Sdílení

Většina lidí má nějaké prožitky. Proč by potřebovala slyšet o druhých? Aby od nich byla osvobozena. A naopak, když báseň, nebo spíš aspirující báseň, dopadá jako závaží, v publiku zůstávají jen masochisti a milenci, kteří snesou vše. Myslím, že umění je napsat osvobozující báseň, které se čtenáři chytají, leckdy na zapřenou, jako nečekané naděje.

En,

v současné době, když jedeme do města, tak mi připadá, že je neděle stále: poloprázné ulice s několika orouškovanými chodci, nejspíš tak ještě maminky s kočárky, které kupodivu roušky moc nenosí a zavřené obchody, na kterých každá cedule slibuje něco jiného. A neděle, kdy je zavřené úpně všechno ? Na ulicích skoro nikdo, jen tu a tam se plouží nějaké to auto... Pořád si na to nemůžu zvyknout.

Ironický smutek třetí sloky mi mluví z duše. Ano, tak to máme, ať si toho jsme či nejsme vědomi. Návaznost na Magdalenu pod křížem jsem nějakou chvíli musela strávit. Příliš vznešeně píšeš o všednosti. Nebo všedně o věcech vznešených? Ale jo, otvírá to oči pro jiné rozměry života.

Obludný mrak neděle visící nad městem, vyvanuté mše, co může být výstižnější. Jak jsem ráda, že dělám dvanáctky a mám tak „neděle“ paradoxně každé čtyři dny.

A nebo měnit. Psát variace sám na sebe.

Asi je to fajn psát deník z básniček, člověk může svou představu neustále zpřesňovat.

Markel,

já si taky nepíšu normální deník. Je to jen deník z básniček. Díky za tip.

nikdy jsem si nepsala deník, ale líbilo *

Zajíci,

já si píšu deník v básních, jak už to vyplývá z básničky Sdílení. Skoro nic z toho deníku ale nezveřejňuji, bo to jsou velmi soukromé básně. Mně se líp píše v masce. Díky za zájem a za tip.

Taky jsem si v mládí psal deník. Teď už jsem líný.

Goro,

díky za tip i za chválu.

Ty poslední dvě strofy jsou dost sarkastické, ale zároveň i empatické. Myslím, že jedno druhé nevylučuje.

blackie,

o nedělích, ve kterých na mnoho lidí, zvláště na ty osamělé, velmi dopadá pocit prázdnoty, jsem psala často. Tohle je ale o něčem trochu jiném. ...Například starší manželé, kteří ještě chodí do práce, se během týdne skoro nevidí, ale zůstanou spolu v neděli sami dva v jednom bytě. Třeba už si vzájemně roky lezou na nervy a za celý týden nahromaděná frustrace přeroste do hádky. Znám takové dvojice. Ona se pak zamkne do svého pokoje, trucuje, ale ač vdaná, je vlastně osamělá stejně jako důchodkyně z Halasovy básně.

Evženie,

jsem ráda, že se líbí.

Aru,

díky za kritiku i za tip.

Nedělní ticho je výmluvné... velmi.

U Sdílení mne zaujaly zejména dvě poslední strofy.

mně se moc líbí obě......v nedělním tichu jsem se ale trochu více našla.....*/****

Moc pěkné.

dobře si to popsala...