Role ideologií v 21. století

Role ideologií v 21. století

V rámci tématu jsem čerpal z kapitoly pojednávající o ideologiích od A. Heywooda.
Jako čtenář jsem se seznámil s definicí samotného pojmu ideologie a výčtem jednotlivých ideologických koncepcí počínaje liberalismem, či konzervatismem a feminismem, či
anarchismem konče. Samozřejmě studie obsahovala i marxismus, komunismus, fašismus atd. Mně osobně se líbilo, že ke každé ideologii měl čtenář k dispozici rejstřík pojmů s ní souvisejících – abecedu konkrétní ideologie. První nejasnost vzniká při samotné definici slova ideologie, jelikož se jedná o pojem silně kontroverzní. Například tvrzení, že ideologie si pravdu svým způsobem nárokuje, ale přitom odmítá opoziční myšlenky je zavádějící, pokud uvážíme, že ideologií je kupříkladu liberalismus, který si přece na volné a svobodné diskuzi v jistém smyslu zakládá. Ostatně tohle interpretuje právě Heywood a mě tento detail zaujal. Líbí se mi, že autor zdůraznil rozdíl mezi marxismem Karla Marxe a pozměněnou verzí, marxismem leninismem, „fenoménem komunismu 20. století.“(Heywood, A. 2013)

Tyto záležitosti je třeba si uvědomit, pokud máme přemýšlet o aplikaci vhodných ideologií pro 21. století. Podle Heywooda je konzervatismus ideologií, která je silně závislá na tom, kde je uplatňovaná. Dále je třeba sledovat vývoj idejí, neboť původní konzervatismus reagoval na francouzskou revoluci.  Podobný případ lze uvést v případě liberalismu, protože v dnešní době hovoříme o liberalismu moderním. Pravděpodobně nejmarkantnější faktor se ovšem týká sociální demokracie. Jak popsal Heywood, a já souhlasím, socialismus je podle mnohých autorů mrtvý. Nebo spíše podstata původní ideologie, neboť strany, které by z ní vycházely, by v dnešní době zřejmě neoslovily zdaleka takovou část společnosti, jako tomu bylo zpočátku. Ano, společnost se změnila, mnoho cílů původní ideologie sociální demokracie se tak stalo nedosažitelnými, pokud se nadále budou orientovat na dělnickou třídu. Nicméně stále hovoříme o sociální demokracii, což je poněkud zavádějící, vzhledem k tomu, že se již opírá o jiné hodnoty. Kompromis mezi Keynesovou teorií a Hayekovou „volnou rukou“ už není natolik ryzím znakem, jakým byl zájem o pracující lid, o část společnosti Marxem označenou jako vykořisťovaný proletariát, aby se současná sociální demokracie spojovala s původním ideologickým podkladem. Jinými slovy setkal jsem se s názory i publikacemi (bohužel se mi nepodařilo je nalézt), jež vycházely z toho, že současná sociální demokracie se stále opírá o voliče z řad dělnické třídy, jako tomu bylo dříve. Role liberalismu, konzervatismu i socialismu v současném století je tedy stále významná, v této rovině můžeme diskutovat převážně o prolínání nebo úpravách daných ideologií. Pro mě zásadní otázkou v rámci tématu je, zda lze v současnosti aplikovat novodobý marxismus. Z mé vlastní zkušenosti vím, že neomarxismus v dnešní době není každým mladým člověkem zavrhován. Je tedy podle mě aplikovatelnou ideologií v 21. století? Na moderním marxismu se mi zamlouvá větší důraz na humanismus (pokud se nejedná o scientický neomarxismus) a zájem o problém odcizení člověka v moderní společnosti. Nicméně má odpověď zní ne, není. Neomarxismus je ideologií, která je (nejspíš překvapivě) natolik liberální, že to škodí jí samé. To je možná důvodem, proč neoslovila řadu zarytých marxistů. Přesněji neomarxismus postrádá „podstatnou minulost.“ ( Hegonová, A. 2019) V tomto ohledu se daná ideologie zabývá současnou situací a lpí na budoucnosti a neodkazuje k původní m idejím. V tomto ohledu může dojít až k ohrožení lidské existenční integrity. (Hegonová, A. 2019) Orientace z rozplynulé dělnické třídy přešla na menšiny, které se objevují v dnešní majoritní společnosti, což poté může vést k vnitrospolečenským komplikacím. Z jednoduchého hlediska soustředění se na menšiny může způsobit odklon od většiny.