- XCVIII - +

Díky za námět k přemýšlení na vyččí haikařské úrovni:

Smuteční vrba

podobu větru kreslí,

co prut, to čára.

Za "cé" je správně.

Mně se nejvíc líbí přece jen text od Sarjů. Ano, metafora, ale všeříkající, dotvářející chvilkový (krásný)obraz.  Nakonec bez ní se neobešly ani výše uvedené variace. Dumala jsem a ...nevydumala...

mně se nejvíce líbí c)..............*/**********

Není to dobré - ani jedno...tady se dá souhlasit s Voříškem.

Uhlík - proto jsem se vyjadřoval jenom k textu c)

Tip za céčko.  Každopádně se ve všem, jak (patrně) v originále, tak i ve všech překladech vyskytuje metafora. Osobně si myslím, že tam měl zůstat ten štětec, zdá se mi pravděpodobné, že v původním haiku byl.  Tip.

Spomínanú skvelú antológiu Mléčná dráha sprístupnila online Městská knihovna v Praze. Tu odkaz.

Třeba to v českém haiku není nutné, to co teď napíšu:

Díla mi přijdou jedno ideová, tedy - chybí mi druhá idea, druhý děj - postavený třeba do opozice, nebo prostě jiný ale přece něja související

smuteční vrba

mává svými větvemi -

pohřební průvod

Jeden obraz a má tolik podob.

C) je perfektní, dokonce mnohem lepší než Breskův překlad. A ani mi tam v tomto případě nevadí ta personifikace, protože to skutečně jen věcně popisuje vztah větví a větru. Taky je tu dobře vidět, jak jsou některé zkušenosti přenosné i napříč kulturami - a nekteré obrazy znovu a znovu spatřované a znovu a znovu podobně ztvárňované. Možná to souvisí i s tím, že každý jazyk je médium, které svého uživatele omezuje/směruje, a to nejen co do možnosti pojmenovávat, ale také v myšlení jako takovém

To je tedy :-)) - všechno se opakuje... dobrý objev, pere - zayi.