Odpojeni od zdroje

Majaksi... buď je to nějaká vlídná připomínka, abych držel hubu, nebo nevím.

Takže čerpáš z kontaktu s dětmi a z toho, co vidíš kolem sebe... to je super... že mě to hned nenapadlo.

To, že jsi dlouho neslyšel hudbu... to může mít více příčin, ale hudba za to nemůže.

Časy se mění a budou se asi měnit vždycky. Na hudbu jsem háklivej a zarazilo mě tvé tvrzení o ní. Kvalitní hudby je víc než dost. Problém je spíš s nadprodukcí a s možnostmi najít si kdykoliv, cokoliv si zamanu. Je to přesně opak toho co bylo - nebylo dřív. Něco jako s knihami, je třeba umět si vybrat a nenechat se ohlupovat hity pouštěnými v rádii, ty se vždycky nejdřív oposlouchají...

Arwen, naprosto přesně to popsal Karel Čapek:

https://www.cesky-jazyk.cz/citanka/karel-capek/kniha-apokryfu-2.html#axzz6boHQj1Yv

my? kdo my?

aneb když jsem s argumentací v koncích, vytáhnu obligátní množné číslo.

Stargazer na tom něco je, že potřebují impuls z venčí. Je ovšem otázkou, jestli generace předchozí byly o tolik jiné než ta dnešní. Často slyším, či čtu, větu "to za nás nabývalo, dneska se jen čučí do telefonu a mi lítali venku či na hřišti". To je pravda, jenže je také pravda, že ještě za mého mládí byl telefon jen na kabelu a internet bylo neznámé slovo. Mít tenkrát dnešní techniku, asi by to dopadalo stejně. Mám intenzviní pocit, že i v dobách "To byly časy, když na všechno stačil kyj a meč…" se určitě našlo dost lidí, kteří tvrdili, že je to zbytečně pokrokové a že "To byly časy, když na všechno stačil pěstní klín..." a tak by to asi šlo až k prvokům a protoplasmatům :-)

Přesto si ráda podobná díla ráda přečtu, hlavně, když mají hlavu a patu. Nemusím souhlasit, což ovšem není případ tohoto fejetonu, ale je dobré poznávat i jiné názory a pohledy.

Neruš mé kruhy, Luzz, jsou dostatečně široce roztažené. Je to nadsázka a narážka na to, co dnes "mladí" považují za umění a za hudbu. Co my tolerujeme, komu dáváme hudební ceny, vzdáváme pocty a co je v médiích prezentováno jako "UMĚNÍ".     

A mně je těch indiánů dvojnásob líto, starej Rendle :-) Máme to snad nechat být? Díky za zastavení. 

omlouvám se, stargazere, že jsem zase tady, nikým nezvána, ale to s tou hudbou, to jsi fakt mimo. ale pokud jako "hudbu" bereš jen současnou produkci, která se hraje třeba v komerčních rádiích, tak se asi není čemu divit... chce se to jen trochu rozhlídnout... vykročit ze svých kruhů a tak.

Vídám děti hrát na hřišti fotbal, lézt po prolézačkách, jezdit na kolech... Tak snad nejsou připojeni pořád. A pokud jde o umění - řada z nich hraje na hudební nástroj, maluje, hraje divadlo... Záleží na konkrétní rodině. Buďme raději optimisty.

K3, díky za komentář. Vnímám, že se trochu opakuju. Podobně jsem kdysi psával kritické komentáře o Zemanovi, až jich bylo tolik, že jsme se zařekl, že s tím přestanu. Tohle je však mnohem širší a vážnější téma, které mě neskutečně žere :-) Asistovaná sebevražda ducha.  

Bixley, díky za čtení. Myslím, že to není filozofování, ale špíše konstatování a popis skutečnosti. 

Arwen Leinas, je fajn, že to vidíš podobně. Mladí umí technologie odložit a dělat něco smysluplného, určitě - často však až po impulsu z venčí. Sami plápolají svým bezobsažným, virtuálním vesmírem.     

Požadovaný záznam nenalezen, díky za hloubkový rozbor. Svůj pohled čerpám z toho, co vidím kolem sebe, zejména z kontaktu s dětmi, proto si nemyslím, že to jsou domněnky a sociální bublina. Moc rád bych současný svět chválil - a těším se na to, až jendou budu zase moct. 

Impuls k tomuto fejetonu je reálné odpojení wi-fi v nákupních centrech, abychom z nich odlákali studenty. Tobě tohle přijde normální..?

A hudba? Moc dlouho jsem neslyšel současnou hudbu, o které bych si mohl alespoň zdánlivě myslet, že vzniká za účelem dělat umění.     

Asi budu působit divně, ale líbí se mi to. Pochopitelně je pohled nad lidi poněkud zjednodušen, ale tomu se nelze vyhnout. Podobné pocity při styku s mladými mívám také. Zároveň ale vím, že i dnešní děti jsou schopné ty malé přenosné počítače odložit a bavit se i jinak. Zatím ano. Jestli tomu tak bude i u dalších generací, to se teprve uvidí.

Ještě k tomu závěru... mně to vyznívá, jako bys na osobní zkušenosti se synem chtěl ukázat něco, co se dnešnímu světu vymyká, viz třeba: Neudělali jsme jedinou fotku, nenatočili jsme jediné video, neměli jediný videohovor. Jen jsme tam tak seděli. Já třeba nevidím důvod, proč by mělo být něco mimořádného, že neudělali ani jednu fotku atd. a jen tam seděli. Tím, že to popisuješ, to působí, jako bys chtěl dát najevo, že všichni ostatní jsou mimo, jenom vypravěč a jeho syn zkusili „opravdový život“. Mluvili s lidmi... zase to vyznívá, jako by to bylo něco neslýchaného. (Mimochodem mě ta věta – Muset se ptát na cestu, dát se do řeči s cizími lidmi, abyste po pár větách zjistili, že vůbec nejsou cizí. – trochu rozčiluje, protože když na cestě s někým prohodíš pár slov, nebo i když spolu zůstanete pár hodin, dokonce i dnů, stejně ti nevěřím, že bys doopravdy cítil, že už nejste cizí. Jsou to krátká setkání, co mají nadšení začátků a prakticky žádný smutek rozloučení, nebo jen takový příjemný smutek. Nestihnete se blíž poznat, nestihnete k sobě navzájem přilnout, tedy zůstáváte cizí a cokoli jiného jsou kecy.) Ale to jsou drobnosti... možná... Každopádně se to celé snaží čtenáře manipulovat do pocitu, že dnešní děti se o nic nezajímají a že jsou odříznuté od všeho kromě kyberprostoru. Nevím teda, jak jsi k tomu došel, ale připadá mi, že ten obraz o dětech jako o závislácích na wifi je spíš mediální obraz (nebo jeden z těch obrazů, kterým nejde o realitu tolik jako o efekt). A je takový asi proto, že se na něj chytají někteří rozladění rodiče, rozladění prarodiče, rozladění pedagogové a obecně asi lidi naštvaní na nějaké prvky civilizace. Na negativní emoce se zkrátka snadno chytá ego, takže ten obraz o ztechnologizovaných znuděných dětech může být atraktivnější a viditelnější... než jiné obrazy. Jako by tedy ten text uvázl v nějaké pasti, v nemožnosti nebo neochotě podívat se na věci jaksi otevřeněji... Ale třeba prostě sám nedohlédnu do toho, co v něm všechno je.

Stejně by mě zajímalo, z čeho ty domněnky o světě jako evoluční chybě, o absenci hodnot, o nezájmu o všechno, čerpáš. Z kontaktu s dětmi asi ne... Bude to z něčeho jiného.

No, já nevím, ale přišlo by mi smysluplnější, kdyby text měl nějakou myšlenku, kterou by rozvinul a dostal se k něčemu hlubšímu. Takhle je to přeskakování mezi rychle nahozenými tématy, a asi se pletu, ale čtu v tom hlavně jakousi zatrpklost a zprávu o čísi smutné sociální bublině (ve které hudba jako umění zemřela, děti se nudí v přírodě, nikdo se o nic a o nikoho nezajímá, všichni se točí v kruhu atd.). Přijde mi to prostě mimo realitu, spíš jako by to byla karikatura, jejímž prostřednictvím si chce někdo obhájit svoji pravdu... Nebo jsem to jen nepochopil.

Popravdě, nikdy jsem nepomýšlel o tomhle viru psát. Jednak proto, že už na to téma tu je toho tolik. A když, v jakém duchu? Vesele nebo vážně? Vesele by mě to vůbec nenapadlo. Vážně, to bych asi nepřinesl nic nového a kriticky už vůbec ne. Ale jedno si neodpustím. Teprve teď je vidět. jak moc je patrný rozdíl mezi námi a Němci v sebekázni, protože to je ne nás na všech. Podobné kritiky dětí máš v jiných dílech dost, tak to už se mi zdá dost opakované. Takže nakonec se mi z toho nejvíc líbilo to o té hoře.

Mně zas ve fejetonu trochu vadil ten začátek, filozofování se mi líbilo, ale je tam třeba zdůraznit, že tento pohled na svět se týká převážně dnešních teeangerů. Lidi nad čtyřicet a možná i nad třicet to zdaleka tak nevnímají.

první dva odstavce by mohly být základem pro docela vtipnou postapo povídku. pak už je to takové vyprázdněné filosofování o tom, jak je dnešní svět zkažený... hudba jako umění umřela? v přírodě je nuda? to jsou mi věci. asi žiju v úplně jiným vesmíru.