Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePravda hlouposti
Autor
Movsar
Pravda hlouposti
Umění máme od toho, aby nás pravda nezahubila. Nietzschův výrok můžeme chápat i v souvislosti s fenoménem sociálních sítí:
Vezměme za příklad Hrabalovy texty. To, co nám v distanci zajištěné uměleckým dílem připadalo zábavné a místy krásné, totiž bezradnost obyčejných lidí nad problémy života a světa, v obnažené, autentické formě, která se podává na agoře internetu samotnými aktéry, působí otravně a rozkladně. Zahubí nás (společnost) pravda hlouposti, anebo stihneme najít cestu, jak ji znovu podat laskavou formou?
Horizont nových otázek
Současná pandemická krize ukazuje, že se nevyhneme serioznímu položení této otázky: může naše (globalizovaná) společnost přežít na ideálu trvalého ekonomického růstu? Jsou ekonomický růst a na druhé straně zběsilá spotřeba (a vidíme dnes, že nikoli jen materiálních statků, viz "honba za kulturou, sportem..") z hlediska celku udržitelné koncepty? Možná bude třeba začít hledat jiné cesty k prosperitě předefinováním samotného pojmu prosperita.
Příležitost volby
Pandemie nám ale i dává: příležitost volby mezi pojmy: sobectvím a solidaritou. První termín společnost rozvrací, a protože tato banalita nikomu neunikla a morálka nám všem - hlouběji nebo méně - vtiskla jako svůj vykřičník skrupule, sobecké zájmy se zakrývají cynickým (a vyvráceným) názorem: nejde jen o naše podnikání, odborníci říkají, že vše je v pořádku, roušky nefungují atp. Druhý termín poskytuje velikou příležitost: omezme se, nepotřebujeme mercedes, každý den parmskou šunku, každou zimu Alpy a každé léto Santorini, buďme solidární a možná se nám to vrátí ještě i jinak než jen záchranou systému před kolapsem.
7 názorů
Zeanddrich E.
16. 10. 2020S číslem jedna nemůžu než vyjádřit souhlas :). A co se týče otázek, ohledně tzv. ekonomického růstu -myslím, že kdyby se ..všeobecně více vědělo:), z jakého že důvodu to přicházíme sem dolů na Zemi, ..., do tohoto výjimečného (a žádaného) výukového prostoru :), věnovali by zdejší lidé více své pozornosti růstu „záležitostí“ podstatnějších ((...)). Samozřejmě, touha po pohodlí a dostatku, td. , je přirozená - a o to větší profit si (většinou) z pozemského života odnáší člověk, který se dokáže této své touze vzepřít -ať již je to vědec,..., řádový bratr či sestra ve zdech kláštera, ..., politik, sloužící svému svědomí,..., voják, svědomitě hájící v bahně, chladu a dešti životy bližních, ...,kněz, sloužící v zapadlé vísce českého „neznabožského“ venkova (v bývalých Sudetech třeba, ..., atd., apod.);..:).
atd.,apod.
Tak pokud horizont tvych uvah na tema prosperita tvori jen ekonomika, je to tristni.
Bezvýhradně souhlasím s položenými otázkami i s odpověďmi. Položme si však otázku i jinak. Je trvalý eknomický růst cílem? Jaký má smysl ve stálé diferenciaci s koncentrací bohatství a bídy.? Lze omezení spotřeby dosáhnout dobrovolnou solidaritou? Projevy atavismu a pandemické ohrožení ukazuje mnoho dalších otázek.