Blaho po nožkách

Svírán

okovy pocitů

o nadechnutí prosíš

dřív to bylo tak snadné

letět volně

nechat plynout čas

i vše ostatní

výčitky svědomí

pohltily tvůj mozek

omlouváš se

jemu

ji

sám sobě

náhle již necítíš vinu

na to je Svět příliš krutý

říkáš si a máš možná pravdu

je potřeba jít dál

pachtit se za špetkou štěstí

které už jsi poznal

snad je to jen zlato kočičí

chutná však tak opojně

zas zvoní budík

tak nasadíš úsměv a jdeš

třeba tě někdo opravdu rozesměje.