Takový den

Je žijící legendou,“ zašeptal jeden trpaslík druhému. „Prý vlastní Gethenovu přilbici,“ dodal druhý. „O kom mluvíte?“ ozval se člověk, který dosud spal v jedoucím dostavníku. „Tobě nic neříká Gethenova přilbice?“ zeptal se ho trpaslík, který hovořil jako první. „Něco málo, Wughane,“ zívl člověk. „Vlastní ji teď Tsumar, Beltene,“ řekl s obdivem v hlase oslovený. „Tsumar? To je ten, který si podrobil jednoho divokého draka?“ zeptal se Belten. „To je on.“ „Slyšel jsem, že to ale nezvládl jen za pomoci Gethenovy přilbice.“ „Samozřejmě, že to zvládl za pomoci té přilbice!“ rozčílil se Wughan. „Tak proč ještě nepřijel do hlavního města, hm?“ „To nikdo neví …“ prohodil zadumaně Wughan. „Prý setrvává v horách, protože …“ Zadrnčení šípu, který vletěl otevřeným oknem a zabodl se do nechráněného krku jeho společníka, ho vyrušilo. „Zastavte!“ ozvalo se zvenčí. Belten se opatrně přesunul k oknu a rychle vykouknul ven. Zmapoval situaci. Dostavník doháněli nechvalně známí Bandité severních hor. Někteří na koních, někteří ostřelovali dostavník ze skal. Wughan ztuhnul a popadl svou sekeru. Belten ho poklepal po ruce. „Tohle nebude bitva velkém stylu, je jich moc a jestli sestřelí …“ Nedořekl, z kozlíku se ozval výkřik. Dostavník pomalu zastavil.

„Tak pánové, vylezte ven.“ Belten vzal svůj meč a vyhodil ho oknem. Wughan udělal totéž se sekerou. Pak oba vyšli ven. Tam stáli bandité. „Za vás dostanu docela slušný prachy. Dva otroci do vikingských provincií, hm, to bude zajímavá sumička,“ řekl s úsměvem na rtech člověk, který stál uprostřed hloučku banditů. Belten zbledl, tak teď to chce zázrak, pomyslel si. Wughan si přeměřil vůdce zuřivým pohledem. „Jen přes mou mrtvolu, ty hajzle.“ „Co není může být,“ řekl bandita a pokynul jednomu z nohsledů. Ten vložil střelu do luku a napjal tětivu. Víc už nestačil. Z nebe přilétla vlna ohně, která na místě spálila na prach polovinu banditů včetně vůdce. Ostatní začali zmatkovat. Ó, díky Káne, poděkoval v duchu Belten, když si bral ze země meč. Wughan však stál a díval se do nebe. „Beltene, ty máš lepší oči, podívej se východním směrem.“ Belten se podíval tím směrem. „Bohové,“ hlesl tiše. „To je drak.“ Wughan zbledl. Popadl svou sekeru. „Neprodám svou kůži zadarmo, stáhnu všechny do pekla.“ „Počkej! Na tom drakovi někdo sedí.“ Wughan sebou trhl. „To může být jedině …“ „Tsumar,“ doplnil ho Belten. „Měl jsi pravdu, to, že na drakovi letí, je známkou podrobení.“ Bandité začali prchat posedlí děsem. I Belten se musel držet, ohromné dračí tělo, pařáty a tlama, která chrlila plameny naháněla skutečný děs. Bylo to o to horší, že na jeho zádech seděl trpaslík s obrovskou sekerou v ruce. „Buďte zdrávi, poutníci!“ „I ty buď pozdraven Tsumare,“ vylezlo z Wughana. Belten mu zamával. Tsumar poklepal drakovi na levý bok. Drak přestal chrlit plameny a snesl se poblíž dostavníku. Tsumar z něho seskočil. „Hach a nachter len pekatburch.“ Drak se zvedl a zaútočil na zbylé bandity, nevnímal šípy, které na něho pršely ze skal, tam vyslal několik plamenů.

„Legenda trpaslíků,“ vydechl Wughan a poklekl před Tsumarem. Tsumar k němu přiběhl. „Co blbneš!? Já mám do legendy daleko. Mám alergii na skřety, kdykoliv ucítím jejich pach, rozkýchám se, nesnáším pivo, po prvním loku se mi obrátí žaludek. Jsem rád, že uzvednu sekeru, protože mám artrózu v zápěstích. A ty přede mnou klekáš, jako bych byl nějaký král.“ S těmito slovy zvedl zkoprnělého Wughana ze země. „Ale jak tedy …?“ „Drak je můj přítel, naučil jsem se základy drakomluvy, když jsem pracoval v dolech. Tam jsem našel i umírajícího Gethena, který mi daroval svou přilbici. Tehdy jsem si řekl, že končím s dolem, vzal jsem tátovu sekeru a vyšel na světlo dne. No a postupem času se kolem mě vytvořily fámy. Pojďte, zvu vás na dobré víno, které jsem koupil od elfů.“ „Ale co dostavník?“ zeptal se Belten. „Pošlu sem svého synovce, ten to zařídí. Pojďte, mám i výborné pečivo – Aldaxam má báječné recepty.“ „Recepty?“ zbystřil Belten. „Kdo je Aldaxam?“ zeptal se Wughan. Tsumar ukázal na přistávajícího draka. „Nic se nebojte a nasedejte.“ „Tak dobrá,“ řekl Belten, zasunul meč do pouzdra na zádech. Wughan si pověsil sekeru na záda a přistoupil k drakovi, který si oba cestující přátele bedlivě prohlížel. „Harchan?“ zahřímal drak a podíval se na Tsumara. „Harchan,“ přikývl Tsumar.

Tak tohle se ti povedlo Káne. Co myslíš Ethel? Náš starý Aldaxam se přátelí s trpaslíkem alergikem a revmatikem. Ne každému je souzeno válečné řemeslo. Navíc Belten se potřebuje připravit na soutěž kuchařů v Kmentu. A Wughan? Kdo ví, třeba … No, dokonči to Káne. Myslel jsem na tu válku, kterou připravují Vikingové. Wughan je schopný žoldnéř a s Gethenovou přilbicí by mohl dosáhnout mnoha věcí. Ty vážně ty smrtelníky máš rád. Až moc Ethel, víš přeci, že umí i zklamat.