Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBílá
Autor
Thea v tramvaji
To bylo tenkrát...
Zprvu klidná noc,
za zvuku střelby
z psacího stroje
rozhodla takto:
ZŮSTANE V NEMOCNICI.
„Nikdy nebudu doktorkou,
abych nemusela
krást děti!”
A tak se svět zmenšil,
do hranatého výhledu
z okna.
Svět, co se netočí....
Úzkost v břiše,
bílá vypaluje oči.
„Neřvi furt!”
Čaj chutná nejhůř.
A stejně tak škraloup
v kávě.
Když se tohle všechno smíchá se slzama,
ustrne i čas!
A přitom ten jediný musí plynout,
abych zas mohla patřit
sama sobě.
„No tak vidíš!
Na víkend tě pustí domů,
ale v neděli se musíš vrátit!”
Až budu dospělá,
budu se vracet,
kam budu chtít!
Jenže je víkend -
radost i zoufalství.
A pak už jen zoufalství,
když v neděli nemůžu spát
a zářivka hučí to své:
„Neřvi! Neřvi, nebo se neuzdravíš
a zůstaneš tady na věky!”
Prázdná chodba polyká vzlyky
z dětského oddělení.
Bojím se kroků...
Je mi šest,
když si na to vrzání lékařských nazouváků
vzpomenu.
Bílou pastelku vyhazuju z pouzdra.
13 názorů
Brrrrrrrrrr! Teď jsi mi připomněla, jak jsem taky jako dítě ležela v nemocnici. Fuj. Ale tobě tip a zas někdy kouknu na další. Měj se krásně, pá a.
Díky všem! ;) Já si myslím, že právě i takové nepříjemné zážitky se časem dají upotřebit minimálně do nějakého slohového útvaru. Teda hlavně teď už k tomu tak přistupuju. Sice hrůza, ale aspoň bude inspirace :)))
Evženie Brambůrková
31. 10. 2020Také mám uloženy podobné zážitky a marně se je snažím zmrazit.
blacksabbath
31. 10. 2020tak to je moc hezky napsané!,,,,*/*****
gabi tá istá
31. 10. 2020pôsobivé*
Naštěstí jsem byl jako dítě v nemocnici jen s nosními mandlem, ale i tak si to dodnes živě pamatuji. /*
Thea v tramvaji
31. 10. 2020Umbratica - děkuji! Zapojuji se se svým traumatickym zazitkem mezi ostatní "postižené" :)))
17 - ano to jo a hlavně tak nějak jasně rozhodla už v ranném dětství, jaké zaměstnání určitě dělat nebudu! :)
Kočkodane - to jsem moc ráda :)))
Mám zážitky z nemocnice v živé paměti a když jsem si četla tvou báseň, vyvstala mi na jazyku chuť nemocničního čaje. Takže vítej v klubu nemocničních básníků. Už je nás tady povícero.