Nikdykde SÓROK

Bůh Pan si usmyslel že bude dnes malovat. I sebral sobě stojan plátno a barvy a hledal inspiraci u Slávka když už jej tak přerozkošně permanentně šmíroval. Jenže jak záhy zjistil docela by si vystačil s pouhopouhou jedinou barvou - šedou. A šedá je devátou barvou duhy. Šedivá je barva v duši šedivá je barva na obloze... Šedý je den a šedá je noc. Prostě kam se podíváš šedá šedá šedá! Je jí moc moc moc! Jediné nepracovní kalhoty do kterých se Slávek přes ten svůj pupek vejde jsou šedé. K tomu si koupil šedou mikínu a šedé má i trencle a ponožky. Slečna v prodejně se svítidly Slávkovi nabízela bílou LED lampičku ale on si koupil šedou. Jeho nový polštářek na spaní je šedý - i když jej kazí zelená a bílá srdíčka... A aby toho snad nedej Pane nebylo málo! I vlasy už má bezmála téměř šedé... Čili (red hot pempers) - jak pak má imponovat ZLATOHNĚDÉ?! (Hořkoslaný úsměv.)

Navzdory smrtícímu víru a navzdory předpovídanému propadu ekonomiky firma ve které Slávek potí krev má práce až nad hlavu. Takže Slávek tím pádem taky. Připadá si až k smrti unavený. A díky šedým dnům kdy spí sotva 3-4 hodiny z celého dne se únava ještě násobí... Nu což. Olupte! Dnes ještě před začátkem prac. doby si přijel zákazník pro osobní odběr a Slávek tam přitom ještě ani neměl dodací list podle kterého by zakázku přichystal. I byl tedy nucen hned z rána volat ZLATOHNĚDÉ. Ona byla samosebou v obraze a tak řekla jen vydrž! Já příjdu. Přišla. A Slávek seděl u svého stolečku a pil svou černou kávičku... Nee... Kafe nikdy po ránu nepije. Pil svůj černý čaj... A hele! Konečně nějaká jiná barva než šedá!!! A ZLATOHNĚDÁ přišla a řekla: Slávi. Já vím že toho máš moc. A začala jej hladit po zádíčkách! Ach! Kdyby Slávek býval byl kocour tak vrní a přede!!! Pane?! Tys to viděl!? A... Byla krásná a rozkošná a kouzelná - ostatně jako vždy. Vlásky spletené do cůpku a z pod roušky svítila zlatohnědá očka. Prostě K.O.Č.K.A.! A jak to tak v některé dny bývá přišla pak ještě 100x. Naproti tomu někdy ji třeba i dva dny nevidí. A marně přemítá nad tím co je horší. Ostatně Ona sama jej trápí svou obvyklou frází: Už jsem zase tady! Že jsi rád že mě vidíš?! A Slávek popravdě odpovídá: No jo - strašně! (Úsměv.)

No a tak když přišla asi po šedesátdevětkráté se svým typickým výrazem provinilého dítěte a začala se omlouvat že zase něco zvorala nebyl Slávek překvapen. To spíš když mu řekla nastav ruku a vsypala mu do ní želatinové medvídky málem se začal smát. To je totiž Její tradiční úplatek jako že žehlím žehlím dobrý dobrý. Ale vždyť víš že to nejim řikal Jí slávek. Ale... Když je to ode mne tak to sníš - viď? No to víš že jo řekl Slávek a málem se začal smát podruhé. Vzpomenul si totiž jak to dopadlo posledně. Posledně odešla a on že si gumídky sní až pak. Ale kam je mezitim dát? Jediné volné a čisté místo bylo na áčtverce zasunuté do tiskárny. A samo že pak na to Slávek zapomněl. Zadal tisk a medvídci se hrnuli do tiskárny až ji celou ucpali a zahltili. A Slávek to pak půl hodiny dával dokupy. (Větší úsměv.) Ale pochopitelně ZLATOHNĚDÁ to neví... Těmi medvídky se už stihla uvést i mimo firmu. Když tak jednou přijel nový řidič svozové firmy pro balíky které Slávek přichystal k expedici ZLATOHNĚDÁ se tam zrovinka promenádovala a cpala se medvídky. A řidič Jí řekl: I já to mám rád. Co konkrétně nespecifikoval nicméně ZLATOHNĚDÁ mu vrazila do rukou Její misku a řekla: Tak si vemte. Misku mi zítra přivezte. Přivezl. A hned se ptal: Kdepak je dnes SLEČNA MEDVÍDKOVÁ?! No a Slávek mu pravil: Tak na tu chlapče zapomeň! A proč? Ptal se dál šofér. Jejímu příteli by se to určitě nelíbilo a - je to ranař. Asi by hned bylo po tobě. No ale -řekl on- I TAK BY TO STÁLO ZA TO - NE?! Ufff!!! Tohle Slávka zaskočilo! Vlastně... Něco na tom je. Nicméně. SLEČNA MEDVÍDKOVÁ už tu se Slávkem zůstane navždy. Tolik jmen a tolik citu a tolik bolu a tolik smíchu. ZLATOHNĚDÁ a SLEČNA MEDVÍDKOVÁ a MARŤANKA a...

Jo.

STÁLO BY TO ZA TO.