Půlnoc

Půlnoc

Je zase půlnoc a já si zvu znovu k sobě své druhé já.Sice silně potlačeno těmi ďábelskými farmaky.Schválně jsem nevzal tabletu Risperdalu. Abych se mohl ptát. Začínám se ptát. Na spoustu věcí se ho ptám. A mé druhé já se začíná ozývat. Přestávám se bát. Jsme přece jako dva bratři. Ptám se - proč ještě existují lidé kterým vadí moje dvě jakosti? Proč jsou na tomto světě ještě lidé, kteří mě za malé přebreptnutí chtějí posílat do izolace. Posílat do izolace za špatné uchopení mé duševní existence. Za špatný odhad určité situace.

Ale teď jsme tady zase dva a jaký je to komfort. Komfortně se přelévat jeden do druhého jako přesýpací hodiny. Přepychově šeptat do tmy. Až se začnu bát moc rychlých přechodů, bude to známka přicházející dřímoty. Až znaven vejdu ve tmu a ráno se probudím zase trochu jiný. Pak už bude ale hodně riskantní si nevzít svůj lék. Stane se ze mě zase věčný štvanec a uprchlík.

Ale až najdu komfort pouze v jednom svém já, potom prý budu uzdraven nadobro.