Vyhnálovský déšť

Benetko,

právě teď se do mne pod mou novou básničkou ("S měsícem") pustili Nor, emme a Pusík. Prý je to jen bezobsažné nic... Ale jak inovovat vázané verše, aby byly vhodné i pro "naši dobu"? To, že vázané verše jsou stále žádané, mám experimentálně ověřeno. O tom diskutovat netřeba. Ale jaký by měl být jejich obsah a styl?

Bývala jsem tu a tam někde i na papíře, ale pár let už šetřím naše lesy.

kadeřavá,

jsem ráda, že se líbilo a divím se, že tak archaická básnička na dnes už převážně modernistickém webu stále žije.

Jakobych se prošla tou deštivou cestou,,bořila nohy do zetlelého listí ,pozorovala kapky na plotech a citila vúni promoklého peři

Zeanddrichu,

v mém případě je to velmi rozdílné. I mně se občas stane, že se "ve mně" nějaká báseň napíše tak nějak sama, třeba tak za deset minut až za čtvrt hodiny. Takovým výtvorům říkám rychlobásně.  Většinou ale vytvořím první verzi pomalu a s velkými obtížemi a tuhle základní verzi pak mohu cizelovat (vyměňuji slova a přepisuji některé verše) několik dnů až týdnů. Mám zkušenost, že lidé vůbec nepoznají, která báseň vznikla rychle a která pomalu.  Rozhodně ale nemám nikdy dojem, že by mi texty diktovala nějaká vyšší moc. To tedy rozhodně ne. Něco takového se u mne týká pouze obrazů, soch a hlavně staveb, které se mi zdají. Já jinak nemám žádný zvláštní vztah k architektuře a tak, když vidím do detailu ve snu různé chrámy a zámky, nevím, co vlastně vidím. Jsou to vzpomínky na minulé životy, nebo na jeden minulý život, kdy jsem byla architektem? Netuším.

(n.j.; Otokar ale prý někdy potom ke stáru přiznal, že mu ty nejlepší jeho básně ,,někdo" shůry vcelku diktuje; - jak to máš Ty...? :)  )

Moc hezké. 

Zeanddrichu,

jsem ráda, že tě básničkla po letech zaujala a děkuji za tip.

Kdysi jsem tady měla dost příznivců na to, abych mohla vkládat i takováto dílka. Dnes už bych se něco takového zveřejnit neodvážila. Písmák se hodně změnil a milovníci archaických vázaných veršů se přesunuli jinam.

Jj; - Mít Bolest za sestru jest osudový dar....! :)

Penumbro,

takovéto mé básničky tady měly docela úspěch. Časy se ale změnily, jsme na "novém Písmáku", ze kterého většina lidí odešla na sociální sítě a ti zbývající jsou spíš na "modernu" než na vázané verše, takže je otázka, co tu vlastně ještě dělám. Projevovat se jako modernistka (pocitářka), to by bylo jako nošení sov do Atén. Už mi zbývá jen to haiku. Okruh "haikařů" je ale jiný než kdysi.

Hodně silný dojem.

a2a2a,

jsem ráda, že se líbilo.  Kdysi mě bavilo hrát si na básnířku z devatenáctého století a někteří lidé moje archaické básničky rádi četli. Dnešní Písmák je už ale úplně jiný.

Ach, Umbratico, u tebe lze číst jen dobré a ještě lepší. Tady jsi mne dostala hned první slokou, atmosférická i výrazně metaforická. I druhá ji hezky rámuje. Ty další samozřejmě nepostrádají tvou obvyklou zručnost a poslední, jako bych četl Máchu.

En,

dobře znám takové čtvrti, o kterých se zmiňuješ. Za Rakouska tam bydleli boháči a dnes, teď právě, se tam podobné movití lidé vracejí. Mnohé ty secesní vily musely stát desítky milionů a další miliony stojí opravy, které probíhají často právě dnes. Já jsem ale ráda, že se svět vrací do dávných kolejí. V takových čtvrtích jako by svět znovu našel stabilitu.(Kdyby tohle četl nějaký komunista, tak by mu asi vstávaly hrůzou na hlavě vlasy.)

Krásné, vtahuje, zkrátka klasika žije a nezmizí ze scény. Tak jako genius loci rekonstruovaných neoklasicistních, secesních apod. historických domů v historických centrech měst, které překvapivě skrývají moderní luxusní byty, samozřejmě těch movitějších. Tvé texty ale skrývají propojení.  

Safiáne,

dnes dopoledne jsem si řekla, že místo diskusí rovnou zkusím nsapsat první z Březinovských variací. Už je tady, ale zveřejněna bude až v sobotu a jmenuje se Hráč . Navazuje na motiv starého piana v Březinově básni Mrtvé mládí, považované dobovou kritikou za velmi dekadentní a hojné zesměšňované.

Je snad Březina pro běžnou trochu vzdělanější populaci čtenářsky obtížnější než současní autoři ? To bych neřekla. Pokud by si běžný člověk měl vybrat mezi nějakým současným, obtížně interpretovatelným básníkem a Březinou, pravděpodobně by si vybral Březinu. Já tady ale mluvím pouze o jeho prvních sbírkách o Tajemných dálkách a Svítání na západě.

Zeyer byl prozaik a měl to štěstí, že jeho díla byla jednak zfilmována, jednak například převedena do podoby rozhlasových her. Byl propojen s dílem Preislerovým, co se týče výtvarného umění a s dílem Josefa Suka, co se týče hudby. To v jisté době velmi zvedlo jeho popularitu. Březina jako čistý lyrik takové štěstí neměl.  Třeba Máj je přecejen příběh a Mácha byl do jisté míry i epik, proto se Máj dal zfilmovat, což mu opět vrátilo popularitu, byl "oprášen".  Březinu by mohla vrátit do hry jen forma - alexandrín někým ještě zdokonalený.  Já totiž první dvě sbírky O.B. oceňuji hlavně z hlediska formy. O.B. byl alexandrínem fascinován a snažil se realizovat všechny jeho skryté možnosti. Teprve až tyto možnosti dle svého názoru vyčerpal, obrátil se k daktylskému rytmování a k volnému verši. Ale vyčerpal Březina opravdu všechny možnosti alexandrínu ?

Metaforo,

třeba jsem poslední žijící klasik.

Um, já bych k Muchovi řadil spíše Zeyera. I jemu se dostalo zahraničního uznání. Zřejmě pod dojmem filmu (česky ho asi nečetl) nazval anglický literární historik (jméno si nepamatuji) jednu z kapitol své knihy "Julius Zeyer a cesty evropské dekadence". Za přesnost názvu neručím. Březina jistě může být oprášen. Ale je to nepravděpodobné. I když ho kdysi četli i dělníci, pro současnost je příliš obtížný. Navázat na něj by znamenalo vytvořit novou soudobou poetiku včetně nových forem (podobně jako třeba neoimpresionisté), vyhmátnout živý odkaz a jeho soudobý háv atd. Kdyby někdo něco takového dokázal, nepotřeboval by navazovat na nikoho.

Safe,

proč se ti zdá nemožné navázat na Otokara ? Soudím, že nemožné to bylo tak začátkem dvacátého století, kdy moderní umění postupně začalo válcovat všechno kolem sebe, secesí počínaje. Březina je samozřejmě řazen k symbolistům, ale některé jeho básně jsou vyloženě dekadentní a kdyby ho někdo označil za básníka secesního, také by nebyl daleko od pravdy. Vždyť jeho alexandrínem psané básně se vyznačují dekorativností a artistní elegancí, která si nezadá s Muchovými grafikami. V první polovině dvacátého století intelektuálové nad Muchou taky ohrnovali nos a říkali, že se na něho nedá navázat a že Slovanská epopea je anachronismus a že byla "mrtvá" už v době svého vzniku.  Jistě někteří modernisté mají pohrdavý vztah k Muchovi ještě dnes a jiní, ti literární modernisté mají zase pohrdavý vztah k Březinovi.  Jenže - cosi se začíná měnit. Svět má najednou o Epopeu zájem, je vystavována v Číně a v Japonsku a na výstavu se stojí fronty a lidi, natožpak asiaté naprosto kašlou na teze a názory Muchou pohrdajících českých výtvarných teoretiků. Proč by podobný proces nemohl začít probíhat i v poezii ? Proč by se Březina nemohl stát Alfonsem Muchou poezie a proč by nemohl být s úspěchem "oprášen" ?   

Pěkně napsané. Jsem zvědavý, jak na Otokara navážeš. Zdá se mi to takřka nemožné.

koloušku,

díky za chválu a za tip. 

Ano, jsme vězni. Třeba gnostikové berou "uvěznění" duše ve fyzickém těle jako trest a hovoří o "pádu do hmoty". 

Norsko,

díky. Nevzpomínám si ale, že by zrovna Vrchlický psal nějak často alexandrínem. V tomto oboru se uplatnil už Mácha(určité části Máje jsou psány alexandrínem), dobře ho ovládal jeden ze zapomenutých básníků Jaromír Borecký , ale špičkou v tomto oboru jsou Otokar Březina a Karel Hlaváček.

Moc pěkné, také mě napadlo, že jsme vězni ....možná v jiné souvislosti.T

Jako bych otevřel sonety od Vrchlického. Ale ty to máš lepší

Markel,

moc děkuji za tvůj tip. Občas si předchystám nějakou básničku, ale za celých šest let, co jsem tu, se mi nestalo nikdy, že by dostala patnáct tipů, ještě než se vůbec objeví v hlavním seznamu. Tys mi dala patnáctý tip, takže o to větší dík a jsem ráda, že patříš mezi nás staromilce, které alexandrín pořád fascinuje.

tak tohle mám moc ráda, souznění *

Knihomole,

moc děkuji za výběr a za tip.

Li Čching - čao byla tady na Písmáku určitě neznámá a jsem ráda, že si k ní díky mně našlo pár lidí cestu, jak vím z pošty. Ale Březina je v české republice pořád ještě školní učivo. Je to známý velikán naší literatury a netřeba ho představovat. On ale psal alexandrínem jen v prvních dvou sbírkách : Tajemné dálky a Svítání na západě. Dále už psal převážně dlouhé básně volným veršem s daktylským rytmováním a i když to zní divně, byl experimentátorem a jedním z půkopníků volného verše u nás.

Štírko,

jsem velmi ráda, že se ti ta básnička líbí. Konec konců je věcí každého čtenáře, jak dílko vnímá a já tě už nebudu o ničem přesvědčovat. Vnímání poezie je velmi individuální, možná - naštěstí.

A Umbratica, vďaka za umelecké pripomínanie básnických velikánov rôznej proveniencie.

Vzhľadom na tému mi tu vôbec neprekáža "líznutie" starodávnym pátosom. Veslovanie mimo myšlienkových plytčín, s pôsobivými obrazmi na brehoch. Plavba ma bavila.

Takže : tvuj “rozhovor” mi neprijde ani nahodou “na hlavu”... a navic tam ani neni- delas si srandu ? :-) - jsou tam jen konstatovani dokreslujici destivou a trochu utopenou scenerii...

Jak jsi na tom stran Breziny ?... Taky legrace: myslim, ze nejvetsim uspechem bude, kdyz budes sam/sama sebou. ... Takze : za me : plne myslenek a velmi obratne sklížena Tva lod a vypustena do more Tvych basni... Nic vic... A co taky jeste chtit...? Ostatni - cokoli - bud prijde, ci neprijde... Mozna za to muze vitr ???

Dík, blackie,

třeba tady ještě nakonec založím klub přátel Otokara Březiny.

Krásné obrazy melodie podzimu................*/*******************************

Štírko,

nepřipadá ti můj rozhovor se zmoklými ptáky na plotě lehce padlý na hlavu ?  Soudný člověk by přece řekl, že tohle nemůžu myslet vážně. A to, že se chci stát novým Březinou se přece taky nedá brát vážně.  Ne já to samozřejmě vážně nemyslím. Znám své možnosti a meze. A jednou z těch mých možností je právě lehká ironie, kterou si někteří čtenáři ani neuvědomí. 

ALFONSI,

představuji si, jak smekáš svůj černý klobouk neodekadenta...

Díky, Filosofko,

člověk by si řekl, že když někdo v době rapu začne hrát menuet, nemůže to fungovat. Ale zdá se, že aspoň částečně to funguje.

Evženie,

jsem ráda, že chválíš právě zvukovou stránku básně. O tu mi hlavně šlo.

netWoore,

vím, že někdy píšu velmi archaickým způsobem. Snažím se oživit zapomenutou tradici českého alexandrínu a zdá se, že některým čtenářům se to líbí. Mám z toho radost.

Diano,

jsem ráda, že se líbí, děkuji za tip. Ano, je to takové dušičkové. Právě proto jsem to zveřejnila až teď, když nálada básně odpovídá tomu, co nás obklopuje, i když jsem tu báseň napsala už v srpnu. Někdy je lepší si počkat.

Mě se tyhle verše prostě a jen líbí.... napsáno dokonale....

(kdybych měla hledat lehce ironizovanou dekadenci.... tak já ji opravdu nikde nevidím.... leda, že by mě někdo nasměroval...?...)

Skvělé, i já smekám. 

Tohle je opravdové pohlazení po duši, klobouk nemám, ale přesto smekám. 

Krásné na poslech.

seš opravdu dobrá, moc hezká melodie a rýmy ...

Pěkné, líbí se mi. Takové dušičkové...

Březina byl symbolista, ale některé jeho básně lze určitě přiřadit k dekadenci. Byl také třeba pro Karla Hlaváčka velkým osobním vzorem a to, co psal Hlaváček těsně před smrtí, se velmi podobá tomu, co právě psal Březina.     

Mé pojetí neodekadence vypadá takto. Jen lehce ironizovaná dekadence bez zbytečně křečovitých vulgarit jako u Krchovského nebo u Prince.

Březina byl symbolista, ale některé jeho básně lze určitě přiřadit k dekadenci. Byl také třeba pro Karla Hlaváčka velkým osobním vzorem a to, co psal Hlaváček těsně před smrtí, se velmi podobá tomu, co právě psal Březina.     

Mé pojetí neodekadence vypadá takto. Jen lehce ironizovaná dekadence bez zbytečně křečovitých vulgarit jako u Krchovského nebo u Prince.

O. Březina je můj velmi oblíbený básník... z tvé básně doznívá podobný tón jako z jeho tvorby, umíš se naladit a napsat... díky.

Děkuji,Trivi. Ta básnička je z konce srpna. Tehdy jsem v rychlém sledu za sebou napsala Vyhnálovskou tmu, Dekadenta a Vyhnálovský déšť. Usoudila jsem ale, že podzimní básně bude lepší zveřejňovat až na podzim, kdy jejich atmosféra bude ladit s tím, co se právě odehrává v sadech a v lesích. Takže - nyní nastal ten čas. 

Velmi živá směs obrazů, alegorií a zamyšlení, s nábojem vnitřního dialogu. Excelentní, gratuluju!