Smí se menší reklama?

Nazdar ve spolek.
Možná jste někteří počátkem roku zaregistrovali, že jsem si založil malé nakladatelství. Původně jsem se chtěl orientovat hlavně na e-knihy, ale jak se zdá, bez tištěných knih to nepůjde. 
Zatím se nakladatelsky podílel na dvou tištěných titulech, a sice na knize brněnského blogera Machala „Egiho“ Egera Egiho milý deníček a básnické sbírce Za všechno se platí výtvarníka a hudebníka Štěpána Málka.

Na příští rok chystám knihu Vlk Jindřicha Píši, kterého si možná ještě někdo pamatujete pod přezdívkou Lupo. Na té je trošku víc práce, protože bude bohatě ilustrovaná.

Do konce roku bych ještě rád stihl jeden nebo dva tituly (záleží, jak se zadaří), jejichž autorem je tentokrát moje maličkost. Jde především o mou novou knihu Buď rád, že nic nemáš. Je to příběh kluka, který žije v tzv. sociálně vyloučené lokalitě a postupně se z toho snaží nějak dostat, dostává od života různé rány atd. 
A vedle toho případně i mou prvotinu Děti mrtvol, která vyšla poprve v roce 1995 v nakladatelství Votobia a tehdy se to lidem docela líbilo. Vyšla i docela pěkná recenze, kterou si můžete přečíst zde:

Recenze Pavla Kotrly

Další odkazy:

Stránky nakladatelství

Instagram

Pokud jste na Facebooku, můžete se přidat do skupiny

A případně můžete podpořit můj projekt na Startovači. Trošku jsem provětral knihovnu, takže jako odměny jsou tam např. knihy Terryho Pratchetta, Isaaca Asimova, Karla Maye, Jacka Kerouca, Johna Irvinga, Lva Tolstého a dalších (některé anglicky). Také Toulky českou minulostí a dokonce kompletní Ottův slovník naučný.

Podpořit vydání knih Buď rád, že nic nemáš a Děti mrtvol

Upoutávka:

Mojmír. Chtělo by se napsat, že Mojmír je „kluk jako každý jiný“, ale není to tak docela pravda. Je zdravý, dobře rostlý a nemá žádné fyzické či mentální postižení ani nadpřirozené schopnosti, a přece se od většiny svých vrstevníků něčím liší. Žije totiž se svou invalidní matkou na ubytovně pro sociálně slabé. Právě je mu deset let. A je plný závisti a nenávisti. Nenávisti k celému světu. Jeho máma nemůže za to, že nemůže pracovat. Tak proč musí s Mojmírem bydlet na hnusné ubytovně? Proč nemá Mojmír všechny ty krásné věci, které mají jeho spolužáci, co se mu vyhýbají a posmívají?
A tak Mojmír přemýšlí hlavně o tom, jak si nějaké hezké věci opatřit. Je ochoten udělat pro to prakticky vše. A tím to všechno začne. No, to vám právě už neprozradím. Ale bude tam něco o vztahu syna k matce. Něco o kamarádství. Něco o lásce. Něco o zradě a pomstě. A pár dalších věcí.

Chtěl jsem poukázat, mimo jiné, na to, že prostředí, do kterého se narodíme, si nevybíráme. A cesta z některých situací není snadná. Každému osud namíchá ty karty jinak. A někdy je to stigma natolik silné, že ať se člověk snaží sebevíc, neustále na to znova a znova naráží. Stejně jako na různá traumata, která mu to způsobuje.

Hlavní hrdina vám možná nebude vždy sympatický. Možná vás bude chvílemi i štvát. Ale dejte mu šanci.