Není čas na smutné verše

V knize Šest historií prchavého života je několik zásad pro zakládání zahrady. Je tam i že za kařdým rohem by mělo být nějaké překvalení. Kde se nic nečeká, tak půchod, kde se očekává pokračování zlom a podobně. Ta báseň je napsaná v tom duchu, někam čtenáře vedeš a on na konci najde nečekanou pointu.

Moc pěkný.

To jsi parádně trefil, Knihomole! Díky!!! Tolik bych chtěla postavit tu básničku na radování, veselosti, svěžesti a rozvernosti, ale melancholický podzim zkrátka svádí k jiným emocím. A přesto... není čas na smutné verše. Lepší by bylo vyvažovat ty podivně napjaté dny, co teď jsou, co myslíš? 

Báseň v podstate vystavaná na paradoxe. 

Vidím, že si tě tenhle letošní obzvláště temný podzim podmaňuje stejně jako mne a že se tomu stejně jako já bráníš. Moje dnešní Maska se téhle tvé básničce vlastně dost podobá.

"a do módy jde vůně tlejícího listí"můj veršík favorit, no to je jistý.Neboj se v komentu nějakých naschválů,Kočkodan dobře ví - teď je čas na chválu. ;-)

Prima:))

Jiti, děkuji!! Máš pravdu (obvykle na podobná doporučení nedám, ale tentokrát mi tvůj návrh zní lépe než můj, a to jsem se s tím slovesem dlouho mazlila! :-))

Sympatická aktualitka

"dlí" ve čtvrtém verši by ani nemuselo být. 

Líbí se mi ten skoro mužnej závěr. Nevzdáváš se, bojuješ