Haiku 5 - 6 /11/20

Radmilo,

děkuji s větším časovým odstupem za chválu a jsem ráda, že se líbilo.

Přesné. Krásné. Výstižné. Prostě od Tebe. Díky. 

hmmm ... poutník ... T

Umbratico, díky :-))). Těší mě, že se Ti obrázek líbí. Černobílé fotografie mám ráda, právě u nich jsem nacházela inspiraci k malbě tuší.

Pavle,

jsem moc ráda, že se líbí. Díky za tip.

vesuvanko,

moc se mi to líbí. Já jsem mnoho let fotografovala jen černobíle a dělala si sama fotky ve fotokomoře. Jeden můj fotoseriál zachycuje také vrby u potoka. Záběry vrb v mlze připomínají možná tak trochu malby tuší.

Umbratico, děkuji za doporučení malíře Jiřího Straky, našla jsem si i odkaz na rozhovor s ním v televizním ránu, kde předvedl i ukázku kaligrafie. Kdysi dávno (když mně bylo kolem dvaceti let), jsem také malovala rozmývanou tuší, ale samozřejmě úplně jiným stylem, čínskou ani japoskou malbu jsem tenkrát neznala. Pro zajímavost přidávám obrázek vrb u potoka z té doby

https://i.pinimg.com/736x/87/e0/4a/87e04a4d148e3d94db63683613c4acff.jpg

První je fantastický!

vesuvanko,

vím, že se zajímáš o výtvarné umění, a jak vidím, tak i o tušovou malbu. Proto bych ti chtěla doporučit dílo jediného českého malíře, který se tušové malbě věnuje a dokázal se prosadit i v Číně. Jmenuje se Jiří Straka(viz Wikipedie) a jeho obrázky lze ve vysoké kvalitě shlédnout třeba na www.inkmagpie.com. 

Umbratico, děkuji za odkaz na stránky, které jsem si s velkým zájmem prohlédla krásné obrázky Macu Bašó, ale i dalších japonských a čínských malířů i pana Miroslava Stehlíka a něco o malování tuší přečetla. Právě ta jednoduchost malby dodává obrázkům zvláštní kouzlo - málo tahy je vyjádřeno mnoho, rozmývanou tuší se dá velmi dobře vystihnout plastičnost i prostor. Myslím, že nejtěžší je umět vybrat to podstatné a nezabývat se detaily, k nimž často malovaný námět svádí. Haiku má s tímto stylem malby mnoho společného. 

vesuvanko,

teď jsem se pokusila to pro tebe na webu najít. Zkus www.Sumipainting.cz,  Macu Bašó. Jsou tam tři báječné obrázky od Bašóa a jeho kaligrafie.

Výtvarná stránka haiku se u nás naprosto opomíjí, také se opomíjí, že haiku byla skládána tak, aby vypadala esteticky napsaná štětcem jako kaligrafie. Dále se opomíjí to, že haiku měla i svou zvukovou kvalitu založenou na aliteracích. O zenové povaze haiku už raději nemluvím. Haiku je ve skutečnosti naprosto jiný umělecký útvar, než se u nás v posledních letech traduje.

vesuvanko,

některé originály haiku mají specifickou podobu. Tvoří je obrázek, do kterého je vkomponován text psaný štětcem tradičními znaky. Nejčastěji jsou tyto znaky přidruženy ke květinám, například k fialkám.

Nejznámější takovéto fialkové haiku s malbou a kaligrafií od Bašóa se týká tohoto textu :

Kráčeje po horské stezce

shledávám cosi líbezného

na fialkách

Já tyto obrázky znám z knihy Roberta Aitkena Vlna zenu. Jistě by bylo možné najít je i na webu.  Myslím, že by stačilo zadat si do Googlu třeba heslo Bašó kaligrafie.

Umbratico, děkuji za bližší vysvětlení. Nevěděla jsem, že Bašó také maloval. Japonské malířství mám ráda, líbí se mně technika i styl malby.

vesuvanko,

to první haiku má hodně blízko, k některým haiku Bašóovým. On byl skutečný pěší poutník, nosil si s sebou v torně nejenom psací potřeby, ale i potřeby k malování a tak si mohl zaznamenávat dojmy z cest dvojím způsobem, často psal na téma "poutník", psal třeba o tom, že je jeho tělo "probodáno" větrem a to mě částečně inspirovalo.  Díky za tip. 

Krásná jsou obě haiku, poutník mě zaujal, druhé vyvolalo živý obraz "zlomu" v barvách podzimu :-))) TIP

Zboro,

moc děkuji za tip i za výběr.

atkij,

kombinuji teď stará haiku a senrjú s novými. Haiku 7-10/11 a 11-13/11 jsou už nová stejně jako to ukázkové pro phil.  Včera jsem toho napsala dost. Měla jsem úrodný den.

*

Jé krásné, Um. Doufam, že na podobné nikde nenarazím, protože pocit deja vu si se mnou pohrává. 

atkij,

díky. Asi je třeba si to představit z nadhledu. Tušové malby zpravidla vypadají, jakoby byly malovány z vysoké hory. Postavička poutníka v slaměném klobouku, nebo třeba starce, který nese na zádech klestí, je v krajině maličká, aby tím byla zdůrazněna velikost přírody a nicotnost člověka. - Filosofický pohled, který by v Evropě moc zastánců nenašel.

Phil,

díky za tip a za koment. Já taky moc ráda fotím mlhu. Jedny z nejlepších přírodních fotek, co jsem kdy nafotila, spojují mlhu a jinovatku, která pokrývá úplněvšechni, stromy od kořenů až po vršek.

Mám haikový nápad, který se týká mlhy : ranní mlha se zvedne a podzimní svět je najednou jiný než včera. Zatím mám tohle haiku :

Mlha se zvedla.

Okrové listí lípy

leží na zemi.

Spokojená s tím zatím nejsem, ale asi je to perspektivní nápad pro haiku. Jen umět takové mlžné haiku vytvořit.

Za první tip. Japonský nádech jdoucí napříč staletími.

...včera fotila mlhu a vlastně ty haluze, o kterých píšeš, byl tam i divoké korzy, co žijou nad lomem, jako světlejší barva pozadí tý šedi...tyhle fotky mám nejraději...

uhlíku,

díky za tip a za kritiku.

koloušku, díky za tip. To první haiku je alegorický obraz : ten, kdo si jde neochvějně svou cestou, je schopen kráčet i proti větru. Možná se sklání před osudem, ale stále jde dál. To druhé haiku je pouze dojem z přírody dnešních dní.

Já Haiku moc nerozumím, ale tomuhle snad jo. T

Evženie,

na Hawaji jsou zase sopky a taky je tam extrémní zločinnost. Protože je Japonsko už docela blízko, řádí tam Jakuza strašným způsobem. Takže - nic není ideální a Hawaj rozhodně ne. Díky za tip.

Nemůžeme všichni žít na Havaji. :-)))

Dagmaram,

díky za tip a za chválu.

Knihomole,

moc děkuji za výběr. K té představě poutníka, který čelí protivětru, mě přivedla četba starojaponských haiku. Ne že bych četla něco na ten způsob. Představila jsem si jen tušovou malbu předkloněného poutníka, cesty a bambusů kolem cesty, které se ohýbají opačným směrem než poutník.

První, pěkné :-)

Niežeby druhé nebolo dobré ale prvé je pre mňa výnimočné aj tým, že si neviem spomenúť na jemu podobné. Octavio Paz by ho možno definoval ako učebnicový príklad haiku založeného na juxtapozícii. Prvá časť je v podstate púhym opisom reality, druhá prináša prekvapujúci moment, niečo, čo by si čitateľ asi ani neuvedomil, nebyť postrehu autora.

Ano - vo tom to je.

Prodídrám se proti větru....listí proti mě.....:-)))))*/**************