Štafeta

Mě také stále baví dekadence, ať už neo nebo archeo, a v listopadu zase vložím na Písmák pár dekadentních kousků. Listopad je pro to jako stvořený. - To věčné mžení, ty cáry mlh, to ticho v lesích, z nichž ulétli ptáci, ty třaslavé plamínky svíček na hrobech, na které si mnozí vzpomenou, jak velí tradice, jen jednou jedinkrát v roce... 

Chtěl bych říci svojí Lence, že mě baví dekadence. Trochu pravo, trochu vlevo dekadence stará nebo neo. Tip. 

Břízo,

moc děkuji za krásnou neodekadentní básničku. Já jsem sice spíše "klasik", ale na listopad jsem si přichystala dvě dílka sice (jen) dekadentní, ale přecejen trochu šmrncnutá neodekadencí : Vyhnálovskou tmu a Vyhnálovský déšť.

kostelník šlapal

hrál se Bach

nehybné tělo na márách

polovina tu polohluchá

řeč jako když se ryba kuchá

tak vprostřed frází lidský rod

slaví své tance makabrozní

a až potom co fuga dozní

můžete děti na záchod

a venku pak – už po legraci

co se to …

ještě jsou tu ptáci?!

ještě je náš svět skoro celý ?

jé – my jsme ještě neumřeli … ???

možná jsem sám, kdo by se opil - že nikdo zas nic nepochopil . . .

(- dekadenti se na tebe těší ;)). Aneb - to není konec poezie... dokud žiješ, je poezií každý výdech...)

Safiáne,

zrovna včera v noci jsem na ZOOMu sledovala pořad o teorii chaosu, který "řešil" také druhou větu termodynamickou a tzv."tepelnou smrt vesmíru". Ta věta by ovšem platila jen v případě, že vesmír je konečný a je to uzavřený systém. Tím si dnes ale věda vůbec není jistá. Pravděpodobnější je tzv. bublinová teorie, která předpokládá až nekonečný počet vesmírů propojených můstky jako jsou "červí díry". Co se týče negentropie, tedy stále větší a větší organizovanosti přírody, mám biologické vzdělání a tudíž této teorii nevěřím. Každý systém se vnitřně organizuje jen potud, než dosáhne optima souvisejícího s výměnou energie mezi živými organismy a v prostředí. Organizovanost systému není principem, který by řídil evoluci. V podstatě třeba druhorní ekosystémy byly sdtejně složité jako ty dnešní.

Theo, každému z nás se dostalo nějakého vzdělání. To moje spočívalo v hlavně v ukázaní cest, jak se umění dělá, jak je vnímat a interpretovat. Zbytek zůstal na mně. Obávám se, že jsi možná ještě v zajetí názorů profesorů.  Kdyby to bylo tak, jak říkáš, musel bych kolem sebe takové umění vidět, ale ono nic. Ba právě naopak. Téměř mi to připadá, jako by soudobá humanitní inteligence byla tou nejhorší v našich dějinách.

Um, já znám z Teiharda jen něco málo. A zřejmě, podobně jako ve věci rýmů, ze starších překladů.  Takže neznám termín negentropie, ale korpuskulisace - navíjení, což je puzení hmoty ke stále složitějšímu uspořádání. Dosavadním vrcholem tohoto uspořádání pak není člověk, ale jeho mozek.  Puzení hmoty k vyšší organizovanosti je Bůh. Možná ve Fenomenu člověka je nějaký posun, ale já ho, už velmi dávno, četl polsky a nic si nepamatuji. Zajímavé je také to, že Teilhard spatřoval v tomto smyslu budoucnost  ve vysoce organizované a jednotné, neindividualistické, v podstatě totalitní, společnosti.

Opravuji tímto svou poznámku pod tvou básničkou, kterou jsem napsala před několika vteřinami : mlčíš, protože přemýšlíš a já mohu doufat v obnovení dialogu. Budu se těšit.

Kruciš, s tebou se dozvím spoustu nových slov :))) Negentropie... musela jsem si to vyhledat.

A ta tvá otátka - toť otázka. Myslím že v tomhle jsem minimalista. Ale ještě se zamyslím...

Theo,

ale v jistém smyslu jsou kosmonauti přesah do vesmíru. Mnozí materialisté si myslí, že lidstvo existuje proto, aby kolonizovalo vesmír. A nemysleli si to jen třeba jen vesmírní průkopníci sovětského typu, ale třeba i katolický filosof Teilhard de Chardin. Pro něho je život protikladem k entropickému vesmíru. Život je založen na principu negentropie a člověk je vrcholem této negentropie.

Ty jsi mi ale vůbec neodpověděla na to, co znamená transcendence pro tebe osobně.

Máš pravdu, že každý můžeme vnímat přesah jinak. Kdysi to pro mne bylo až nepochopitelné! Dostali jsme na střední škole úkol na téma "přesah do vesmíru" a můj přítel chtěl řešit kosmonauty. Dokonce jsme se i dost hádali! Já bych to tenkrát řešila asi něčím, jako je porod nebo párou nad hrnkem čaje.... Bylo to až frustrující, že na to máme oba jiný názor! Učitel nás musel hodně uklidňovat a vysvětloval mi, že každý máme právo na své vlastní představy :) 

Theo,

je ale otázka, co si kdo představuje pod pojmem "transcendence". Co si pod tímhle pojmem představuješ ty ? Někdy problém v komunikaci spočívá v tom, že dva lidé používají stejný pojem, ale každý tím pojmem myslí něco jiného.

Čím materialističtější člověk je, tím víc se mu asi onen "přesah", o kterém píše hnusí. Někdy mám právě u Fischerové(viz posmrtně vydaná sbírka Hrana, ze které zde budu možná uvádět ještě další ukázky), že "síla výrazu", se kterou zobrazuje autorka blízkost smrti a pomíjejícnost lidských těl, má být jakýmsi "argumentem" proti transcendenci. - Vidíte, jak palčivě dokážu prociťovat své zoufalství ? Já zobrazuji pravdu lidského vědomí, pravdu lidských emocí, jsem "autentická" a tím vlastně transcendenci vyvracím.  Ale nedokazuje svými postoji autorka jen své ustrnutí na nižší úrovni duchovního bytí ?   Ale zase - já tohle všechno nijak neodsuzuji. Dokážu se vžít do materialisty na smrtelné posteli. Vím, že pro něj existence = prožitky a emoce. V budhismu je třeba se v prvé řadě odpoutat od prožitků a emocí, osvobodit se od toho, k čemu Schiele nebo Fischerová člověka víc a víc až vražedně připoutávají.  

Safian - dobré umění stále mívá přesah. Kdysi jsem si myslela to, co ty, ale naštěstí se mi otevřely na výšce obzory. Problém je, že těch "umělců" je strašně moc. Kdo chce jen a pouze šokovat, zapadá prachem, protože šok nic jiného neřekne a nepředá.

Báseň - opět silný zážitek! Řešíš hluboká témata!

Um, ano. Je to přesně tak, jak píšeš Rhodesii.  Jen s tím lvím spárem si u V. F. nejsem jistý. Možná se mi nedostaly do rukou ty správné texty. Mně vždycky připadala nekonečně nudná. Mí přátelé, muzikanti, jí říkali Plačka. Teprve nedávno se mi při náhodném nahlédnutí zdálo, že jsem se mýlil, že nějaké chvění tam přece jen je. Ale že by byla metaforická? Moderní doba vzala umění její nejmocnější zbraň - přesah. Staří mistři tam mají vše. Soudobí jako by malovali jen detail latríny.

blackie,

V.F. má to čemu se dřív říkalo "lví spár".

Safe,

přečti si, prosím, co jsem napsala Rhodesii. Pokud se ti bude chtít, byla bych ráda, kdyby ses k tomu vyjádřil.

Jsem ráda, že ve Štafetě vidíš onen dráp, který tam opravdu je. Já na rozdíl od tebe Fischerovou hluboce obdivuji, takovým způsobem, jakým je pro mě obdivuhodný i Egon Schiele. Ráda byh dosáhla její úrovně expresionismu, ale výšiny jejích metafor jsou pro mne zatím nedostupné. Kdybych však dosáhla vyjadřovacích možností V.F., byl by to pro mne jen prostředek, jak jít dál. Pro mne je "bohem" El Greco nikoli Egon Schiele.  

Rhodesie,

máš pravdu. Viola Fischerová je velmi skvělá básnířka. Její expresionismus je opravdu špičkový. Já, jelikož mám výtvarné vzdělání, si ji v duchu přirovnávám k malířům jako byl Egon Schiele. Je ale otázkou, jestli Egon Schiele je vrcholem výtvarného umění. Když jej vnímáme samostatně, může nás oslňovat, ale když jej srovnáme se skutečnými velikány výtvarného umění jako byli třeba El Greco, Velázquéz nebo Francisco de Zurbarán, Shiele vedle nich nemůže obstát. Ve srovnání s nimi je to druhá liga. A stejně tak je Fischerová druhá liga ve srovnání třeba s Holanem. V dílech španělských velikánů, které jsem uvedla jako příklad, protože to taky vlastně byli expresionisté svého druhu, je obrovský přesah v duchovním smyslu. U E.Sch. najdeš jen úzkost, strach, rozčarování z existence, zoufalství a občas i soucit. A stejné je to i s Violou Fischerovou ve srovnání s Holanem.

Lami,

kniha, kterou asi hledáš se jmenuje Květy skořicovníku. Vyšla už před lety, ale zase ne až tak dávno. Myslím, že v antikvariátech nebo v lepších knihovnách by mohla být dostupná. Moc mě těší, že se mi podařilo vzbudit zájem o tuto básnířku u některých lidí tady. Nejsi totiž sám, kdo se o ni začíná zajímat.

tahle báseň vyryla hranu.....*/***************

Um, řekl jsem si, že se k tvým básním už nebudu vyjadřovat. tak jen k mottu. Básně Violy F. se mi nikdy nelíbily. Nebo, lépe řečeno, svou poetikou mě nepřitahovaly. Měl jsem je za krajní hranici.  Tato má pěkný dráp.

Je to silné. Je to opravdové. Je to život. Je to TIP.

Měkký jsem jen tady doma.Právě odcházím do práce a tam, za dveřmi od bytu, už měkký nebudu.Nemůžu si to dovolit.Hledal jsem tu Vaši sungskou básnířku ale budu asi muset do knihovny.Zatím v e-shopu jsem na ni nenarazil.Hodně štěstí.

Lami,

básníci jsou smrtelní, ale poezie je věčná. Tak to musíš brát .

Abych to trochu odlehčila, dovol mi jeden citát :

Antonín umírá,

žárovka zpívá :

ženo má, ženo má, neplač. 

Tak, teď jsem trochu na měkko a můžete za to Vy.

Goro,

dík za zaztavení a za tip.

Opravdové... ráda tě čtu.

atkij,

děkuji za tvé pojetí problému.

Nejlepší a nejosobitější verše nakonec autor hledat nepotřebuje, najdou si ho, vetřou se mu tou nejpřirozenější cestou, neboť je zažije. Jako je tomu v obdivuhodné básní v prologu.