nikdo se nedozví celou pravdu

    Pozoroval jsem tři děvky postávající na rohu ošklivého domu nad barelem plným ohně.
    Vztyčovaly si prsa kuřecím masem v pushupkách.
    Čistily si špínu za nehty obrovskými pilníky.
    Měly strach ze svateb.
    A podobných bílých věcí.

    „Odkdy potřebují lidé na svých zbraních tlumiče?“
    „Od té doby, co už je po válce,“ řekla jedna z žen, co poznala na jedno kouknutí, že nejsem kunčaft.
        I tak jsem měl pocit, že máme společnou cestu.
        „Milovala jsem žebřík po dědečkovi,“ řekla jiná.

    „Kuř! A neostýchej se!“
    Kdo komu to řekl?