Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

K svátku I.

12. 05. 2002

2678

Autor

inblue

I když je pozdě... I když už to asi nemá moc cenu... Stejně to tu musím napsat.

Kdybych tak mohla...kdyby se dalo...

našla bych nejhezčí na světě růži.

Tu bych ti dala. To je mi málo.

Cítit tvou radost na vlastní kůži.

Nejsladší třešně, největší lásku,

obrazy slavných i poklady moří.

Vše bych ti dala. Prohrála sázku.

Nejde to. Srdce mi bolestí hoří.

Dnes už je pozdě. To nespraví kvítí.

Já a mé slzy jsme zůstaly samy.

Kam tedy s dárkem? Kam mám teď jíti?

Odpočiň v pokoji. Chybíš mi, mami...

1 názor

silence

20. 04. 2006

Dát tip

Zamrazilo mi v zadech natolik, ze jsem se chvili bal, jestli se zvednu z zidle....T

Paralyzovaná bolestí, slepá pláčem…bezradně třímáš ve svých (napůl dětských) rukou imaginární dárek (nevyčíslitelné ceny)…ano, Tvá otázka je naprosto správná! Jak z logického, tak i praktického hlediska. Na to skutečně(!) hřbitov nestačí!!!!!!! A že „je pozdě“, že „už to asi nemá moc cenu…“? Já se domnívám, že není nikdy pozdě a že má vždycky cenu „něco“ udělat. Naštěstí sama cítíš, co správné je, když říkáš: “ Stejně to musím napsat.“ A já mohu jen dodat: Děkuji za to, žes „uposlechla…“ Dávám TIP (Nejsladší třešně, největší lásku, obrazy slavných i poklady moří. Vše bych ti dala. Prohrála sázku…) To je přece úžasná paleta darů napříč celým spektrem lidských (jak racionálních, tak iracionálních) možností…je to nádherně řečeno…děkuji!!!