x153x

Mám moc ráda tvoje haiku. Na třech řádcích celý příběh.

:D

v milimetrech, a jóó

Radovane, 73 je rozpětí křídel, přeci! 

Já už vím čím to je, konečně mi to docvaklo.

Ty máš na haiku tykadla, Můro!

PS, ještě mě napadlo, to 73 je tvůj ročník narození, nebo je ti 73 let (už dlouho), nebo je to číslo baráku? Nehodící se škrtni.

Veru, ještě ne, ale občas myslím na něj i na Tebe. :)

poryvy v trnkách - hýbe se keř, ty taky hýbeš keřem, jak chytáš a držíš větvičky, abys utrhla trnky, tak spíš čekám, že se popícháš jak o keř, tak o samotný bodlák, který tam je, to byla má první představa tohoto obrázku...no vidíš, asi jsem měla jinou představu, než ostatní, ale o tom to je... ten druhý text je jen text, tak piš dál haiku, taky budu dál psát a nic ve zlým, je to můj názor, nic víc a už jsi, Můro,  zapracovala na tom textu, o kterém jsme spolu mluvily?

Pro mne je to podzim, pohladí i poraní. 

Pavle, tu knihu jsem měla... někomu jsem ji darovala, ale mám ji přečtenou... ta angličtina je tam u mě oříšek... Je to přesně tak, jak zde píšeš. Překlady haiku podle té knihy nejsou možné... jsou v ní i zajímavé informace z Bašóova života a tvorby.

Verulindo, můžu napsat:

Chmýří ve větru -

pohladilo mi ruku 

zraněnou z trnek.

ale co bych nabídla čtenáři?  Plochý - úplně dopovězený obraz. Ten text zachycuje věrně stejný okamžik, jenže forma haiku si žádá od čtenářů víc. Nechat v textu kousek, který si čtenáři objeví sami. 

Pavle, tu jsem už dlouho neotevřela, asi impuls, abych to udělala. :)

Kniha se jmenuje Vlna Zenu, podtitul Bašo, haiku a Zen. Autor je Robert Aitken, z angličtiny ji pželožil jiří Zavadil. Vydala Pragma 1995. Pro mne cenná je tím, že autor uvádí doslovné překlady bez nároku na umělecké zpracování a ukázky přebásnění do angličtiny. Samozřejmně tu vzniká další ztráta informací překladu z angličtiny do češtiny, ale kniha jasně ukazuje degradaci původního díla při překladu. Prostě, originální haiku nelze jako haiku přeložit. Další přínos vidím v uvedení díla do souvislostí s Baššovým životem. Ale zdaleka ne se vším souhlasím, to by bylo na delší debatu o Zenovém Buddhismu.

poryvy dělá vítr a k plodům trnky se  člověk dostává těžko, většinou musíš rukou do keře, prostě v tomto podání jsem to nechápala, nechápala jsem, jak tě může hladit chmíří a hlazení- to už je  pocit, hodnocení, který jsi měla, jasně , že jsem předpokládala, že jde o ruce, když člověk trhá trnky, PavelK např. psal, že po tváři pohladilo, taky by to mohlo být, kdyby to tak bylo ,jakože pohlazení za ty poškrábané ruce, ale ty jsi to zažila jinak /už jsem hodněkrát napsala, že mi vadí, když někdo jiný přepisuje mé haiku, když ho nezažil/ já jsem si  to vyložila tak, jak jsem napsala, třeba je to dobré haiku, já jen píšu o tom, jak jsem si to vyložila já a proč oponuji. A člověk by měl psát haiku tak jak to vidí, jak to vnímá, když  je přítomen, neměl by asi nic schovávat, a přesto by byl  přesah  patrný, nejsem odborník na haiku, když se lidem líbí, tak se líbí, každý to cítí jinak, měj se fajn

trošku mě mrzí, že jsem provařila, co jsem chtěla v textu schovat, ale co už :)

Veru, chmýří z okolních bodláků se uvolňovalo ve větru a jedno mi mihlo přes poškrábanou ruku, byla  to  chvilička, která mi stála za to napsat do haiku. 

Ahoj Můro, já si naopak nedovedu představit, že by mne pohladilo chmíří z bodláku a jestli se dobře pamatuji, tak bodlák je velice ostnatý a když jeho květ odkvétá, tak se uzavírá a stáhne se, není to jako u pampelišky, která vytvoří korunu chmíří. I tak je stále květ oblklíčený listy, které mají hodně nepříjemné trny, takže se  rostlina  i samotný květ špatně a bolestivě trhá a až k vrcholu  ty malé lístečky jsou na konci velmi ostré. Takhle si to pamatuji. Zároveň v komentáři píšeš, že jsi trhala trnky, které tě poškrábaly, ano , takový je trnkový keř, hlídá si své plody, já jsem si loni taky pár trnek utrhla a usušila s tím, že si je zasadím a taky mi to dalo zabrat. Tedy prodírat se rukama trnkovým keřem s tím, že se tam prodral i bodlák  je možné, ale nedovedu si představit, že tě hladilo  jeho chmíří. Spíš bych řekla, žes měla co dělat, aby tě nepopíchal jak trnkový keř, tak samotný bodlák. To je můj názor.

Pavle, já se vždycky na Tvoje komentáře hrozně těším, vnímám je u sebe i pod texty dalších autorů. Hodně jsem se z nich poučila, je to pro mě důležitá zpětná vazba. Moc Ti za to hluboké zamýšlení děkuji!

Jak se jmenuje ta knížka z antikvariátu?   Kdo byl překladatelem? 

I já se vracím. S dovysvětlením, mi to přijde geniální. Příroda která dokáže ublížit i potěšit. Připomnělo mi to Bašoova haiku. V antikvariátu jsem sehnal knihu, kde jsou jeho doslovné překlady. I tady potřebuju dovysvětlení, ať už z důvodu problematiky překladu nebo svojí tuposti.

PavelK, obvykle píšu haiku z pozice pozorovatele. Jenže tady jsem to byla já, kdo měl poškrábanou ruku od trnek.  Mám potřebu vycházet z reality.

Ani já nejsem příznivcem volné formy. Ikdyž ji nezavrhuji. Já bych se snažil vyhnout první osobě jednnotného čísla, asi pod vlivem haiku, která vychází ze Zenového myšlení.

Takže bych napsal třeba:

Poryvy v trnkách

po tváři pohladilo

chmíří bodláku.

Ale tak bych to napsal já. A netvrdím, že líp.

Hezké, ryze české, dobře uchopitelné čtenářem a precizně vypracované autorkou...

moc oběma děkuju

Nemôžem si pomôcť, ale mám slabosť pre tých, ktorí si dajú námahu "doladiť" haiku do dokonalej 5-7-5 slabičnej podoby, kde nemám pocit, že niektoré zo slov je navyše alebo naopak, že niektoré tam chýba. Nie je to jednoduché, o tom som presvedčený. Toto nie je západné haiku aké písal Kerouac, ani uvoľnená forma Límanových prekladov. Pre mňa je to česká škola či smer presadzovaný autormi ako sú Petříček či Soustružníková. Hocikto a právom môže namietať, že naše slabiky a japonské "móry" nemajú rovnakú dĺžku, ale aj tak. A páči sa mi aj, ak je priznané prostredie, z ktorého sa dá odčítať kde žije autor a kde haiku vzniklo, tu trnky a bodlák.

mam rad tvoje haiku. :) toto je tiez fajn *