž bych si mohl vzít frigidní ženu. Adoptovaly bychom děti a užívaly by rodinných hodnot, které si přinesli ze svých rodin. Čelili by vášni psychiky, která by byla negativní a projevovala by se jako závist ostatním. Vlastně by to byla stejná vášeň, jako ta tělesná, ale negativní. Věřím, že kdyby to byli pokročilé duchovní bytosti, dovedli by si tuto vášeň přetransformovat do té tělesné. Pokročilé duchovní bytosti už tuto potřebu ale nemají, už jí přerostly.

      Myslím si, že odborně je toto vše jistě zpracované.

      V přírodě to ale asi chodí spíš tak, že se člověk vrhne na něco jiného. Slepý začne ladit pijána, už není malířem, jako býval dřív. Impotentní člověk si třeba založí mládežnický oddíl. Realizuje se v něčem jiném. 

Chladný, racionalistický básník potřebuje být vášnivý, protože se to nosí. Lidé nemají rádi básníky studené jako psí čumák. Mají rádi vášnivé básníky, některé ženy občas přitahuje i básník - kliďas, ale chladného kalkulátora nemá rád nikdo. Chci zjistit, jestli se chladný kalkulátor může stát tím, kým chce. Spisovatelé taky vytvářejí své postavy v románech různobarevné a ty postavy žijí.

Možná je pro mě celkem snadné vžít se do Billie Eilish, jako dnes v True blue, jako zítra v Hranách, jako pozítří v Little Rose. Jako dekadentka se Billie přecejen trochu podobám. Mohla bych ale být třeba Madonou, protože Madona pořád letí ?

Potřebuje vůbec hrát vášnivého? Může vzbudit vášeň u své milenky, tím, že je odborník na anatomii, psychologii. Je to džigolo, eunuch nebo obojí. 

Zde se nabízí otázka, zda by ona milenka neměla stát o něco víc než o vášeň, o džigola. Dlouhodobě by jí to určitě nestačilo. Chtěla by vztah, vzrušení svého protějšku. 

Milá Umbratico, nevím, vařím z vody, necítím se jako protřelý světem a jsem za to vděčný (to neznamená, že bych Ti rád neodpověděl).

Krásný den i týden

Ale beznohý, který sní o výstupu na Everest, rozhodně není frigidní. Naopak. Je ve svých snech možná vášnivější, protože se v něm psychická energie, excitovaná frustrací, hromadí. E. A. Poe tvrdí, že skutečný básník musí umět vzbudit emoce ve čtenáři, i když sám zůstává chladně racionální. V 19. stol ještě nebyly básně až tak chorobně egocentrické jako dnes. Básník mohl tvořit ještě svobodněji, podobně jako spisovatel. Dnes se chce po básnících, aby mluvili jen sami za sebe a já se ptám : může chladný básník "hrát" vášnivého ? Co myslíš, Kaji ?

Díky Milane, měj se krásně

Díky Evženie, krásný víkend

Taková to byla klidná procházka, jen zdálky jsem uslyšel zvuk motorky. Asi to byla síla toho místa: palouk s prastarými duby. Je to u Kladrub nad Labem. Mám to tam moc rád, Díky. Krásný víkend

No to je hodně plné vášně.

použiju tvoje slova -  rozhýbal jsi hladinu*

Parádní !!!

Možná bychom to mohli rozšířit i mimo vášeň. Napadl mě člověk bez nohou, který vášnivě prostudoval výstup na Mount Everest. Ve filmech takový lidé bývají k vidění. Ve svém okolí o nikom takovém nevím. Myslím, že ve vesnici mých předků bylo dítě, kterému při hře uskříply pohlaví. Nevím, zda jej mindrák dospělosti hnal k pitvání vášně. Dnes se hodně sní o úspěchu. Filmy, iluze ukazují neúspěšným, jaký je úspěch. Nevím do jaké míry si to mohou ve filmu vyzkoušet. Sám jsem hodně snil o úspěchu. Filmy ve mě tuto nezdravou touhu spíš rozdmíchávaly. Více jsem se o tom dozvěděl právě při četbě knihy od jednoho psychologa. 

Myslíš, že může být autor vášnivé básně frigidní ? Tak na to já nemám vyhraněný názor. Autor vášnivé básně může být třeba nesmělý neurotický introvert, který si stále představuje co by kdyby. Nevím ale, jestli skutečně chladný racionalista může napsat vášnivou báseň, která lidí uchvátí. Je to jako kdyby chladný racionalista vášnivě hrál a zpíval flamenco. Nevím, jestli si lze na vášnivého jen hrát, to bych musela prokonzultovat s psychlogem.

Neměla by si na svojí mentální reprezentaci klást taková slova, jako frigidní. Myslím si, že jsou rafinovanější záležitosti než vášnivá báseň. Navíc si myslím, že i autor vášnivé básně může být úplně frigidní pozorvatel vášně, který ji morbidně pitvá. 

jo jo, stehna ta dělají svoje

Velmi vášnivé. Taky jsem dnes zveřejnila vášnivou báseň, ale ta tvá je vášnivější.  Tip od celkem frigidní spisovatelky .